Článek
Svět se řítí neuvěřitelným tempem a mě by jen zajímalo, kam tak spěchá? Z mého pohledu do záhuby. Bojím se o své děti a o svá vnoučata. A hlavně o ně. O své superhrdiny, jak říkám svým vnoučatům Benovi a Olíkovi, kterým je deset a sedm let a mají celý život před sebou. Chodí zatím do základní školy a já žasnu, co vše se učí. Učí se toho opravdu hodně. Bohužel pramálo z toho, co pro život a přežití v tomto zběsilém světě budou potřebovat. Se stále reformovaným školstvím to podle mne jde z kopce a děti jen zbytečně přetěžuje. Dostávat denně domácí úkoly už v první třídě mi přijde jako nehoráznost. A důkaz toho, že je na žáky naloženo tolik, že to paní učitelky ani při nejlepší vůli nemohou stihnout děti naučit, v čase k tomu určeném. Tedy během vyučování!
K běžnému servisu okolo dětí dnes patří, že si rodiče hrají na taxikáře a své ratolesti vozí úplně všude. Snad aby se děti už nemusely vůbec hýbat. Místo toho jim po vyučování platí různé kroužky, aby sportovaly? Přitom, pohyb na čerstvém vzduchu je základ pro udržení si dobré psychické pohody. Není se pak co divit, že dnes raketově přibývá malých psychiatrických pacientů, pro které je často nemožné zajistit akutní pomoc. Do této fáze jsme se naštěstí nedostali, ale ve svém okolí mám takových případů víc, než je zdrávo!
Svět by měl zpomalit, protože není kam spěchat. Vždy to končí smrtí… A v tom našem spěchu kloužeme jen po povrchu, nechápeme souvislosti, zapomínáme na obyčejné lidské radosti, plýtváme vším od energie po spotřební zboží a zapomínáme na to nejpodstatnější. Mít se opravdu rádi. Pomáhat si, myslet jeden na druhého, umět stejně tak brát jako dávat a přemýšlet o všem, a nejen konzumovat informace, které jsou často zavádějící. Nebo spíš prostě úplně blbý. Dnes každý prezentuje svůj názor jako by to byl pupek světa.
Kluci moji, babička vás prosí: „Myslete sami za sebe a používejte vlastní mozek, který je víc než celá umělá inteligence. Mějte se rádi a myslete na sebe. Nesrovnávejte se a nenechte se odradit. Buďte rádi, že máte bláznivou velkou rodinu, se kterou se občas rozhádáte, abyste si zase padli do náruče, protože větší bezpečí, než mezi svými blízkými nikdy nikde nenajdete. A hlavně, kluci moji, smějte se! Protože jen s humorem se tohle vše dá přežít!“
