Článek
Když Napoleon Bonaparte roku 1798 vpadl do Egypta, jeho vojáci nepřivezli pouze zbraně, uniformy a představu o francouzské civilizační misi. Do Káhiry dorazily tisíce mladých mužů bez manželek a rodin. A tam, kde se soustředilo vojsko, rychle vznikala také poptávka po sexu.
Francouzské velení s tím zpočátku počítalo.
Místo aby prostituci jednoduše zakázalo, pokusilo se ji dostat pod kontrolu. Ženy měly být registrovány a podrobovány zdravotním prohlídkám. Vojáci měli navštěvovat pouze ty, které prošly kontrolou. Uvažovalo se dokonce o registrovaných kuplířích, kteří by odpovídali za bezpečnost francouzských zákazníků.
Jenže pak se začaly šířit pohlavní choroby.
A politika kontroly se změnila v represi.
Francouzští vojáci a káhirské ženy
Prostituce nebyla v Káhiře samozřejmě žádnou novinkou, kterou by do Egypta přinesli Francouzi. Existovala zde po staletí a její vztah ke státu byl pozoruhodně proměnlivý.
Někdy ji úřady pronásledovaly, jindy tolerovaly. A velmi často z ní vybíraly daně.
Už za mamlúků představovalo zdanění prostituce významný zdroj státních příjmů. Existovala dokonce ženská výběrčí daní označovaná jako Daminat al-Maghani, která získávala od státu právo příslušné poplatky vybírat a vedla evidenci prostitutek.
Také v osmanské době se střídala období represe a tolerance. Někteří správci nechávali nevěstince zavírat či bourat, ale ekonomický zájem býval silný.
Do tohoto prostředí roku 1798 vstoupila francouzská armáda.
Antoine-Jean Gros, Bitva u pyramid, 1810. Monumentální obraz zachycuje vítězství Napoleonovy armády nad mamlúckými vojsky 21. července 1798. Francouzská okupace Egypta následně přinesla také rozsáhlé zásahy do života místních prostitutek.
Egyptský kronikář Abd ar-Rahmán al-Džabartí zaznamenal, že po příchodu Francouzů se k nim přidružovaly ženy, které označoval za nevázané či prostitutky, a stýkaly se s vojáky.
Pro francouzské velení představoval tento kontakt především praktický problém.
Nevěstinec měl být označený a cena viditelná
První francouzská opatření byla překvapivě administrativní.
Prostitutky měly být registrovány a podrobovány zdravotním kontrolám. Vojákům bylo nařizováno, aby využívali služeb pouze evidovaných žen.
Úřady myslely dokonce na bezpečnost samotných vojáků při návštěvě nevěstinců. Vchody měly být osvětleny lampami a vést přímo do ulice, aby mohl francouzský voják v případě potíží snadno přivolat pomoc.
Zajímavý problém představovala jazyková bariéra.
Francouzský voják a egyptská žena se nemuseli být schopni domluvit ani na ceně. Poplatky za sexuální služby proto měly být vyznačeny před nevěstinci, a to nejen písemně, ale také pomocí symbolů.
Systém měl být jednoduchý: vojáci budou prostituci využívat, stát ji však bude kontrolovat natolik, aby minimalizoval zdravotní a bezpečnostní rizika.
Pak přišla čísla, která francouzské velení vyděsila.
2 419 mrtvých Francouzů
Podle údajů, které uvádějí historici Hanan Hammadová a Francesca Biancaniová s odkazem na práci Juana Colea, zemřelo během prvních dvou let okupace na pohlavní choroby 2 419 francouzských mužů.
Pro armádu operující v cizí zemi šlo o vážný problém.
Sex přestal být otázkou morálky nebo soukromého života vojáků. Stal se otázkou bojeschopnosti.
Francouzské úřady začaly místní prostitutky chápat jako zdravotní hrozbu pro armádu. A právě zde se ukázal mechanismus, který se v různých podobách objevoval v dějinách prostituce znovu a znovu.
Sexuální styk měl dva účastníky. Kontrola a trest se však soustředily především na jednoho z nich.
Na ženy.
A v Egyptě zašla reakce mimořádně daleko.
Asi 400 žen mělo skončit v Nilu
Hammadová a Biancaniová uvádějí s odkazem na francouzského historika Andrého Raymonda drastický údaj: francouzské úřady nechaly přibližně 400 nakažených žen utopit v Nilu. Mnoho dalších bylo uvězněno.
Stejný údaj se objevuje také v souhrnné kapitole historičky Raelene Francesové, která se zabývá pracovními a životními podmínkami prostitutek v různých částech světa.
Nešlo tedy o léčení nakažených žen. V krajní podobě se z ochrany zdraví vojáků stalo fyzické odstranění těch, které úřady označily za zdroj nákazy.
Napoleon zároveň zakázal ženám známým provozováním prostituce pobyt v Káhiře.
Autoři studie však před příliš jednoduchým výkladem varují. Represi označují spíše za krátkodobý výbuch hysterie než za dlouhodobou a systematickou politiku. Prostituci se Francouzům odstranit nepodařilo.
Ženy se přizpůsobily.
Vyhnali je z Káhiry. Prostituce se přesunula jinam
Část prostitutek byla poslána z měst na venkov, aby nemohly přicházet do kontaktu s vojáky umístěnými v posádkách.
Výsledkem nebyl konec prostituce.
Ženy pokračovaly v práci v provinčních městech, například v Damanhúru, Disúku, al-Mahalla al-Kubrá či Tantě, kde byly mimo bezprostřední dosah francouzské policejní kontroly.
Mělo to však zásadní ekonomickou nevýhodu.
Jejich nejvýnosnější zákazníci totiž zůstali tam, odkud byly ženy odstraněny – mezi francouzskými důstojníky a vojáky.
Jiné ženy volily jinou strategii. V okupovaných městech se některé stávaly milenkami francouzských úředníků nebo s nimi žily jako konkubíny. Sexuální vztah mohl představovat cestu k větší ekonomické jistotě, zároveň však ženy vystavoval značné závislosti a riziku násilí.
Francouzská okupace tak prostituci nepotlačila. Pouze změnila podmínky, za nichž fungovala.
A po odchodu Francouzů se situace změnila znovu.
Nejdřív z nich stát vybíral daně. Pak je vyhnal
Za vlády Muhammada Alího, který se v Egyptě dostal k moci na počátku 19. století, byla prostituce zpočátku opět tolerována a zdaňována.
Roku 1834 však přišel obrat.
Muhammad Alí obchod se sexem zakázal a nařídil uzavření nevěstinců. O dva roky později byly mnohé prostitutky vypovězeny do Horního Egypta.
Historici se přou o to, co bylo hlavním důvodem. Judith Tuckerová zdůrazňuje vliv muslimských učenců, zatímco Khaled Fahmy upozorňuje spíše na otázky veřejného pořádku a zdraví.
Důsledky pro ženy byly každopádně tvrdé.
Přesun daleko od velkých měst, škol a vojenských posádek je připravil o podstatnou část zákazníků. Jejich ekonomické postavení se zhoršilo.
Ani tentokrát prostituce nezmizela. Přesunula se do ilegality.
A objevil se další paradox.
Egyptské tanečnice v Káhiře na kolorované litografii Louise Haghea podle kresby Davida Robertse, 1849.
Zákaz mohl ženám jejich postavení ještě zhoršit
Hammadová a Biancaniová upozorňují, že zákaz prostituce a ženské zábavy připravil některé samostatně pracující ženy o část autonomie.
Dokud byla jejich činnost tolerována, mohly pracovat relativně otevřeně. Jakmile je stát začal pronásledovat, potřebovaly někoho, kdo je před jeho represivním aparátem ochrání.
Tím někým mohl být kuplíř.
Opatření zamýšlené jako boj proti prostituci tak mohlo paradoxně posílit závislost prostitutek na mužských prostřednících.
Ani tento stav ovšem nevydržel.
Kolem šedesátých let 19. století se prostitutky a tanečnice vrátily do Káhiry. A stát znovu objevil starou výhodu jejich přítomnosti.
Daly se zdanit.
Amadeo Preziosi, Egyptská tanečnice v Káhiře, 1862. Tanečnice patřily k výrazným postavám egyptského městského života a jejich činnost se někdy prolínala s poskytováním sexuálních služeb.
Daň podle toho, jak byla žena hezká
Roku 1866 zavedl chediv Ismá'íl novou daň vztahující se na takzvané veřejné ženy.
Její praktické vybírání mohlo mít bizarní podobu.
Anglická aristokratka Lucie Duff Gordonová, která tehdy pobývala v Egyptě, zaznamenala stížnost jedné tanečnice na způsob, jakým výběrčí stanovovali částku. Ženy měly platit podle předpokládaného výdělku.
A ten se odhadoval mimo jiné podle jejich vzhledu.
Čím atraktivnější žena podle úředníků byla, tím více mohla podle jejich představ vydělávat – a tím vyšší daň jí bylo možné uložit.
Systém zároveň otevíral prostor pro policejní svévoli a vydírání.
Ismá'ílova politika vyvolávala takovou nevoli, že podle autorů studie získal mezi některými Egypťany posměšnou přezdívku „Pimp Pasha“ – Pasák paša.
Stát tak během několika desetiletí vystřídal téměř všechny myslitelné přístupy.
Prostitutky zdaňoval. Kontroloval. Zakazoval. Vyháněl. A nakonec je zase zdaňoval.
Když přišli Britové, kontrola se vrátila
Émile Bernard, Scéna z egyptského nevěstince, 1898. Francouzský malíř pobýval v Egyptě v letech 1893–1903.
Roku 1882 obsadili Egypt Britové. Pouhých patnáct dní po okupaci vznikl nový předpis upravující prostituci.
Tentokrát už šlo o moderní regulační systém.
Registrované prostitutky měly pracovat ve vymezených podnicích, podléhaly pravidelným lékařským kontrolám a jejich jména se zapisovala do zvláštních registrů společně s výsledky vyšetření. Pokud byla u ženy zjištěna pohlavní choroba, byla hospitalizována a k práci se směla vrátit až po vydání lékařského potvrzení.
Britové tak v Egyptě podporovali něco, proti čemu se ve stejné době v samotné Británii vedla stále silnější kampaň.
Důvod byl opět vojenský.
Vojáci prostitutky navštěvovali a úřady pochybovaly, že jim v tom dokážou zabránit. Místo kontroly mužského sexuálního chování proto zvolily kontrolu žen.
Od Napoleonových vojáků k britské okupaci se prostředky měnily.
Princip zůstával nápadně podobný.
Od lampy před nevěstincem až k utopeným ženám
Příběh prostituce v Káhiře není jednoduchým příběhem postupného zpřísňování nebo uvolňování poměrů.
Stát se choval podle toho, co právě potřeboval.
Když potřeboval peníze, prostituci zdaňoval. Když chtěl prosadit veřejnou morálku, zavíral nevěstince. Když chtěl chránit armádu před pohlavními chorobami, registroval a vyšetřoval ženy.
A když během francouzské okupace propukl strach z nákazy, podle odborné literatury skončily stovky nakažených žen v Nilu.
Muži, kteří jejich služby využívali, byli vojáci, které bylo třeba chránit.
Ženy se staly nebezpečím, před kterým je bylo třeba chránit.
A právě tento rozdíl možná vypovídá o tehdejším systému více než všechny předpisy, registry a zdravotní prohlídky dohromady.
Použité zdroje
HAMMAD, Hanan a Francesca BIANCANI. Prostitution in Cairo. In: RODRÍGUEZ GARCÍA, Magaly, Lex HEERMA VAN VOSS a Elise VAN NEDERVEEN MEERKERK, eds. Selling Sex in the City: A Global History of Prostitution, 1600s–2000s. Leiden: Brill, 2017, s. 231–261. ISBN 978-90-04-34625-3.
FRANCES, Raelene. Working and Living Conditions. In: RODRÍGUEZ GARCÍA, Magaly, Lex HEERMA VAN VOSS a Elise VAN NEDERVEEN MEERKERK, eds. Selling Sex in the City: A Global History of Prostitution, 1600s–2000s. Leiden: Brill, 2017, s. 677–706.
COLE, Juan. Napoleon's Egypt: Invading the Middle East. New York: Palgrave Macmillan, 2007.
RAYMOND, André. Égyptiens et Français au Caire, 1798–1801. Cairo, 1998.
TUCKER, Judith E. Women in Nineteenth-Century Egypt. Cambridge: Cambridge University Press, 1985.
VAN NIEUWKERK, Karin. A Trade Like Any Other: Female Singers and Dancers in Egypt. Austin: University of Texas Press, 1995.
