Článek
Pracovní inzeráty jsou plné slov jako loajalita, flexibilita a týmový duch. Když ale přijde řeč na mzdu, nadšení někdy rychle mizí. Proč zaměstnavatelé očekávají od lidí maximum, zatímco sami nabízejí minimum?
Loajalita se nedá zaplatit sliby
Představte si pracovníka, který chodí do zaměstnání několik let. Přichází včas, plní úkoly, zastupuje kolegy a v případě potřeby zůstává déle. Zaměstnavatel o něm říká, že je spolehlivý a že si takových lidí váží. Pak ale přijde otázka: „Kdy dostanu přidáno?“ Odpověď může znít: „Teď to bohužel nejde. Firma nemá peníze. Musíme šetřit.“ Zaměstnanec přitom sleduje pracovní nabídky a zjistí, že někde jinde by za podobnou práci mohl dostat výrazně více. Začne přemýšlet, jestli je loajalita skutečně oboustranná.
Od zaměstnanců se očekává, že budou věrní firmě, nebudou často měnit zaměstnání a v náročných chvílích podrží tým. Jenže loajalita by neměla znamenat, že člověk rezignuje na vlastní potřeby. Zaměstnanec má právo zajímat se o svou mzdu, pracovní podmínky i možnosti profesního růstu. Pokud se jeho odpovědnost zvyšuje, je přirozené očekávat, že se to může promítnout i do odměňování. Věrnost zaměstnavateli by neměla být důvodem, proč člověk přestane vyjednávat o svém platu.
„Buď rád, že máš práci“ už nemusí stačit
V minulosti mohli někteří zaměstnanci slýchat, že by si měli vážit především toho, že mají zaměstnání. Dnes však lidé řeší náklady na bydlení, energie, potraviny, dopravu a další výdaje. Samotná skutečnost, že člověk pracuje, automaticky neznamená, že se mu daří finančně dobře. Podle Českého statistického úřadu dosáhla průměrná hrubá mzda v Česku ve 2. čtvrtletí 2026 částky 51 966 Kč. Jde o průměr za celou ekonomiku, nikoliv o částku, kterou pobírá každý zaměstnanec.
Proč zaměstnavatelé někdy nenabízejí vyšší mzdu?
Důvodů může být několik. Finanční možnosti firmy. Menší podnik může mít omezené příjmy, vysoké náklady nebo nejisté zakázky. Některé firmy nemají jasný systém, podle kterého by se mzdy pravidelně upravovaly podle zkušeností a odpovědnosti. Vyjednávací síla zaměstnance. Člověk, který se o zvýšení platu neozve, nemusí automaticky dostat přidáno, i když jeho výkon roste.
Nový zaměstnanec někdy dostane více než ten stávající
Toto je situace, která může mezi pracovníky vyvolat pocit nespravedlnosti. Firma potřebuje rychle obsadit volné místo, a proto nabídne novému uchazeči vyšší mzdu, než jakou pobírá člověk, který už ve firmě pracuje několik let. Stávající zaměstnanec se o tom může dozvědět například z rozhovoru s kolegou nebo z pracovní nabídky. Není to automaticky důkaz nespravedlivého jednání. Nový pracovník může mít jinou specializaci, zkušenosti nebo se může jednat o jinou pracovní pozici. Pokud ale dlouhodobě vznikají velké rozdíly bez srozumitelného vysvětlení, může to narušit důvěru v zaměstnavatele.
Benefity nenahradí vždy odpovídající mzdu
Stravenky, příspěvek na sport, firemní akce nebo ovoce na pracovišti mohou být příjemnými doplňky. Neměly by však zastírat otázku základního finančního ohodnocení. Pro člověka, který obtížně hradí nájem a běžné životní náklady, nemusí být příspěvek na volnočasovou aktivitu tím, co potřebuje nejvíce. Zaměstnanecké benefity mají svou hodnotu, ale jejich význam se liší podle potřeb jednotlivých lidí.
Co se stane, když loajální zaměstnanec odejde?
Někdy zaměstnavatel zjistí skutečnou hodnotu pracovníka až ve chvíli, kdy podá výpověď. Najednou je potřeba hledat náhradu, zaučit nového člověka a rozdělit jeho úkoly mezi ostatní kolegy. Odchod zkušeného zaměstnance může firmě přinést náklady a organizační komplikace. Neplatí však, že každému odchodu lze předejít zvýšením mzdy nebo že každý zaměstnanec je nenahraditelný. Právě proto má smysl zabývat se odměňováním a pracovními podmínkami průběžně, ne až při výpovědi.
Je správné odejít za lepším platem?
Někteří lidé považují časté střídání zaměstnání za projev neloajality. Jiní ho vnímají jako běžnou součást profesního rozvoje. Změna práce může být motivována vyšší mzdou, lepší pracovní dobou, kratším dojížděním, větší stabilitou nebo možností naučit se něco nového. Rozhodnutí závisí na situaci konkrétního člověka. Vyšší plat sám o sobě nemusí znamenat lepší zaměstnání, pokud jsou pracovní podmínky výrazně horší. Loajalita není povinnost mlčet o vlastní hodnotě. A slušný plat by neměl být odměnou pouze za to, že si člověk o něj dokáže hlasitě říct.
Co si myslíte vy?
Zůstali jste někdy v zaměstnání kvůli loajalitě, přestože jste jinde mohli vydělávat více?
Nabídl vám někdy zaměstnavatel zvýšení mzdy až poté, co jste oznámili odchod?
Měla by být loajalita automaticky spojena s vyšším platem?
