Článek
Bylo krásné slunečné odpoledne a v parku to překypovalo životem. Psi běhali, děti křičely, důchodci krmili holuby a jeden pán se marně snažil vypadat nenuceně, když se mu zmrzlina roztekla po ruce.
Na lavičce seděla mladá žena, vedle ní elegantní border kolie s pohledem, který jasně říkal: „Já jsem tady ten chytřejší.“
Když kolem procházel muž v tričku s nápisem „Jsem přátelský, jen občas trapný“, zpomalil, podíval se na ženu a s veselým úsměvem k ní pronesl:
„Slečno, máte hezkého psa, mohu si vás pohladit?“
Žena na něj překvapeně pohlédla.
„Promiňte, cože?“
„Teda… psa! Samozřejmě psa! Já jen… přeřekl jsem se,“ koktal muž a snažil se tvářit, že to byla slovní hříčka.
Pes na něj vrhl pohled typu: „No jo, další básník v akci.“
Žena se zasmála a zlehka na něj jukla přes rameno. Muž jí rychle oplatil úsměv a nepatrně přikývl, jako by uznal, že jde o malou výzvu.
„Klidně si pohlaďte, ale jen jednoho z nás, jo? On kouše,“ dodala žena s potutelným úsměvem a mírným nakloněním hlavy, což mu dalo pocit, že v parku opravdu není jen kvůli psovi.
Muž si dřepl, pohladil psa a tiše zamumlal:
„Škoda…“
„Cože?“
„Nic, nic… jen že má krásně lesklou srst.“
Pes mu olízl ruku, jako by mu chtěl říct:
„Takhle jednoduše z toho, chlapče, navybruslíš.“
Žena se pobaveně pousmála a mírně se naklonila dopředu, aby mu ukázala, že sleduje každý jeho pohyb: „Vidíte, jde to i bez trapasů.“
Muž se zvedl, chtěl se důstojně rozloučit a v tu chvíli zakopl o vodítko.
Rozplácl se do trávy s takovou grácií, že by mu zatleskali i akrobati z cirkusu.
Muž se potřásl hlavou a zasmál se:
„Tak pejska jsem si pohladil… a co s vámi? Nekousnete mě?“
Žena se na něj pousmála, lehce zvedla obočí a odpověděla:
„Někdy koušu, někdy ne.“
Pes krátce zaštěkal, jako by chtěl říct: „Tak se ukaž, frajere.“
A tak skončilo jedno slunečné odpoledne plné smíchu, lehkosti a nenuceného flirtu, přirozeně a nenuceně.
A možná se právě začal psát i nový příběh.
