Článek
Když uprostřed lesů západočeských Sudet narazíte na klášter, můžete nabýt dojmu, že se tam zastavil čas. Uvnitř se ale překvapivě nacházejí dílny, ve kterých se vyrábí nevšední pochoutky a přírodní kosmetika. Klášter v Novém Dvoře vzdálený 15 kilometrů od Toužimi obývá zhruba třicítka mnichů, kteří patří k řádu tzv. trapistů, což je jedna z odnoží známějších cisterciáků. Vznikl už v 17. století ve francouzském opatství La Trappe a podle něj jsou členové řádu také nazýváni.
Přísná pravidla
Život trapisty se řídí přísnými pravidly. Vstávají velmi brzy ráno a řídí se příkazem „Modli se a pracuj!“, jehož autorem je sv. Benedikt z Nursie, zakladatel benediktinského řádu. V praxi to vypadá tak, že svůj den dělí především mezi modlitbu, bohoslužby, duchovní četbu a práci. Obvykle jde o manuální činnost, která má vyvážit duchovní část dne. Každý trapistický klášter obhospodařuje pozemky a chová zvířata. Klášter mniši opouštějí jen výjimečně. Nechodí například ani k holiči, přestože je charakterizuje vyholená hlava. Stříhají se mezi sebou, a to obvykle beze slov, jak velí řádová pravidla, která jim dovolují používat slova jen ve výjimečných případech.
Trapisté v Novém Dvoře u Toužimi vstávají už ve tři hodiny ráno a kromě duchovních záležitosti se věnují především práci v lese, chovu ovcí, ale také výrobě biopotravin a přírodní kosmetiky. Možná jste se už někdy setkali s trapistickým pivem. Jak sám název napovídá, i to skutečně vyrábějí kolegové českých trapistů, nebo je alespoň vyráběno pod jejich dohledem v jiných zemích, a to zejména v Belgii a v Nizozemí.
Povedená rekonstrukce
Trapisté v Česku působí od roku 1999, kdy sem přišla část mnichů z mateřského kláštera ve francouzském Sept Fons. Tam na začátku 90. let minulého století zamířilo několik Čechů, kteří se toužili stát trapistickými mnichy. Po sedmi letech se rozhodli vybudovat novou mezinárodní komunitu právě v Česku.
Objevili zchátralý barokní statek v Novém Dvoře, jehož autorem byl Kylián Ignác Dientzenhofer, a začali pracovat na jeho obnově. Bylo to „za pět minut dvanáct“, protože budovám tehdy už hrozila definitivní zkáza. Renovace se natolik zdařila, že stavba získala hned několik architektonických ocenění. Autory návrhu byli český architekt Jan Soukup a Brit John Pawson.
Práce rukama
O tři roky později se klášter stal opatstvím. Budova je obklopena dílnami, hospodářskými budovami, zahradami, pastvinami a lesy a mniši na všech těchto místech pracují. „Od nepaměti mniši pracují, jednak aby si udrželi určitou osobní rovnováhu, jednak aby si vydělali na živobytí. První mniši v Egyptě ve 4. století pletli koše, které pak prodávali. Podle řehole svatého Benedikta je zahálka nepřítelem duše. Mnišská práce si tak po staletí uchovává stále stejnou charakteristiku,“ řekl před časem Idnes.cz jeden z bratrů z Nového Dvora jménem Josef.
Mniši pracují v tichu, často každý sám anebo v malých skupinkách. „Nic je neodlišuje od jejich blízkých sousedů: ani pracovní oděv, ani stroje, kterých užívají, a nakonec ani starosti o výdělek… – snad jen ostříhaná hlava, která je vidět, když nadzvednou svůj slamák,“ zmiňují na svých stránkách.
Trapistické receptury si střeží
Po příchodu mnišská komunita zvažovala, jaké výrobě se věnovat. Bylo třeba, aby to byla práce, která je zároveň uživí. Pak dostali nápad začít jako první vyrábět hořčici. Tu začali připravovat podle starých trapistických receptur, které si střeží. Využívají k tomu hořčičná zrna, která dovážejí z Kanady. Nejprve je namočí do octa a smíchají s vodou, poté je rozdrtí mlýnským kamenem. Do hořčice přidávají také med a moravské bílé víno.
K tomu přibyla celá řada dalších biopotravin. Například rozmanité náplně do palačinek a cukrovinek, čokoládu či směs cikorky a kávy. Kromě toho se zabývají výrobou přírodní a ekologické kosmetiky. Soustředí se jen na několik produktů jako jsou krémy, mýdla nebo balzámy. Zatímco na výrobě se podílejí jen mniši sami, ve chvíli, kdy ladí receptury, využívají také externí specialisty.
Dovolenou nikdy nemají
Na výrobě se podílí zhruba půlka bratří z komunity. Ti ostatní mají práci v lese, nebo se starají o ovce. Práci si rozdělují podle toho, kdo má jaké dispozice, zkušenosti nebo vzdělání. Část práce je i intelektuální, i mniši využívají počítač a studují. Ostatně založili si také profil na Facebooku a Instagramu, kde propagují své výrobky. „Je to delikátní otázka, protože mnich musí být trochu vzdálen světu, jestliže chce žít mnišský život,“ usmívá se opat Dom Samuel ve videu na Instagramu, když dostane otázku, proč se komunita žijící v tichu vydala na sociální sítě a dodává „Když pracujeme, musíme prodat. Jinak to nefunguje. Na sociálních sítích se snažíme, aby lidé, kteří mají zájem o naše produkty, věděli, co prodáváme a že to to mohou koupit. A to nám pomáhá.“
Pracují obvykle čtyři až pět hodin denně, zbytek věnují duchovní části dne. Práci se ale věnují i v sobotu a nikdy nemají dovolenou. „Výrobu udržujeme v takové míře, abychom pokryli vlastní potřeby, náklady a současně měli dostatek prostředků na dary potřebným. Žádnou mzdu si nevyplácíme. Máme ale na zřeteli, aby bratři měli na jedné straně dostatek skutečné práce, a na druhé, aby nebyli přetížení,“ řekl bratr Josef webu iDnes.cz. Klášter je církevní neziskovou organizací registrovanou na ministerstvu kultury a jeho ekonomickou část pokrývá společnost Labora, kterou mniši založili právě kvůli svému podnikání.
Plodná rovnováha
A v podnikání se jim daří. Například jejich hořčice se prodávají kromě Česka i v Německu, Rakousku a Maďarsku. Ta úplně první, kterou vyrobili, ale byla pro Čechy příliš ostrá. Začali ji proto vyrábět i v jemné variantě. Díky tomu klášter může existovat, protože jedním ze z pravidel řádu je, že se každá komunita musí uživit sama.
Kromě mužského řádu trapistů působí v Česku také ženská větev řádu. Trapistky si postavily klášter v Poličanech nedaleko Benešova. I jejich život sestává především z práce a modlitby. Vstávají dvacet minut před čtvrtou ranní. Také ony pracují na zahradě, vyrábějí sušenky, čokolády, krémy nebo píší ikony.
Tiché kláštery zkrátka skrývají překvapivá tajemství. Možná právě díky tichému způsobu života jsou jejich výrobky pro lidi tak zajímavé. Podnikatelský model, který zvolili a který stojí na vyvážení práce a duchovna, je pro nás netradiční, ale zdá se, že může být i velmi plodný.
O klášteře trapistů v Novém Dvoře vznikl v roce 2005 také dokument:
Použité zdroje:
https://www.kudyznudy.cz/aktivity/mnissky-zivot-v-klastere-novy-dvur
https://www.novinky.cz/clanek/cestovani-na-skok-v-klastere-novy-dvur-kde-mnisi-vyrabeji-horcici-44857
Webové stránky: Opatství Nový dvůr a Opatství naší Paní nad Vltavou
Instagramový účet: opatstvinovydvur
