Článek
Herectví je prý jeho životním posláním. Na svém kontě má na sto padesát filmů a nesčetně divadelních rolí. V současné době jej můžeme vídat především na scénách Studia DVA. Má rád víno, koně, miluje přírodu i svoji farmu, kde také příležitostně maluje. Právem dnes patří k nejobsazovanějším hercům a jeho nadání si všimli i za oceánem. Díky své všestrannosti a perfektní znalosti angličtiny se dostal až do Hollywoodu a před kamerou stál po boku Robertu De Nirovi. Loni zazářil ve filmu Tancuj Matyldo, za který dostal Cenu české filmové kritiky.
Jihočech z herecké rodiny
Karel Roden se narodil na jihu Čech v Českých Budějovicích, mimochodem v herecké rodině. Jeho otec i dědeček byli herci, matka zdravotní laborantka. Nejprve vystudoval keramickou školu v Bechyni, poté byl přijat na DAMU. K jeho kolegům na akademii patřilo několik dnes velmi známých osobností filmu a divadla jako Ivana Chýlková, Vilma Cibulková, Jitka Asterová nebo Eva Holubová. Po studiu následovalo hraní na různých scénách. Mezi ně patřil DISK, Divadlo na Vinohradech nebo v ústecké Činoherní studio. Hrál i v Národním, Divadle Na zábradlí, Divadle na Starém Městě nebo v Labyrintu.
Herectví studoval i v Anglii
Z kraje 90. let následoval odjezd do Velké Británie, kde se Karel Roden zdokonalil v angličtině a navštěvoval herecké kursy. Vedle toho se zde zabýval potiskem triček, ale to jen z důvodů čistě existenčních. Po návratu do Čech pokračoval v hraní v nejrůznějších divadlech. K jeho nejlepším divadelním výkonům prý patří postava Dona Juana ve hře Don Juan a Faust, role „prokletého“ francouzského básníka Paula Verlaina ve hře Úplné zatmění, za kterou byl v roce 1998 nominován v kategorii nejlepší herecký výkon, nebo postava Bruna v inscenaci Velkolepý paroháč, za niž v roce 1999 získal cenu Alfréda Radoka za nejlepší mužský herecký výkon.
Kapitán i ušlápnutý manžílek
Jeho první známou filmovou rolí byla v roce 1984 postava svědomitého studenta medicíny Honzy v druhém díle básnické trilogie Jak básníci přicházejí o iluze. Filmový debut si ale odbyl o rok dříve v dramatickém filmu z prostředí výchovného ústavu Zámek nekonečno režiséra Antonína Kopřivy. V roce 1987 byl obsazen do role kapitána Tůmy v populárním Copak je to za vojáka. Film je zábavným pohledem na socialistickou Československou Lidovou Armádu, přesněji řečeno na jedno veselé vojenské cvičení. Role ze zcela jiného soudku se objevila v roce 1989. Režisérka Irena Pavlásková ho obsadila do role ušlápnutého a slabošského Milana, kterého v neuspokojivém manželství dusí jeho autoritativní a vypočítavá manželka Danou v podání Ivany Chýlkové. Film Čas sluhů získal mnoho cen i uznání na nejrůznějších filmových přehlídkách. Dvanáctkrát byl nominován na Českého lva, ocenění získal v roce 2008 za titulní roli ve filmu Hlídač č. 47.
Role dostává i v zahraničí
Cesta k první roli v americkém psychologickém thrilleru 15 minut nebyla vůbec jednoduchá. Natáčení předcházel náročný konkurs, v němž Karel Roden získal roli zločince Emila Slovaka. Další zápornou roli advokáta ve službách upírského klanu získal ve filmu Blade 2. Další zápornou postavu si střihl v akčním filmu Neprůstřelný coby zlý a šílený nacista Strucker. Poslední jeho zahraniční film The Way of the Wind je z letošního roku.
Renesanční muž a borůvkový král
K jeho soukromému životu patří malování, jízda na koni a posilování, rád sedává na zahradě a sází stromy. Na poli mezi Skrýšovem a Svatým Janem pěstuje borůvky. Ovšem nejde o obyčejné borůvky z lesa. Hercovy borůvky mají tu nejlepší péči a je jich hned několik druhů. Každá rostlina dostává vodu a živiny přímo ke kořenům a všechny chrání fóliovníky. Proč je tak miluje? „Mně se hrozně líbí, je to dobré ovoce, je hypoalergenní, může ho jíst kdokoli. Je zdravé. Líbí se mi, že se dají vypěstovat v Čechách, necestují dlouho a trhají se zralé,“ řekl o sladkých tmavomodrých bobulích.
Třetí je ta pravá?
Dlouhou dobu byl spojován s herečkou Ivanou Chýlkovou, nejprve byli spolužáky, později filmovými a životními partnery. Společně jsme je mohli vidět například ve filmech Čas sluhů, Čas dluhů nebo Oběti a vrazi. Později podnikli s Janem Krausem jakousi partnerskou rošádu a Karel Roden na několik let spojil svůj život s Janou Krausovou. I tento vztah je minulostí a herec žije na zámečku ve Skrýšově s matkou svých dětí, zubařkou Laurou Čekanovou. S tou spolu mají dceru Sofii a syna Karla. Ve světě médií je znám jako člověk, který nevyhledává novináře a jejich objektivy a nerozvádí vášnivé debaty o své práci. Tu si prý vybírá podle scénáře a lidí s nimiž na filmu pracuje. Peníze pro něj nejsou hlavní, a priority nezměnilo ani otcovství. „Člověk nikdy neví, co bude. Může mě to postihnout taky. To je hned. Světská sláva, polní tráva,“ říká, ale zdá se velmi nepravděpodobné, že by po šedesátce konečně zpychl. Nejvíce ho vystihuje asi skromný názor, že těm, které jeho osoba zajímá, postačí sledovat jeho práci. Tím se podle jeho slov mohou o něm a jeho osobnosti dozvědět daleko více, než by mohl a chtěl říci.
