Článek
Dům po babičce stál na samotě, uprostřed luk a polí. Od nejbližší silnice byl vzdálený asi tři sta metrů a vedla k němu jen prašná polní cesta. Nikdo kromě mě tam nejezdil, žádní sousedé, žádní kolemjdoucí, jen já a moje hospodářství.
Měl jsem tam pár zvířat, stodolu, zahradu a denně jsem tam dojížděl krmit a starat se o všechno, co zůstalo po dědovi. Bylo to klidné místo, kde se nikdy nic neztratilo, až do chvíle, kdy jsem za stodolou našel sešlapaný plot.
Prošel jsem všechno, stodolu, chlívek, dům i zahradu, a nic nechybělo. Pokrčil jsem rameny a řekl si, že to asi byla jen zvěř nebo někdo šel kolem, a snažil se to pustit z hlavy.
Za pár dní jsem jel traktůrkem s nějakými věcmi a z dálky jsem viděl, jak za odjíždějícím autem stoupá oblak prachu po celé šířce cesty. Auto mířilo pryč od mého domu. Když jsem dorazil, plot byl znovu sešlapaný na stejném místě. Tentokrát už něco chybělo, stará mosazná pumpa u studny, kus po dědovi.
Zavolal jsem policii a protože vozidlo, které jsem viděl, bylo místně dobře známé, rovnou jsem policistům řekl, kdo v něm nejspíš seděl. Policie reagovala rychle a zajela do nejbližšího kovošrotu. Tam byli zloději dopadeni, pumpa s nimi, bohužel už částečně rozebraná.
Za pár týdnů u mě doma zazvonil zvonek. Přede dveřmi stál jeden z pachatelů, klopil oči a vážně prohlásil: „Policajti mi řekli, že když se přijdu omluvit a projevit lítost, tak mi to pomůže u soudu.“
Zasmál jsem se. A když dodal, že toho mají na triku víc a že to zřejmě znovu neukecá, smál jsem se naplno.
U soudu mě pak rozesmál podruhé, nebo spíš jeho advokát. Ten tvrdil, že jeho klient projevil hlubokou a upřímnou lítost, bez ohledu na předchozí trestní činnost. A potřetí jsem se neudržel, když se advokát vážným hlasem zeptal: „A proč jste se, pane svědku, nepokusil pachatele dojet a upozornit, že odvážejí váš majetek?“
Představil jsem si, jak na traktůrku naháním starou felicii po polňačce, a soudní síní se rozlehlo mé tiché „no to snad nemyslíte vážně“.
Pumpa už zpátky nebyla, ale historka zůstala, a ta stejně jako mosaz nerezaví. Zloději si pak nějaký čas museli odvykat od svého řemesla a přišli o možnost uklízet cizí, nikomu nepatřící kovy. Nakonec se ukázalo, že i v jejich světě existuje pořádek a že i mosazná pumpa dokáže nadělat víc povyku, než jen prášit na polní cestě.
