Článek
Tak jo, pojďme si říct, jak to tady u nás ve volbách fakt chodí. Každé čtyři roky vylezeme z děr, nasadíme si náš nejlepší zoufalý výraz a jdeme volit. A koho? No přece buď Andreje „Rohlík za tři kačky“ Babiše, nebo Petra „Musíte pochopit, že to nejde“ Fialu. A proč? Protože si přece nemůžeme dovolit riskovat! Protože všechno nové je podezřelé a to, co známe, je sice na prd, ale aspoň víme, co čekat. Bravo, Česko. Bravo.
Hnutí ANO: Všechno pro lidi, ale hlavně pro mě
Babiš by nejradši řídil stát jako firmu. Jen mu nějak nedochází, že stát není Agrofert a občané nejsou zaměstnanci na směny. Jeho hesla znějí krásně – levnější potraviny, vyšší důchody, silnice až na dvorek. Ale realita? Rozhazování jak o Silvestra, důchody na sekeru a místo dálnic máme kruháče uprostřed pole. A když do toho přimícháme ještě jeho tradiční lásku k dotacím (samozřejmě náhodou z toho těží hlavně jeho firmy), tak máme krásný gulášek z peněz všech daňových poplatníků. Zlatý padák z našeho daněného vzduchu.
ODS a koalice SPOLU: Když chcete nudu s přílohou frustrace
Fiala, ten by nejradši všechno škrtal. Sociální dávky? Moc drahé. Dotace? Fůj. Ale tak nějak zapomněl, že kromě tabulek existují taky lidé. Koalice SPOLU funguje jako ta nudná parta na večírku, co přijde včas, ale nikdo si nevšimne, že tam byla. ODS, TOP 09 a KDU-ČSL dohromady tvoří koktejl, který chutná jako vlažný čaj bez cukru. Jo, trochu pomáhají stabilitě, ale za cenu totální stagnace, drahých potravin a věčného „Musíme šetřit!“
A teď pozor, rok 2022 a Fiala slibuje:
- „Nebudeme zvyšovat daně.“
- „Nebudeme zvyšovat věk odchodu do důchodu.“
Rok 2025 a ten samý Fiala píše na síti X:
- „U našich hranic je válka!“ (čti: hleďte, národ se bojí – pošleme pár „statusů“, ne tanky)
- „Češi jsou ponižováni v zahraničí!“ – a vláda místo aby hájila české zájmy, trajdá po světě s ukrajinskou vlajkou v klopě. Zatímco český důchodce obrací tu dvacku v ruce jak Rubikovu kostku. Diplomacie made in "hlavně ať si to všichni lajknou".
Vs. Babiš – ten zase objíždí republiku jako kočovný kouzelník s flaškou levného oleje a slibem, že máslo zlevní jen silou své vůle. Nechybí doják na seniory, bonmoty o Francii a selfíčka na trzích. Výsledek? Jeden populista prodává strach, druhý slevy. A my kupujeme obojí – dobrovolně.
Porovnání:
- Migrace: ANO to střídavě vítá a střídavě zatracuje podle nálady. SPOLU? Pokývnou hlavou Bruselu a doufají, že to přejde.
- Ekonomika: ANO = rozhazujme a uvidíme. SPOLU = škrťme, i kdyby lidé jedli trávu.
- EU: ANO je proti, když se to hodí. SPOLU by nejradši dělali domácí úkoly ještě dřív, než je Brusel zadá.
A teď bomba – co kdyby…něco jiného?
Hele, co takhle přestat volit dinosaury? Co třeba zkusit někoho, kdo ještě nevládl a nestihl nám zničit naděje? Jo, jasně, může to být risk. Ale co když to konečně bude stát za to?
- Motoristé sobě – možná trochu punk, ale aspoň vědí, kde je volant a jak se vyhnout levým zatáčkám (politicky i doslova).
- Stačilo! – noví, naštvaní, ale ne zcela bez šance. Možná nám stačil Fiala a Babiš?
- Přísaha – říkají, že udělají pořádek. Otázka je, jestli ho udělají i doma.
Závěrem:
Volíme pořád dokola stejné obličeje, stejné výmluvy a stejné sliby. A pak se divíme, že se nic nemění. Třeba je na čase přestat volit mezi blátem a louží a začít hledat pevnou půdu pod nohama. Nebo aspoň menší kaluž.
Tak si příště vem holínky a hlasovací lístek. A hlavně – přemýšlej, komu to tam hodíš. Jinak budeme dalších čtyři roky sledovat, jak se dva kluci hádají, čí pískoviště je větší – a my jim u toho budeme držet kyblíček.
