Článek
Honza byl mladík s neuvěřitelnou sebejistotou a jedním jasným plánem: dostat do postele padesát holek. Každá nová známost byla pro něj výzvou, experimentem, hrou, a on pečlivě počítal.
Začal na diskotékách, v barech, přes kamarády, vždy s nadhledem, trochou humoru a trochou drzosti. Některé dívky odolaly, jiné podlehly jeho šarmu během pár minut. Honza si zapisoval poznámky: co funguje, co ne, kdy použít kompliment, kdy legraci, kdy přímý přístup. Často se mu stávaly trapasy, jindy zas malé triumfy, ale jeho sbírka rostla.
Hodně holkám zlomil srdce. Když jim po několika dnech nebo týdnech řekl, že to vlastně byla jen taková hra, která skončila, a že on jde dál, byly jeho úsměvy a lehkovážnost pro ně ránou. Pro Honzu to byla jen součást plánu, součást jeho honby za čísly, cílem byla zábava, výzva a pocit vítězství.
Když se blížil k číslu čtyřicet, potkal Lenku. Byla krásná, chytrá, a hlavně pro každou srandu. Když se smála jeho trapným vtipům, cítil se, jako by vyhrál jackpot. Nebyla jen další výzvou, nebyla jen další „pozicí“ v jeho seznamu, byla jiná.
Honza ji pozval na drink. Lenka se smála, když se snažil vypadat cool, a dokonce mu předvedla svůj vlastní humor, který ho úplně odrovnal. Bylo to spontánní, hravé, a najednou všechno to počítání, taktiky a plánování ztratilo význam.
Sice nebyla jeho padesátou, ale Honza cítil, že už to ani nechce dotáhnout do konce. Padesátá byla jen číslo, hra, cíl, který ho doposud poháněl. Lenka byla konec jeho hry, konec honby za čísly, experimenty a výzvami. Byla pro něj ta pravá.
Když se jednoho večera odvážil vyznat jí lásku, srdce mu bušilo napětím. Lenka se na něj podívala a tiše se usmála. „Víš, Honzo,“ řekla, „s tebou jsem se fakt dobře bavila. Ale nestojím o kluka, co měl skoro padesát holek.“
Honza ztuhl. Najednou mu došlo všechno, všechny dívky, kterým zlomil srdce, všechny trapasy a hry, všechny jeho sobecké a bezohledné chování. Uvědomil si, jak byl hloupý, jak svou touhou po číslech ranil lidi, kteří mu důvěřovali. A teď? Teď byla Lenka nenávratně pryč. Ta, kvůli které by možná všechno bylo jinak, odešla, protože nemohla stát o jeho minulost ani o jeho hru.
Honza poprvé pocítil tíhu svých činů. Uvědomil si, že některé věci nejdou vzít zpátky, a že opravdové city nejsou věc, kterou lze naplánovat, vyhrát nebo sbírat. Lenka byla konec jeho hry a on to pochopil až příliš pozdě.
