Článek
Bylo sobotní dopoledne a nákupní centrum hučelo jako úl. Lidé se tlačili u pokladen, děti pištěly mezi regály a z reproduktorů zněla veselá hudba.
Mezi nimi se nenápadně pohyboval jeden zkušený kapsář. Byl to profík, rychlé ruce, klidná hlava a výraz člověka, který věří, že ho nikdo nechytí.
Zastavil se u obchodu s hodinkami. Vedle něj stál elegantní pán v kabátu, z jehož kapsy se rýsovala peněženka, a zloděj v duchu viděl, jak je nabitá penězi. Stačil jeden nenápadný pohyb a peněženka byla jeho.
Zatočil do postranní uličky a otevřel úlovek a ztuhl. Uvnitř byly jen pár drobných a průkaz Policie České republiky.
„No výborně,“ zasyčel kapsář a rychle peněženku schoval. Rozhodl se co nejrychleji zmizet.
Jenže při cestě k východu do něj někdo prudce vrazil. Zloděj ztratil rovnováhu a taška, kterou měl přes rameno, mu sklouzla na zem. Než se stačil sehnout, dav se rozplynul a taška byla pryč.
„Ne! Okradli mě!“ vykřikl zoufale. „Zloděj!“
„No to je gól,“ poznamenal prodavač z cukrárny. „Ten chlapík je zkušený kapsář, byl u nás nedávno přistižen a teď křičí, že ho okradli!“
Zloděj se snažil zbavit ukradené peněženky a odhodil ji na zem. Vedle stojící paní ji uviděla padat.
„Pane, vypadla vám peněženka!“ upozornila.
„To není moje!“ řekl zloděj.
„Ale já ji viděla, jak vám vypadla,“ trvala paní.
V tu chvíli přistoupil policista v civilu, který kapsáře poznal z dřívějších přestupků. Peněženku od paní vzal, otevřel ji a spatřil průkaz Policie České republiky.
„Takže to není vaše?“ řekl policista. „Tomu věřím. Ale budete muset vysvětlit, jak se vzala ve vaší kapse.“
A tak skončil jeden zkušený kapsář bez tašky, bez peněz, ale s cennou lekcí: kdo jinému jámu kopá, sám do ní spadne.
