Minimální důstojná mzda přesáhla 48 tisíc. Rodina v Praze může potřebovat 110 tisíc čistého

V Praze a Brně byla hranice ještě výrazně vyšší. Pojem důstojná mzda může na první pohled působit jako další ekonomický ukazatel, který běžnému člověku příliš neřekne. Ve skutečnosti ale poměrně dobře ukazuje, jak rychle se mohou běžné životní náklady vyšplhat.

Minimální důstojná mzda za loňský rok dosáhla 48 336 korun hrubého měsíčně. Nejde přitom o částku potřebnou pouze k zaplacení nájmu, potravin a energií. Do výpočtu se počítají také výdaje, které souvisejí s běžným životem, volným časem a určitou finanční rezervou.

V Praze a Brně byla hranice ještě vyšší. Kvůli vysokým nákladům na bydlení se dostala až na 56 912 korun hrubého měsíčně.

To ovšem neznamená, že čtyřčlenná rodina v Praze potřebuje přesně dvojnásobek této částky. Výpočet minimální důstojné mzdy pracuje s konkrétním modelem jednotlivce, který živí ještě jednu další osobu.

Když se ale podíváme na rozpočet mladé čtyřčlenné rodiny žijící v Praze, dostáváme se k úplně jinému číslu. V modelovém příkladu může být pro plnohodnotný život potřeba přibližně 110 000 korun čistého měsíčně.

Největší položkou rodinného rozpočtu bývá často bydlení.

U pražského bytu 3+kk se nájem může pohybovat kolem 33 000 korun měsíčně. K tomu je potřeba připočítat energie, služby a další náklady spojené s provozem domácnosti.

Pokud bychom pro modelový rozpočet počítali s částkou přibližně 7 500 korun, dostaneme se na:

33 000 Kč nájem
+ 7 500 Kč energie a služby
= 40 500 Kč měsíčně

Rodina tak může utratit více než čtyřicet tisíc korun ještě předtím, než nakoupí potraviny, oblečení nebo zaplatí dopravu.

A právě bydlení je jedním z důvodů, proč se finanční situace domácností v různých částech Česka tolik liší.

Další velkou položkou jsou potraviny.

Pokud bychom vycházeli z částky přibližně 3 340 korun na osobu měsíčně za potraviny a nealkoholické nápoje, čtyřčlenná domácnost se dostane na zhruba 13 360 korun měsíčně.

Jenže tím nákupní seznam nekončí.

Do rozpočtu je potřeba zahrnout také prací prostředky, kosmetiku, hygienické potřeby, čisticí prostředky a další běžné vybavení domácnosti.

V modelovém rozpočtu proto může celková částka za jídlo a potřeby domácnosti dosáhnout přibližně 21 000 korun měsíčně.

Po bydlení a jídle už tak rodina spotřebovala více než 60 tisíc korun.

Praha má v tomto směru jednu výhodu. Rodina nemusí být odkázána pouze na automobil.

Roční kupon pražské MHD pro dospělého stojí 3 650 korun. Při rozpočítání na celý rok jde o něco přes 300 korun měsíčně na osobu.

Jenže realita rodinného života bývá složitější. Auto může být potřeba na cesty mimo Prahu, nákupy, návštěvy příbuzných nebo dovolenou.

V modelovém rozpočtu proto můžeme počítat s částkou kolem 5 000 korun měsíčně na dopravu.

Další peníze postupně mizí ve výdajích spojených s dětmi.

Školní potřeby, kroužky, sport, výlety, tábory nebo další aktivity mohou představovat několik tisíc korun měsíčně.

Pro modelový rozpočet lze počítat přibližně s 4 500 korunami měsíčně.

Oblečení a obuv pak mohou představovat dalších zhruba 5 000 korun.

Nejde přitom o částky, které musí utratit každá rodina. Jeden měsíc může být výrazně levnější, zatímco například před začátkem školního roku mohou výdaje výrazně narůst.

Do rozpočtu se často zapomíná započítat také výdaje spojené se zdravím.

Léky, doplatky, některé zdravotnické pomůcky, zubař nebo další výdaje mohou v průběhu roku vytvořit nezanedbatelnou částku.

V modelovém příkladu lze počítat s částkou kolem 3 000 korun měsíčně.

A pak přichází položka, kterou domácnosti často podceňují: nepravidelné výdaje.

Rozbitá pračka, porucha auta, nový telefon, oprava domácnosti nebo nečekaný účet mohou během jediného měsíce rozpočet výrazně zatížit.

Proto dává smysl vytvářet rezervu. V modelovém rozpočtu může jít například o 5 000 korun měsíčně.

Pokud chceme mluvit o důstojném životě, nestačí pouze přežít od výplaty k výplatě.

Rodina chce jet na dovolenou, děti chtějí sportovat, rodiče si mohou chtít zajít do restaurace, kina nebo na koncert.

Někdo utratí za zábavu jen několik tisíc korun ročně, jiný mnohem více. Pro modelový pražský rozpočet můžeme počítat s částkou kolem 8 000 korun měsíčně.

Je důležité zdůraznit, že právě tato část rozpočtu je velmi individuální.

Tady se dostáváme k části, která v běžných kalkulačkách životních nákladů často chybí.

Pokud domácnost všechny peníze utratí za běžný provoz, může sice každý měsíc vyjít, ale zároveň zůstává zranitelná vůči nečekaným výdajům.

Dlouhodobě proto dává smysl vytvářet finanční rezervu a podle možností také investovat.

V modelovém příkladu můžeme počítat s částkou 18 000 korun měsíčně, která by směřovala na dlouhodobé spoření a investice.

Pro jednu rodinu to může být příliš mnoho, pro jinou naopak málo. Záleží na věku rodičů, vlastním bydlení, hypotéce, počtu dětí i na tom, jak velký majetek už domácnost má.

Když jednotlivé položky sečteme, začne být představa šesticiferného měsíčního příjmu méně překvapivá.

Částka 110 000 korun čistého měsíčně tedy není univerzální hranicí, kterou by musela vydělávat každá pražská rodina.

Je to model.

Rodina, která vlastní byt bez hypotéky, může mít měsíční výdaje o desítky tisíc nižší. Naopak domácnost s vysokou hypotékou, dvěma auty nebo dražšími aktivitami dětí může potřebovat výrazně více.

Celá debata o důstojném příjmu tak ukazuje ještě jednu věc.

Nejde pouze o to, kolik člověk vydělává. Důležité je také, kolik mu po zaplacení základních potřeb skutečně zbude.

Mzda 50 000 korun může vypadat velmi dobře člověku, který bydlí ve vlastním bytě a nemá dluhy. Úplně jinou situaci má člověk se stejným příjmem, který platí vysoký nájem a živí děti.

A právě bydlení dnes dokáže rozdíl mezi těmito dvěma situacemi ještě výrazně prohloubit.

Minimální důstojná mzda proto není návodem, kolik musí každý člověk vydělávat. Je spíše pokusem ukázat, kolik peněz může být potřeba k tomu, aby domácnost kromě samotného přežití měla prostor také na rezervu, volný čas a budování budoucnosti.

Pro mnoho lidí přitom není nejtěžší zaplatit tento měsíc nájem a potraviny.

Nejtěžší je zajistit, aby po jejich zaplacení ještě něco zůstalo.