Článek
Dnes přijede Martin na bílém koni a já jsem připraven!
Jako každý rok, přesně dnes, sedím u okna s napětím, které by vydalo na scénu z Hitchcockova thrilleru. Dnes totiž přijede Martin na bílém koni. Podle staré pranostiky by měl přinést první sníh, a aby byl letos jeho příjezd bílý, si opravdu přeju, ať je sníh od hor až k nám do dvora. Každý rok se těším, jestli skutečně přijede, a letos doufám, že to bude opravdu pohádkový moment.
Ráno jsem vstal dřív, než budík zazvonil, a hned se pustil do příprav. První na řadě bylo krmení koně. Letos jsem chtěl být extra, takže jsem vyrazil pro seno z horské louky, přímo od místního farmáře, který mi podezřele dlouho vysvětloval, že jeho seno je tak voňavé, že by se dalo jíst i samotné. Samozřejmě jsem ho slyšel, ale já nechci, aby Martinův kůň jedl obyčejné seno. To by byla katastrofa. Vedle sena jsem od něj vydyndal pytel ovsa a ze sklepa jsem manželce potají vzal pár mrkví a jablíček pro koně, a když jsem se vrátil, manželka mě hned odhalila a prohlásila: „To jsou moje mrkve, ne pro koně.“ Ale já jí vysvětlil, že jde o důležitou diplomatickou misi, jak kůň, tak i Martin si musí pochutnat.
Dalším bodem programu byla příprava pohoštění pro samotného Martina. Žádné experimenty, vše podle staré osvědčené tradice: klasická husička, zelíčko a knedlík. Pravé svatomartinské víno také nesmí chybět, jinak by se celý rituál ztratil. Přiznám se, že jsem trochu polevil v moderních kulinářských inovacích, ale proč měnit to, co je prověřené staletími. Ať si Martin přijede, jak chce, hlavní je, aby měl co do nosu i do žaludku.
Čekání je občas nervózní záležitost. Sledoval jsem každé auto, každý pohyb v ulici a přitom si připomínal všechny ty roky, kdy Martin přijel přesně včas, nebo alespoň v „Martinově čase“, což je něco mezi „hned“ a „možná zítra“. Letos jsem se připravil i na improvizace, deštník, pláštěnka pro koně, sluneční brýle pro Martina, kdyby slunce bylo příliš okaté. Přesně takhle vypadá profesionální příprava. Když očekáváte příjezd Martina na bílém koni, nemůžete nic ponechat náhodě.
A pokud si to, jako mnoho minulých let, zase rozmyslí a nepřijede, nevadí. Seno i oves dostanou králíci a husu sníme sami, zapijeme svatomartinským vínem a hezký večer bude za námi. Koneckonců, tradice je tradice, a dobré pohoštění a pohoda u stolu se počítají i bez Martina na bílém koni.
