Článek
Vláda se chystá snížit podporu v nezaměstnanosti. Proč s takovým krokem nesouhlasíte?
Protože vyšší podpora v prvních měsících má konkrétní účel: dát člověku finanční jistotu a čas najít si vhodnou práci. Když přijdete o zaměstnání, nájem, splátky ani výdaje na děti se vám nesníží. Bez dostatečné rezervy můžete být nuceni přijmout první nabídku, přestože neodpovídá vašim zkušenostem a je špatně placená.
Vyšší počáteční podpora tento tlak zmírňuje. Pokud člověku pomůže získat lépe placenou práci, prospívá to jeho rodině a stát může získávat vyšší odvody. Proto ji považuji za chytré opatření. Omezovat ji jen kvůli okamžité rozpočtové úspoře, bez řádného vyhodnocení přínosů, je podle mě ukázkový tupý škrt.
Co konkrétně chce vláda změnit?
Především snížit podporu v prvních dvou měsících z 80 na 65 % předchozího čistého výdělku. Klesnout má také maximální strop podpory a podpora při rekvalifikaci. Moje hlavní výhrada směřuje k oslabení pomoci na začátku, kdy člověk řeší náhlý výpadek příjmu. Vláda návrh připravila s plánovanou účinností od ledna 2027.
Kolik by člověk ztratil například při čistém výdělku třicet tisíc korun?
Při sazbě 80 procent vychází měsíční podpora na 24 tisíc korun. Při 65 procentech by to bylo 19 500 korun. V každém z prvních dvou měsíců tedy o 4 500 Kč méně, dohromady o 9 000 Kč.
To je modelový příklad. Pro domácnost, která nemá velké úspory, ale takový rozdíl může rozhodovat o tom, jaký prostor bude mít pro hledání nového zaměstnání.
Kdo vlastně na podporu v nezaměstnanosti dosáhne? Stačí se přihlásit na Úřad práce?
Nestačí. Základní podmínkou je získat v posledních dvou letech alespoň dvanáct měsíců důchodového pojištění, typicky zaměstnáním nebo podnikáním. Započítat se mohou také zákonem uznané náhradní doby, například péče o dítě do čtyř let. Uchazeč zároveň musí spolupracovat s Úřadem práce.
Lidé si někdy podporu spojují s někým, kdo roky nepracuje a pobírá dávky. Jaký je v tom rozdíl?
Podpora v nezaměstnanosti se vyplácí krátce. Do 52 let ji lze pobírat nejvýše pět měsíců, nad 52 do 57 let osm měsíců a nad 57 let jedenáct měsíců. Potom tento nárok skončí.
Pokud člověk dál nemůže najít práci a jeho domácnost nemá dostatek prostředků, může při splnění podmínek získat jinou sociální pomoc. U ní se posuzují příjmy, majetek domácnosti a další okolnosti.
Není tedy správné směšovat krátkodobou podporu při hledání zaměstnání s pomocí domácnostem, jejichž členové jsou například nezaměstnatelní. Překážkou může být zdraví, péče o blízkého nebo nedostatek vhodných míst.
Proč byla podpora zvýšena právě v prvních měsících?
Protože tehdy může člověku významně pomoci zvládnout přechod do nového zaměstnání. Hledání práce nějakou dobu trvá. Musíte najít nabídky, poslat životopisy, absolvovat několikakolové pohovory a počkat na rozhodnutí zaměstnavatele.
Pokud vás od prvního dne tlačí nezaplacené účty, máte při rozhodování mnohem menší prostor. Vyšší počáteční podpora má umožnit, abyste hledali práci odpovídající tomu, co umíte.
Má toto nastavení pomoci také lidem, kteří chtějí zaměstnání změnit sami?
Ano. Někdo zůstává v práci, kde nevyužívá své schopnosti, nemá možnost růstu nebo mu dlouhodobě nevyhovují podmínky. Změny se ale bojí, protože si nemůže dovolit výpadek příjmu. Obecně je náš trh práce značně rigidní.
Samozřejmě je rozumné hledat si nové místo ještě během zaměstnání. Ne vždy se však podaří plynule přejít z jedné práce do druhé. Podpora má pomoci překlenout i takovou situaci
Chceme, aby se lidé mohli posouvat do zaměstnání, ve kterém lépe uplatní své zkušenosti. Strach z krátkého výpadku příjmu by jim v tom neměl zbytečně bránit.
V souvislosti s reformou se mluví o „flexicurity“. Co to znamená běžnou řečí?
Jde o propojení pružnosti pracovního trhu a jistoty pro lidi. Zaměstnavatelé potřebují reagovat na změny. Zaměstnanci potřebují vědět, že když jejich práce skončí, dostanou pomoc při hledání dalšího uplatnění.
Patří k tomu finanční podpora, pracovní poradenství i možnost doplnit si kvalifikaci. Tyto věci mají fungovat společně. Když člověku nabídnete rekvalifikaci, musí si také dovolit po dobu vzdělávání zaplatit běžné výdaje. A když mu vyplácíte podporu, má zároveň dostat kvalitní pomoc s hledáním práce.
Vyšší podpora byla součástí širší reformy. Co v ní získali zaměstnavatelé?
Například možnost delší běžné zkušební doby, která se prodloužila ze tří na čtyři měsíce. Změnil se také běh výpovědní doby, která nově začíná už dnem doručení výpovědi.
Při přípravě jsme hledali rovnováhu mezi potřebami zaměstnavatelů a zaměstnanců. Vyšší počáteční podpora pro mě byla důležitou součástí této rovnováhy. Když oslabíme právě ji, větší část rizika při změně zaměstnání přeneseme právě na lidi.
Vláda argumentuje tím, že nižší podpora přiměje lidi rychleji nastoupit do práce. Není to oprávněná úvaha?
Motivace k práci je důležitá. Musíme ale sledovat také to, jakou práci člověk získá a jestli se v ní udrží. Rychlý nástup nemusí být trefou do černého. Pokud člověk rychle přijme nevhodné místo, tak za chvíli hledá znovu nové.
Vyšší podpora samozřejmě sama o sobě lepší zaměstnání nezaručuje. Dává ale člověku větší prostor ho hledat.
Nemůže někdo systém využívat tak, že chvíli pracuje a potom si opakovaně bere podporu?
Nový plný nárok se neobnoví po několika týdnech práce. U opakovaného čerpání je zpravidla podstatná alespoň devítiměsíční doba. Přesná pravidla závisejí také na tom, zda člověk předchozí podporu vyčerpal; zákon stanoví i výjimky.
Pojistky tedy existují a mají se kontrolovat. Pokud se ukáže konkrétní způsob zneužívání, řeší se. Plošné snížení podpory ale zasáhne všechny, kteří si práci poctivě hledají.
Dokazuje současný lehký růst nezaměstnanosti, že model vyšší podpory nefunguje?
Ze samotného růstu nezaměstnanosti takový závěr dělat nemůžeme. Potřebujeme vědět, kdo práci ztrácí, jaká místa jsou dostupná a proč se lidem nedaří nastoupit. Bez toho neumíme oddělit vliv podpory od dalších změn v ekonomice.
Navíc jedním z cílů reformy bylo usnadnit přechody mezi zaměstnáními a lepší využití kvalifikace. Proto bych hodnotila i to, jakou práci lidé nacházejí a zda si polepšili.
Stát má ale omezený rozpočet. Proč by měl na počáteční podporu vydávat více?
Protože takový výdaj může přinášet dlouhodobý užitek. Když člověk získá lépe placenou práci, zpravidla rostou i odvody spojené s jeho zaměstnáním. Přínos může trvat mnohem déle než několik měsíců vyplácení podpory.
Ministerstvo u návrhu uvádí úsporu přibližně čtyři a půl až pět miliard korun ročně. Já chci, aby vedle této částky posoudilo také dopady na pracovní uplatnění a příjmy lidí.
Neříkám, že se každá koruna podpory automaticky vrátí. Říkám, že samotné snížení výdajů na jednu položku ještě neprokazuje, že stát hospodaří lépe.
Koho by podle vás snížení podpory zasáhlo obzvlášť citelně?
Obávám se dopadů na starší uchazeče, na lidi vracející se po péči o děti nebo blízké a na ty, kteří potřebují změnit kvalifikaci. Jejich návrat do práce může vyžadovat více času a individuální pomoci.
Co byste tedy navrhovala místo vládního snížení podpory?
Zachovat vyšší pomoc na začátku a zlepšovat služby, které lidem pomáhají najít práci. Úřad práce má umět poradit i člověku, který ještě zaměstnání má, ale potřebuje změnu. Rekvalifikace mají odpovídat skutečným pracovním příležitostem a být dostupné také lidem, kteří nemají velké finanční rezervy.
