Článek
V politice existuje spousta výrazů, které zní jako ze světa mudrců, ale ve skutečnosti smrdí víc než tři dny stará tlačenka na slunci. Jedním z těchto nádherně alibistických pojmů je „zdržel se hlasování“. Zní to jako něco neutrálního. Něco, co říká: „Hele, já fakt nevím, nemám dost informací, tak si radši nebudu hrát na boha.“ Jenže realita je, že ve většině případů to znamená: „Nechci si spálit prsty, tak si to radši nechám projít a pak se uvidí, co z toho bude.“
Takhle to vypadá jako gesto moudrosti. Ale ve skutečnosti je to gesto politické zbabělosti, které se hodí jen těm, co chtějí mít všechno a přitom nést žádnou odpovědnost.
Politický kalkul
Zdržení se hlasování je taktický tah. Politici moc dobře vědí, co dělají. Hlasování není žádné překvapení – vědí o něm dopředu, mají čas se připravit, mají analýzy, právní stanoviska, ekonomické dopady… Ale když cítí, že by jednoznačný postoj mohl znamenat ztrátu voličů, nebo že se jim to později může vymstít, tak se prostě zdrží.
Je to jako kdyby ses během hádky rozhodl mlčet, ale později si nárokoval vítězství. Když se veřejnost rozdělí, politik se může přiklonit k té větší části a prohlásit:
„Já jsem se nezapojil, protože jsem to viděl složitě, ale v srdci jsem byl s vámi.“
A ve volbách pak bude tvrdit, že „špatná rozhodnutí šla mimo něj“. Jenže nezasáhnout proti špatnému návrhu je totéž, jako ho nechat projít. Zvlášť když měl možnost hlasovat a rozhodnout.
Rozdíl mezi „zdržel se“ a „nebyl přítomen“
A teď důležitá věc – když se někdo na hlasování ani nedostaví, může to znamenat různé věci: nemoc, služební cesta, nebo klidně i to, že s tím hlasováním nesouhlasí jako celek a nechce se na tom podílet. Není to ideální, ale pořád je to míň falešné než vědomě stát u pultíku a zmáčknout „zdržet se“.
Zdržení je volba. Aktivní rozhodnutí neudělat nic. To není neutrální. To je jako přihlížet rvačce a říct: „No já bych nechtěl být na ničí straně…“ – a zatímco jeden dostává přes držku, ty si přemýšlíš, kdo ti z toho může vytřískat víc lajků na Instagramu.
Příklady z praxe
Příklad z Bruselu: Migrační balíček
Jedním z nedávných případů, kdy se čeští politici zdrželi hlasování, byl migrační balíček projednávaný v Bruselu v květnu 2024. Čeští zástupci se při všech deseti hlasováních zdrželi, což vláda odůvodnila tím, že finální podoba paktu byla pro Českou republiku méně výhodná, než jakou navrhovala během svého předsednictví v roce 2022.
Migrační balíček zahrnoval opatření jako efektivnější kontroly migrantů, rychlejší vracení neúspěšných žadatelů o azyl a solidaritu mezi členskými státy. Česká vláda však vyjádřila obavy z administrativní zátěže a omezených možností bránit nelegální migraci na vnější hranici EU. Tento případ ilustruje, jak se politici mohou zdržet hlasování, když mají výhrady, ale nechtějí hlasovat proti.
Hlasování o nedůvěře vládě Andreje Babiše
Dalším příkladem je hlasování o nedůvěře vládě Andreje Babiše v červnu 2019. V tomto hlasování se KSČM zdržela, což umožnilo vládě přežít pokus opozice o její svržení. ČSSD tehdy vládu podržela, i když měla své vlastní výhrady, například k výměně ministra kultury, kterou prezident Miloš Zeman dlouho odkládal.
Tento případ ukazuje, jak se zdržení hlasování může stát strategickým nástrojem, který umožní politikům vyhnout se přímé odpovědnosti za rozhodnutí.
Závěr: Když se zdržel, přidal se k tomu, co prošlo
Takže až příště uslyšíš, že se nějaký politik „zdržel hlasování“, nedívej se na to jako na znak nestrannosti nebo rozvahy. Dívej se na to jako na sofistikovaný způsob, jak si umýt ruce. Je to, jako kdyby si oblékl neprůstřelnou vestu z odpovědnosti a doufal, že si toho nikdo nevšimne.
Zdržet se není střední cesta. Je to pasivní podpora čehokoliv, co nakonec projde. A pokud si někdo myslí, že takhle vypadá zodpovědná politika, tak dělá ze všech lidí jen stádo ovcí.
Pamatuj: Politik, který nemá odvahu hlasovat pro nebo proti, nemá co dělat v politice.
