Článek
Barcelona jako sociologický experiment
Barcelona pro mě není jen město, které miluju. Není to jen místo, kde se vyznám v ulicích, kde se cítím bezpečně, kde mám přátele a kde mi každá čtvrť, park, bar nebo lavička připomíná nějaký kus mého života. Je to laboratoř, Petriho miska, kterou detailně sleduji, můj osobní dlouhodobý sociologický experiment. Živý organismus, místo, na kterém si ověřuji, jestli svět, ve který věřím – otevřený, svobodný, různorodý – může vůbec fungovat v praxi.
Město o velikosti státu
Barcelona má dnes zhruba 1,7 milionu obyvatel, s aglomerací přes 3,3 miliony. Je to obrovská struktura, kde jsou výhody i problémy demokratického světa koncentrované na relativně malém prostoru. A kde se na každodenním fungování podílejí lidé s naprosto odlišnými životními příběhy, očekáváními i hodnotami.
26,4 % obyvatel města tvoří lidé s jinou než španělskou státní příslušností.
Jinými slovy: více než každý čtvrtý obyvatel města je cizinec.
V absolutních číslech jde o více než čtyři sta tisíc lidí z jiných zemí světa. A to mluvíme jen o státní příslušnosti – nikoli o lidech narozených v zahraničí, kteří už mají španělské občanství.
Když si ta čísla převedu do reality, nevidím statistiku. Vidím město, kde se mluví desítkami jazyků, kde se potkávají velmi odlišné kulturní vzorce, náboženské tradice i představy o tom, co je „normální“.
Celý svět na jednom místě
Vedle sebe tu žijí původní Katalánci, jejichž vztah k městu i k vlastní identitě je kapitolou sám o sobě. Lidé, kteří Barcelonu pamatují ještě před masovým turismem, před globalizací, před tím, než se z ní stala značka.
Jsou tu také vnitřní migranti z jiných částí Španělska – z regionů, kde bývaly mzdy oproti Barceloně třetinové a nezaměstnanost dosahovala desítek procent. Pro mnoho z nich bylo město šancí na důstojnější život.
Velkou stopu tu zanechaly i dřívější migrační vlny, především z Maroka, v době, kdy se o migraci ve zbytku Evropy ještě téměř nemluvilo. A pak přišly další: lidé prchající před válkou v Sýrii, v Afghánistánu, později Ukrajinci, Bělorusové, lidé z Bangladéše, Myanmaru a mnoha dalších zemí.
Výraznou součástí města jsou komunity z Latinské Ameriky – často velmi pracovití a vstřícní lidé, kteří zajišťují služby, bez nichž by se město dávno zastavilo: péči o seniory, zdravotnictví, hotelový provoz, bary a restaurace.
A pak jsou tu komunity, které si žijí víceméně vlastním životem – například Číňané nebo Pákistánci – a rozsáhlá muslimská populace z nejrůznějších koutů světa, včetně subsaharské Afriky.
Několik čísel: nejpočetnější skupinou, tvořící cca 12 % všech cizinců, jsou Italové. Následují Kolumbijci, Pákistánci, Číňané a Peruánci.
Tohle všechno je koncentrováno na relativně malém prostoru jednoho středomořského města.
Stejně jako jinde, i tady se objevují problematické jevy a jednotlivci, ale celek je mnohem pestřejší a složitější než jednoduché nálepky.
Čtvrti, kde byste se „měli bát“
Raval, Poble Sec, Poble Nou. Barcelonské čtvrti, které bývají zmiňovány jako problematické. Statistiky skutečně ukazují vyšší míru drobné kriminality, zejména kapesních krádeží.
Zdaleka ale nejde o „území mimo kontrolu“ nebo to, co známe pod označením „no-go zóna“. Nejde o uzavřené enklávy, kam by se nevstupovalo.
Je to otevřený městský prostor, kde vedle sebe existují halal řeznictví, malá pákistánská bistra, bary oblíbené mezi mladými Katalánci, galerijní projekty i turisté s mapou v ruce. Stačí pár desítek metrů a svět se změní – a přesto zůstává součástí jednoho celku.
A do toho 20 milionů nocí turistů
Barcelona není jen městem svých obyvatel.
V roce 2024 zaznamenala přes 20 milionů turistických přenocování. Téměř osm milionů lidí se tu během roku ubytovalo alespoň na jednu noc.
To znamená, že vedle 1,7 milionu rezidentů tu neustále cirkuluje další obrovská masa lidí – s jinými potřebami, jiným tempem i jinými nároky na prostor.
Jak to všechno drží pohromadě?
Když se na Barcelonu podívám z nadhledu, fascinuje mě ještě jedna věc: logistika každodenního fungování.
Zásobování elektřinou, plynem, vodou. Internet, signály všeho druhu, optické kabely. Doprava, její řízení, značení. Bezpečnost. Zásobování obyvatelstva. Technické služby – čištění ulic, svoz odpadu i z míst, kde sotva projdete. Zdravotnické a sanitární služby.
A to všechno funguje v městě, které je plné lidí, turistů, protichůdných zájmů, kulturních rozdílů i sociálního napětí.
Navzdory tomu všemu je Barcelona krásná, dost čistá a – především – svobodná.
Zatím to funguje
Už roky si skládám jednotlivé střípky, pozoruju proměny města a ukládám si je do paměti. Neidealizuju. Vidím problémy, limity i rizika. Ale zároveň vidím, že tenhle složitý, mnohovrstevnatý organismus zatím funguje.
A právě proto je pro mě Barcelona víc než město, které mám ráda. Je to místo, kde si den za dnem kladu otázku, jestli svět, který bych chtěla považovat za normální, má šanci obstát. Zatím to vidím nadějně.
ZDROJE:
Ajuntament de Barcelona – Padró Municipal d’Habitants (1. 1. 2025)
Oficiální městský registr obyvatel.
Oficina Municipal de Dades, Ajuntament de Barcelona
(Padró municipal d’habitants, lectura a 1 de gener de 2025)
https://dades.ajuntament.barcelona.cat
https://www.idescat.cat/poblacioestrangera/?geo=mun:080193
https://www.observatoriturisme.barcelona
