Článek
Slovo forman pochází z němčiny - fuhrman znamená vozka, kočí. Formani byli lidé, kteří zajišťovali přepravu zboží v období před výstavbou železniční sítě. Formanství se rozvíjelo od 14. století, kdy na našem území vznikla síť zemských stezek. Od 16. století byli formani pevně organizováni v ceších. Cechy jim určovaly technické požadavky, ceny za přepravu, pravidla bezpečnosti atd. V Beskydech udržovali formani dopravní spojení v těžko dostupných horských oblastech již od 16. století až do nástupu železnice. V těžko dostupných horských oblastech pracovali formani ještě hluboko v 19. století, kdy už železnice byla funkční. Formanskému řemeslu se věnovala značná část venkovského obyvatelstva. Region Beskyd zaujímal významné místo na obchodních trasách spojující Moravu s Těšínskem, Haličí a Uhrami.
Největší rozvoj formanství nastal budováním státních silnic v polovině 18. století. Budováním železniční sítě formanské povolání pomalu zaniklo. (2/2 19.století). I když v Beskydech se udrželo ještě dlouhou dobu. Těžko přístupný horský terén jinou možnost dopravy neumožňoval. Dá se říct, že úlohu formanství dnes převzala dálková kamionová přeprava, kdy se rovněž převáží zboží a materiál na dlouhé vzdálenosti. Změnila se forma, ale podstata zdroje obživa zůstala zachována.
Formanství představovalo specifické povolání vyžadující značný kapitál. Forman musel vlastnit koně, vůz a potřebné vybavení. Formanem tak nemohl být leckdo. Zrušením nevolnictví (1781) nastal velký boom formanství právě mezi venkovským obyvatelstvem, které se konečně mohlo pohybovat i za hranice panství. Rozvoj formanství souvisel hlavně s budováním státních cest, kdy vedle císařských cest vznikaly i dominikální cesty, které stát podporoval udělováním práva vybírat mýtné. To vybírala vrchnost, která silnice budovala na vlastní náklady.
Na venkově pracovali buď stálí formani, kteří měli formanství jako svou hlavní živnost, nebo formani, kteří si vydělávali pouze příležitostně. Byli to zpravidla zemědělci - sedláci, kteří si v zimních měsících, když na polích nebyla práce, takto přivydělávali. Soupisy živností z první poloviny 19. století dokládají výskyt formanů ve většině větších obcí Beskyd. Jejich hospodářské postavení bývalo zpravidla lepší než u drobných rolníků nebo nádeníků, přesto byli značně závislí na vývoji obchodu a stavu komunikací. V Beskydech na Frýdecku a Místecku patřili formani k poměrně majetnějším vrstvám venkovského obyvatelstva. Vlastnictví několika tažných koní a kvalitního vozu představovalo značnou finanční investici, kterou si nemohl dovolit každý rolník. Proto se také formanství dědilo z generace na generaci. V roce 1788 bylo formanství prohlášeno za volnou živnost, ke kterém patřil i chov a obchod s koňmi.
Co formani přepravovali?
Široké spektrum zboží. Z hospodářského hlediska patřilo k nejvýznamnějším komoditám dřevo z beskydských lesů. Lesní hospodářství hukvaldského panství produkovalo značné množství stavebního i palivového dříví, které přepravovali dolů do měst a průmyslových podniků. Další významnou komoditou bylo dřevěné uhlí určené pro železářské provozy ve Frýdlantu nad Ostravicí a Čeladné. Rovněž sůl představovala strategickou surovinu a její distribuce tvořila důležitou součást regionálního obchodu. Formani rovněž přepravovali železné výrobky, různé zemědělské produkty např. víno, luštěniny, tabák, olej, lihoviny, ryby, sušené ovoce, plátno, bavlnu, různé nástroje, sklářské, dřevěné výrobky, šindele a suroviny jako olovo, stříbro měď, textil a plátno. Ze světa naopak přiváželi sůl z Polska, petrolej z Haliče, látky, obilí a ostravské uhlí, a také novinky. Mezi hlavní destinace, kde formani jezdili, mimo místní obchodní cesty a trhy, patřila velká města jako Vídeň, kde cesta trvala cca 14 dnů. Z Beskyd do Vídně putovalo máslo, sýry, med, sušené ovoce, dřevěné náčiní. Budapešť, kde cesta trvala cca měsíc a dováželo se nejčastěji sukno, šindel. Krakov, kde se nejčastěji vozilo valašské sukno. Kromě nákladu přepravovali formani také dopisy nebo peněžní zásilky.
Jak takový forman vypadal?
Formani nosili tmavý svrchní kabátec pytlovitého střihu bez límce, který měl někdy na ramenou či kolem výstřihu vyšívané zdobení. Pod kabátcem mívali modrou svrchní halenu s mosaznými knoflíky. Pod ní světle modrou plátěnou kazajku, která bývala v letních horku odhalená. Dále nosili kožené boty se silnou podrážkou podbité mnoha hřeby. Boty sahaly pod kolena, ale daly se vyhrnout na stehna. Dlouhé tmavě modré punčochy měli překryté světlými kamašemi. Nosili také kožené, jelenicovité kalhoty. Pod pláštěm měli uzamykatelný opasek, ve kterém převáželi peníze, dopisy a cennosti. Na hlavě nosili kulatý plstěný klobouk s širokou krempou. V zimě pod kloboukem nosili čepičku přes uši. Forman nikdy neodkládal dýmku a bič.
Formani si pořizovali dobré silné koně - 1 až 3 páry a těžký spolehlivý vůz s plachtami. Tento bytelný vůz zpravidla táhly 2 páry koní. Forman řídil spřežení z levého koně zadního páru (nejspolehlivější, tzv. posadní kůň) nebo šel pěšky vedle vozu a vedl jej. Později sedával na kozlíku na taženém povozu.
Práce formana byla spojena s řadou obtíží. Formani se setkávali s drobnými krádežemi, poškozováním nákladu i problémy při překonávání vodních toků. V horských oblastech Beskyd představovaly problém především zimní sněhové závěje a jarní rozbahnění cest. Stav komunikací byl silně závislý na ročním období a klimatických podmínkách. Po cestě se forman musel starat také o údržbu vozu a pečovat o koně. Co mohl opravil si sám. Zboží se nakládalo buď volně do vozu nebo do okovaných truhel se zámkem. Náklad se překryl rohožemi, upevnil lany a přetáhl hrubou plátěnou plachtou. Po cestě platil forman na některých místech mýtné nebo clo, tržní poplatky vybírala také města.
Formani trávili dlouhou dobu na cestách mimo domov. Obvykle několik týdnů, ale i měsíců. Cestování v té době nebylo příliš bezpečné (hrozily krádeže od lapků) ani pohodlné. Dnešní zpevněné cesty neexistovaly. Formani obvykle zapřahali již kolem 3 hodiny ranní, jeli až do polední přestávky, kdy si odpočinuli a pak jeli až do večera, aby se včas dostali k zájezdnímu hostinci. Nikdo nejezdil rád v noci, cesty byly nebezpečné a vyskytovalo se na nich hodně lapků. Formani často jezdili spolu dohromady a někdy si dokonce platili ochranu např. z řad vojenských veteránů.
Významnou součást dopravní infrastruktury tvořily zájezdní hostince, které vznikaly kolem formanských cest. Sloužily nejen k odpočinku lidí a koní (poskytovaly stáje a chlévy), ale rovněž sloužily jako místa obchodních jednání a výměny informací. Plnily tedy hospodářskou i společenskou funkci. Poznaly se podle toho, že mívaly průjezdný dvůr, aby se vozy nemusely otáčet. Dvůr se z bezpečnostních důvodů na noc uzavíral. Vedle těchto hospod stávaly kovárny, poskytující „opravárenský servis“ koním a vozům, případně také kolářství. Formani kromě přepravy zboží zprostředkovávali i přenos informací. Po příjezdu do hostince většinou mezi 7 a 8 hodinou večerní se ohlásili vrátnému, který se postaral o koně. Platilo se za ustájení i za krmivo. Po večerech při dobrém jídle a pivu sbírali novinky od všech ostatních formanů. Když naopak někam přijeli byli ihned dotazování na čerstvé informace.
Zásadní změnu přinesla výstavba železnice. Otevření hlavních tratí v regionu v 60. letech 19. století vedlo k postupnému přesunu dálkové nákladní dopravy na železnici. Formani však nezmizeli okamžitě. Nadále zajišťovali místní dopravu mezi nádražími, průmyslovými podniky a venkovskými obcemi. V horských oblastech Beskyd si koňská doprava udržela svůj význam až do počátku 20. století, zejména při svážení dřeva z lesních porostů.
Zdroje: A. Jirásek: Formané. Český lid 2,1893, s. 370 - 374.
L. Chutěj: Valaští formani. Naše Valašsko 8, 1943, s. 134-136.
S. Linhartová: Formanským povozem s 9 koňmi do Vídně roku 1826. Český lid 30,1930, s. 122.
M. Hlavačka: Dějiny dopravy v českých zemích v období průmyslové revoluce. Praha 1990.
M. Janotka: Zapomenutá řemesla. Praha 1980
