Článek
Včera mě zaujal v diskusi pod článkem o ozbrojeném útoku na základní škole názor jedné diskutující. Prý by stálo za to vědět, co se ve škole odehrávalo.
Ano, situace onoho chlapce je v tuto chvíli jistě důležitá. Proč se to stalo? Tuto otázku si jistě klade mnoho lidí, i já. Třináctileté dítě se zbraní, ve škole, snaží se střílet na učitelku. Ona diskutující své myšlenky ještě rozvinula směrem, že rodiče nejsou až tak úplně na vině.
Mno … rodiče jsou na vině.
Dělo-li se chlapci ve škole nějaké příkoří, ve zdravém rodinném prostředí by se svěřil. Nebo by všímavý rodič zpozoroval jeho roztěkanost, zvýšený smutek a mnoho dalších signálů, které každému rodiči říkají - bacha, něco se děje.
A když už si všímavý rodič něčeho takového všimne, začne situaci řešit, což je asi teda fakt mega složitá věc, ale nakonec to všichni tak nějak dají. A dá to nakonec i to dítě.
V neposlední řadě mě tedy silně udivuje, že se to dítě dostalo ke zbrani. Pustili ho rodiče jako batole ke kapslím do myčky.?Počítám, že ne.
V poslední době stále častěji čtu, že škola má učit, nemá vychovávat, do výchovy nikomu nic není, je to věc rodiny, přece si do toho rodiče nenechají kecat …
Je úplně jedno, co si o tom v tuto chvíli myslím.
Není ovšem jedno, že jedna rodina absolutně zanedbala to, jak má jako rodina fungovat, aby nakonec nejhůř dopadl ten chlapec. Možná nešťastný, možná zmatený, určitě agresivní a teď už určitě s velmi obtížným startem do úspěšného a šťastného života. A na vině jsou ti, kteří mu měli být oporou, zázemím a průvodcem obtížného období hledání sama sebe. A tak místo toho budeme hledat chybu tam, kde není. U obětí, které byly vystaveny životu ohrožující situaci. Protože i v situacích, kdy je dítě kupříkladu šikanováno ve škole, má to poznat rodina. A ta tady selhala.
A to mi nikdo nevymluví. Je mi toho kluka nakonec líto, protože tohle z něj vyrobilo jeho okolí.
