Článek
Letos to bylo neuvěřitelných dvacet let, co zemřela jedinečná herečka Helena Růžičková (†67). S manželem režisérem Jiřím Růžičkou st. (†71) spolu žili přes padesát let a měli spolu syna Jiřího Růžičku ml. (†42), od jehož smrti letos uplynulo již pětadvacet let. Ale Helena, přestože svého manžela milovala, věnovala svoji přízeň často a ráda i jiným mužům.
Rodiče hodně hodně potrápila
Později nepřehlédnutelná herečka jako novorozeně trpěla naprostým nechutenstvím, špatně přibývala na váze a byla často nemocná. Maminka se snažila, jak mohla. Kojila ji do devíti měsíců, vozila ji k lékaři na horská sluníčka. Přesto nemoc střídala nemoc. Spalničky, plané neštovice, angína, několikrát zánět středního ucha, spála. A přitom vyrůstala v láskyplném prostředí s rodiči a babičkou Annou. Vlastně to nebyla její babička, ale sestra babičky, která Heleninu maminku Dragicu vychovala. Zásadní pro Helenu bylo datum 1. září 1939, ten den ji tatínek přivedl do baletní školy Heleny Štěpánkové (†77), primabaleríny Národního divadla. Pár měsíců na to začala navštěvovat i hodiny klavíru. To ji ale nebavilo. A jak mohla, z hodin klavíru se ulila, k velkému žalu své maminky, která si představovala, že její dcera bude klavírní virtuózka, na kterou ona bude nesmírně pyšná a budce ji doprovázet na jejích koncertních turné.
Kouřila už v dětství
Školní docházku zahájila v soukromé škole s výukou němčiny a angličtiny. Učitelům ale vadily její časté absence způsobené filmováním, a tak ji rodiče přeřadili do církevní školy sv. Anny v Ječné ulici. Helena na dětství ráda vzpomínala. Třeba jak jednou o Vánocích chtěla maminku překvapit vlastnoručně upečenou vánočkou. Protože jí těsto nekynulo, tak ho snědla syrové. Ono ale vykynulo v ní a Helena málem praskla. Také s oblibou vyprávěla, jak začala v devíti letech regulérně kouřit. Se souhlasem rodičů, kteří ji vždy brali jako rovnoprávného člena rodiny. Ale nebylo to první setkání s cigaretou, poprvé si zapálila už ve svých čtyřech letech.
Bohdalová dělala dohazovačku
Po maturitě na vyšší zdravotní škole, obor zubní technik, chtěla studovat na DAMU. Ale nevzali ji. Podle přijímací komise měla „nedomykavost hlasivek a šavlovité nohy“. Do školy ji sice nepřijali, zato potkala na přijímacích zkouškách mladého muže jménem Jiří Růžička, studenta třetího ročníku herectví. Jelikož právě trénoval šerm, byl patřičně oděn a v ruce svíral šavli. Jí se líbila Jirkova šavle a jemu nevadily její šavlovité nohy. Začali spolu chodit a scházeli se ve vile Heleniny kamarádky ze zdravotní školy. Svatba byla 23. července 1955. Za svědka jí šla kamarádka Jiřina Bohdalová (93), která jim dělala tak trochu dohazovačku.
Zajišťoval doma servis
Velký Jirka byl podle přátel senzační chlap, sečtělý a nesmírně vtipný, ale málokdo to věděl. Vedle Heleny neměl šanci se prosadit. Lidé ho zpravidla vnímali jako Helenin stín, který uvaří kafe, přinese chlebíčky nebo zákusky, uvaří, nakoupí, podá, obstará všechno nutné na úřadech. Stará se o složenky a občas vyjede se svými dvěma umělci na chalupu. Na dovolenou ve třech ale nejezdili. Vždycky měli nějakého psa a někdo se o něj musel starat. A táta se staral rád. Jirka nesl svůj úděl rodinného stínu bez reptání. Byl v invalidním důchodu, měl už od mládí silnou cukrovku a musel se šetřit. Což bylo vedle těch dvou takřka nemožné. Ostatně, Helena měla cukrovku také.
Velmi se milovali
On ale svého rozhodnutí vzít si Helenu nikdy nelitoval. Zamiloval se do ní na první pohled a miloval ji do konce života. Prý ho nikdy ani ve snu nenapadlo, že by se mohl nechat rozvést. Syn Jirka se narodil šest měsíců po svatbě a hlídala ho babička. Jiří v té době měl angažmá jako herec v divadle v Mladé Boleslavi, Helena pracovala jako zubní laborantka a zároveň byla ve stejném divadle choreografkou. Vyrážela tam každý den vlakem po práci. Když šel manžel do dalšího angažmá v Příbrami a jelikož pro ni ani tady nebylo herecké místo, stala se tam osvětlovačkou a velmi dobrou.
Chlapy lovila na charisma
Svého manžela milovala, ale sex s jinými si neodpírala. Mezi její známé obdivovatele patřil například herec Josef Hlinomaz (†63). Ale hereččin temperament sahal i za hranice. Zamiloval se do ní totiž původem Američan, který emigroval do východního Německa, zpěvák Dean Reed (†48). „Helena se strašně líbila chlapům. Svého času ji miloval i krásný Američan, který emigroval do NDR,“ prozradila hereččina kamarádka. „On do ní byl opravdu zamilovaný. Je mrtvý, takže se to může prozradit. O těch živých to říkat nebudu. Ale i ti, dnes ještě žijící, jsou krasavci,“ dodala tajemně. „Nejenom Dean Reed z ní byl hotový,“ prozradil její kamarád herec a kabaretiér Václav Glazar (†65), který proslul třeba jako falešná jeptiška v Troškově Kameňáku se smíchem. „Fungovalo to. Párkrát týdně se sešli, ale nikde se o tom nemluvilo,“ dodal Glazar detaily o milostném vzplanutí herečky s Američanem s tím, že milenců a nápadníků měla nejen v Německu nepočítaně. „Ona tam byla takový tři roky. To bylo kolem roku 1975. Různí krasavci mu ji záviděli. Byli z ní celý pryč. Měla neuvěřitelný temperament,“ řekl Glazar.
Byla po tatínkovi
Helena Růžičková si zájem mužů užívala a jinak to nebylo ani s mimomanželským sexem. Podle ní však nevěrná nebyla, protože nikdy nešlo o duševní nevěru, která pro ni byla podstatná. „Zašukat si, to jo! Ale být nevěrná manželovi, to nikdy!“ Její heslo mluvilo za vše. Své tendence prý měla po tatínkovi Málkovi. Ten měl taky milenky, ale manželku to nesmělo nikdy ohrozit. Řídil se tím, že když milence zlato, tak manželce diamanty! Helena Růžičková se však se svými milenci nemazala. Podle historek, co se tradují, ale své milence dokázala velmi kategoricky korigovat. „Pamatuji si na jednoho krásného mladého číšníka z hotelu. V noci mezi nimi něco proběhlo, on do ní byl blázen. Ráno se sedělo u snídaně a on říká: A Helenka si dá co? A Helena vyfoukla kouř, podívala se na něj: My se nějak blíž známe?“ zavzpomínal.
Největší mateřská ztráta
Letos se datuje smutné výročí smrti jejího jediného syna Jiřího. Svého času byl nejtěžším evropským hercem. Odešel v necelých třiačtyřiceti letech na následky rozsáhlých zdravotních komplikací způsobených extrémní váhou. Jiřík se narodil u pražského Apolináře, stejně jako o dvacet let dříve jeho maminka. Byl po matce i babičce dokonce nadaný nadpřirozenými věšteckými schopnostmi. V době své největší slávy měl až 312 kilogramů. Přesto prý jako malé dítě trpěl „podváhou“ a „podvýživou“ a maminka Heleny Růžičkové, probrečela nejednu noc s tím, že „malý Jiří jistě umře hladem a bude to chudáček podvyživenej“! Nestalo se, neumřel hladem. Ba naopak!
Neobyčejný apetit
Už od mala se ale Jirka, který se jinak vyučil prodavačem, hrál ve filmech. „Když mu bylo půl roku, hrál v dramatu Bomba. Když byl větší, hrál ve filmu Zázračný hlavolam, seriálu Kamarádi a když mu bylo sedmnáct let, přišla malá, ale výrazná a zásadní role kuchtíka v Třech oříškách pro Popelku. Už tehdy vážil skoro stovku. Chuť k jídlu, fyziognomická porucha, se později podepsala na jeho zdraví a životě. Zatímco jeho matka Helena přibrala po porodu, kdy prodělala bulimii a následně se kvůli špatné funkci srdeční komory zavodňovala, její syn Jirka nejedl, ale doslova žral. „Jirka opravdu dokázal sníst trojnásobnou porci a vypít šestnáct kokakol. A bohužel na to dojel. Se svými rodiči měl ale skvělý vztah dokonce je oslovoval křestními jmény. Panoval mezi nimi až sourozenecký vztah. Zato v manželství se mu nevedlo. Jiří Růžička mladší, který si zahrál i ve slavné italské kriminálce Chobotnice, byl třikrát ženatý a třikrát rozvedený. Z druhého vztahu měl dvě dcery, které se staly univerzálními dědičkami majetku, když zemřela Helena Růžičková.
Nevešel se do sanitky
Nicméně Jirka mladší stejně jako matka, ač se to nezdá, miloval ženy a ony milovaly jeho. Také rád hrál automaty a hazardní hry. Miloval Las Vegas a měl rád humor. V roce 1996 těsně před tím, než měli s matkou jet na Slovensko za dětmi do dětského domova, jehož byli patroni, doma na toaletě zkolaboval. „Jirka se nám skácel mezi dveřmi na záchod. Protože jsem vystudovaná zdravotnice, hned jsem zjišťovala základní životní funkce, manžel volal záchranku,“ vzpomínala za svého života na obrovsky dramatické chvíle Růžičková. „Jenže přijela normální sanita. Neuvědomili si, o koho se jedná. A řekli, paní Růžičková, ale my ho nenaložíme!“ popsala jeho maminka s tím, že syna zdravotníci stabilizovali a musela přijet jiná sanita, kam ho neslo osm lidí.
Lidé ji odsoudili
V plzeňské nemocnici se ale stalo něco, co Růžičkovou zasáhlo. Syn prý nemohl tehdy po prodělané tracheotomii mluvit, tak psal na papírky vzkazy. A psal, že v noci tam chodí staniční sestra, která mu cpe buničinu do těch hadiček, aby nemohl dýchat, aby se dusil. A říkala mu: Ty hajzle, ty chcípneš, stejně jako můj táta v komunistickém lágru… „Já v té době kandidovala do Senátu jako nezávislá za komunisty, protože mi to, ač jsem za totáče měla zákaz a velké problémy, tenkrát nabídli a chtěla jsem jen jako senátorka pomoct opuštěným dětem a starým lidem. Protože se pro ně v politice opravdu nic nedělalo. Netušila jsem ale, že se někdo takhle bude mstít,“ říkala se slzami v očích Helena Růžičková, která později nechápala, že s manželem nezavolala policii.
Zdroj: Moje chvilka pohody, Wikipedie, Blesk, eXtra
