Článek
Zpěvačka Olga Lounová nedávno porodila druhou dceru. S bulvárními novináři se nyní podělila o informaci, že kojí v tzv. tandemu. Tedy jak malého kojence, tak starší, dnes už tříleté dítě.
Celebrity se za kojení nestydí
Informace nebo dokonce fotografie se už v minulosti objevily i v souvislosti s jinými celebritami. Veřejně kojila například modelka Jitka Nováčková, herečka Tereza Ramba nebo Tamara Klusová. Podobně své fotografie, na kterých kojí, postovaly i známé ženy ze zahraničí jako Gwen Stefani, Pink nebo Liv Tyler.
Z diskusí je stále zřejmé, že veřejné kojení nebo kojení „většího“ dítěte stále budí silné emoce. To je samozřejmě i důvod, proč se o věc, která je vnímána jako velmi osobní, dělí s veřejností. Chtějí upozornit na to, že je to nejen normální, ale i velmi žádoucí.
Pobouření pod články
I nejčerstvější informace o Olze Lounové vyvolala vlnu nesouhlasných příspěvků v diskusích pod články a na sociálních sítích. Přesto se ale zdá, že se postoj veřejnosti mění. Nenávistných nebo negativních hlasů ubývá a objevuje se naopak více těch podporujících.
Nelze ale přehlédnout, že zejména starší generaci to velmi pobuřuje. „A ve školce až si malá dupne ju bude kojit která z učitelek!“ píše například na sítích jedna žena. Jiná píše „no tohle není normální…to je závislost…oboustranná…půl rok je nejdůležitější…“. Podobných reakcí ze strany starších žen a v menší míře i mužů se pod články objevují desítky.
Dva možné přístupy
Proč jsou lidé ve věku dnešních babiček a dědečků vůči kojení tak vyhranění? Odpověď není jen jediná. V první řadě jde ale o vlastní zkušenost s mateřstvím, někdejšími doporučeními lékařů i tlakem ze strany státu na brzký návrat matek do práce a s ní spojenou ranou samostatností dětí.
Informací o tom, jak laktace probíhá, ženy dříve neměly dostatek. Za normální bylo považováno, že se kojí jen krátce - týdny či nejvýše měsíce. Pokud se objevila jakákoliv překážka, existovalo snadné řešení - umělá výživa. Sunar a Feminar nebyly vnímány jen jako alternativa, ale jako lepší, zdravější a výživnější varianta.
K rozšíření tohoto přesvědčení velkou měrou přispěl dětský lékař Josef Švejcar. Těsně po válce vydal knihu „Péče o dítě“, která se stala biblí mateřství pro mnoho následujících generací. Propagoval tehdy umělou stravu, a to zejména pro děti matek, které z různých důvodů nemohly kojit. Jenže v 70. letech 20. století se zhrozil, že umělou výživu ve velkém využívají i matky, které měly vlastní mléko. A tak veřejně publikoval nová doporučení: „S rozvojem imunologie se ukázalo, že mateřské mléko je naprosto nenahraditelné, poněvadž obsahuje matčiny specifické protilátky.“ Téměř celý zbytek života pak zasvětil podpoře kojení.
Dříve bylo kojení jen „epizodou“
K podpoře kojení nepřispívala ani další doporučení. Důraz byl kladen na režim, čili kojit se doporučovalo přesně po třech hodinách. Bez ohledu na potřeby dítěte. Noční kojení bylo už u tříměsíčních kojenců považováno za cosi „nenormálního“, proto se běžně doporučovalo podávat večer například krupicovou kaši, která měla dítěti „zacpat“ žaludek. Existovala velká obava, aby dítě nebylo „rozmazlené“, proto se nedoporučovalo brát ho například do náruče a často už od narození bylo vyžadováno samostatné spaní. A rozšířený byl i mýtus „slabého“ mateřského mléka, které dětem nestačí.
To vše dohromady přispívalo k tomu, že kojení bylo skutečně velmi krátké. Nebylo výjimkou ani to, že trvalo pouhé dva týdny po porodu. Kromě umělého mléka se už ve třech měsících podávaly příkrmy, které následně vystřídala běžná strava.
Novinky, které mění „hru“
Dnešní lékařská doporučení i doporučení Světové zdravotnické jsou docela jiná. Kojení je podporováno nejméně do dvou let, případně do samoodstavu. Umělé mléko je doporučeno jen v nezbytných případech a kupříkladu propagace počáteční umělé výživy (pro novorozence) je přísně regulována.
Už se nedoporučuje ani krmení v dlouhých intervalech, ale tzv. na požádání. To je nejen způsob, jak uspokojit potřeby dítěte, ale i cesta k udržení laktace. Pojem „slabé mléko“ dnešní medicína neuznává – složení mateřského mléka se přirozeně přizpůsobuje potřebám dítěte.
Příkrmy je doporučeno zavést až v šesti měsících věku dítěte. Neexistuje studie, která by prokázala, že podání kaše před spaním vede k delšímu nočnímu spánku. K tomu děti dozrávají s vývojem nervové soustavy. Společné spaní může usnadnit noční kojení a dítěti zajišťuje větší pocit bezpečí. To platí v případě, že jsou dodržena bezpečnostní pravidla.
Generační rozpor
Z rozdílu mezi dřívějšími doporučeními a závěry současné medicíny dnes vznikají generační neshody. Vyčítat však dnešním matkám, že se řídí aktuálním poznáním však nedává smysl. Starší generace ale na dřívějších doporučeních lpí, přestože nejaktuálnější lékařské poznatky bez problémů sama využívá. Nikdo nechce být léčen nebo se řídit doporučeními starými třeba 50 let.
Neochota přijmout takové změny zřejmě souvisí se silnými emocemi, které se k rodičovství pojí. Nikdo nechce přijmout, že něco dělal způsobem, který je označen za „nevhodný“. I přesto, že na tom nenesou žádnou vinu. Všichni přece dělali to, co považovali za nejlepší. Měnící se doporučení jsou přesto vnímána jako jistý druh ohrožení. Odvahou není urputně trvat na tom, co bylo kdysi, ale přijmout fakt, že dnes to můžeme dělat ještě lépe.
„Josef Švejcar, král české pediatrie,“ Idnes.cz 30.1. 2002
https://pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/2672785/
https://www.wikiskripta.eu/w/V%C3%BD%C5%BEiva_novorozence
