Článek
2. světová válka sebou přinesla ohromný technologický pokrok, který vedlo nacistické Německo. Po jeho kapitulaci chtěly vítězné státy nacistické technologie a znalosti využít. V Německu pracovali vědci s velkými technologickými znalostmi a know-how, který chtěly za každou cenu získat Spojené státy pro svůj vojenský a technologický program. Zároveň USA hodlaly zabránit Sovětskému svazu v jejich získání. Chtěly je totiž využít proti němu. Tak vznikla operace Paperclip, jejímž cílem bylo získat do amerických služeb nacistické raketové vědce, lékaře, chemiky, biology, techniky, inženýry… Operace začala již na konci války v květnu 1945, nejprve na tajné vědecké základně v Německu, kde nejdůležitější nacistické vědce shromáždili. Poté jich na 1600, i s jejich rodinnnými příslušníky, propašovali na území Spojených států. Mnozí z nich byli členy NSDAP, SS nebo gestapa, v koncentračních táborech prováděli své pokusy na lidech, využívali otrockou pracovní sílu ve svých továrnách nebo se dopouštěli dalších válečných zločinů.
Projekt Paperclip byl motivován především obavou, že byl Sovětský svaz mohl získat přístup k těmto kvalifikovaným vědcům. Tomu se USA snažily za každou cenu zabránit. Allen Dules, šéf pobočky OSS ve Švýcarsku, (předchůdce CIA, po jejím založení v roce 1947 její dlouholetý šéf) dostal v roce 1945 od americké vlády rozkaz - najít německé vědce dřív než Stalin. Wehrmacht sice prohrál, ale německá věda byla stále napřed. Rakety V-2, proudové stíhačky, nacistické experimenty s atomem - to všechno chtěli Američané pro sebe. Němečtí vědci, ale nebyli pouze nevinní výzkumníci, ale americká vláda na to prostě „zapomněla“. Byl to závod o nejlepší německé mozky, morálka se neřešila. Původním záměrem americké armády bylo pouze německé vědce pracující v raketovém průmyslu najít, vyslechnout a zabavit jejich plány a materiály. Obrat nastal koncem května 1945, kdy se němečtí vědci stali důležití pro pokračující válku v Tichomoří. Operace Paperclip byla zahájena 20. července 1945 s cílem využít německé odborné znalosti pro probíhající válečné úsilí proti Japonsku. Cílem bylo rovněž posílit americký poválečný vojenský výzkum. Operaci Paperclip provedl Úřad strategických služeb OSS (zpravodajská agentura, předchůdce CIA) a agenti armádní kontrarozvědky. V srpnu 1945 operaci Paperclip schválil americký prezident Harry Truman. Jednalo se o evakuaci přibližně 1600 nacistických vědců i s jejich rodinami z Německa do USA. Američané potřebovali zkrátit válku v Tichomoří proti Japonsku. Na Postupimské konferenci (17.7.-2.8.1945) vyzvala Velká Trojka (USA, Velká Británie, SSSR) vládu Japonska, pod hrozbou úplného zničení Japonska, ke kapitulaci. Japonský premiér Suzuki však odmítl. Truman se během konference zmínil o možnosti použití „nové mocné zbraně“ proti Japonsku (myšlena atomová bomba). Stalin ho podpořil. (díky svým špionům měl dostatečné informace o americkém atomovém programu).
Vybranní němečtí vědci se podíleli na nacistickém raketovém programu, letectví, chemickém nebo biologickém boji. Kromě raketové techniky se operace zaměřila na syntetická paliva, medicínu a další oblasti výzkumu. Cílem bylo využít německý vědecký talent a zajistit, aby se nedostal do rukou Sovětů. Operaci Paperclip vedl generál amerického letectva Donald L. Putte. Nacističtí vědci tak sehráli klíčovou roli v rozvoji amerického vesmírného programu a rozvoji vojenských technologií během studené války.
Celkem bylo do USA převezeno na 1600 nacistických vědců i s jejich rodinnými příslušníky. Nejednalo se ovšem pouze o nevinné výzkumníky, ale mnohdy o válečné zločince. Místo aby byli postaveni před soud, jak by to odpovídalo jejich činnosti za 2. světové války, byli ti nejcennější odvezeni do USA, kde dostali nové identity a možnost legálně pracovat a pokračovat ve svém výzkumu. Americké tajné služby německým vědcům vymazaly zmínky o jejich nacistické minulosti, přepsaly jejich životopisy a umožnily jim začít nový život. V roce 1946 už v USA pracovalo více než 1600 bývalých nacistických vědců, díky svým schopnostem a znalostem v oblasti balistiky, chemických, biologických zbraní nebo letectví. Jednalo se o raketové inženýry, chemiky, biology, inženýry, ale i lékaře, kteří během 2. světové války prováděli brutální experimenty na vězních v koncentračních táborech. Zatímco oficiálně byli tito lidé v Norimberku označeni za válečné zločince, v utajených záznamech tajných služeb figurovali jako „užiteční specialisté“ pro biologický a chemický výzkum. Značná část nacistických vědců nekončila jen v NASA nebo v armádních laboratořích, ale i ve zbrojním a farmaceutickém průmyslu. Pracovali na utajených projektech spojených s vývojem chemických zbraní nebo balistických systémů. Paperclip byl rovněž motivován strachem ze SSSR a potřebou získat technologickou převahu v začínající studené válce.
Dalo by se říct, že nacističtí vědci pomohli Američanům dobýt vesmír. Ale co na to morálka a etika? Na jedné straně neuvěřitelné vědecké pokroky a americká vesmírná dominance, na druhé straně nacistická minulost vědců vyvolává otázky o etice vědeckého pokroku za každou cenu. Nacistická věda poskytla Američanům technologický základ pro vstup do vesmírného závodu, na druhé straně přinesla množství etických dilemat z přijímání bývalých nacistů do amerického vědeckého tábora.
Nejdůležitější vědci, kteří měli být nalezeni a přepraveni do USA - Wernher von Braun - během 2. světové války patřil mezi nejschopnější nacistické techniky a vynálezce. Člen NSDAP a SS. Mezi jeho největší úspěchy patří rádiově řízena raketová střela V-2 z Peenemünde. Ve svých podzemních továrnách využíval otrockou pracovní sílu z koncentračních táborů. Tisíce vězňů v podzemních továrnách Peenemünde zahynulo. V-2 byla 14 metrů dlouhá raketa nesoucí konvenční nálože, terorizující Londýn. Pohon ji zajišťoval obyčejný etanol (běžný alkohol). V posledních měsících války bylo odpáleno více než 3000 těchto raket. Největší škody způsobily v Londýně a Antverpách. Počet obětí se odhaduje na 7 000, především z řad civilistů a zároveň tisíce raněných. Rakety rovněž způsobily obrovské materiální škody. V-2 měly devastující psychologický dopad na civilní obyvatelstvo, protože dopadaly bez varování, což vyvolávalo nejistotu a strach. Po skončení války byl von Braun vyhledán americkým speciálním týmem. Jeho znalosti v raketovém výzkumu se dokonale uplatnily při vesmírném závodu se SSSR. Výroba rakety V-2 se tedy přesunula do USA. V dubnu 1946 došlo k ostrému vypálení rakety V-2 v Novém Mexiku, kdy překonala rekord s výškou 187 km. Byly pořízeny první snímky Země z 160 kilometrové vzdálenosti. (dostečná výška, aby se ukázalo zakřivení planety). Von Braun se stal ředitelem Marshallova vesmírného leteckého centra ( jedna ze tří institucí NASA zapojených do programu Apollo ). Von Braun roku 1958 vyvinul raketu Jupiter C, která vynesla na oběžnou dráhu Země první satelit. Dále zkonstruoval nosnou raketu Saturn V, která v programu Apollo 11 pomohla dosáhnout přistání člověka na Měsíci. 110 metrů vysoká raketa byla vyvinuta v Marshalově leteckém středisku NASA v Alabamě. V roce 1960 jeho raketový tým přešel pod správu nově vzniklé civilní agentury NASA. Tu von Braun 10 let vedl jako její ředitel. Se svým týmem se také zapojil do vývoje rakety Redstone, která se stala základem pro první americké balistické rakety.
Walter Schreiber - hlavní chirurg Říše, od r. 1933 člen NDSAP, řídil projekt SS, který zahrnoval testování psychochemických látek a zkoumání jejich působení na vězních koncentračních táborů Dachau a Ravensbrück. Považován za předního odborníka na antrax. V roce 1945 zatčen Rudou armádou a jako válečný zajatec převezen do Sovětského Svazu. Ale o tři roky později již pracuje jako lékař pro východoněmeckou policii, v roce 1948 se objevil v západním Berlíně, kde byl zatčen Američany. Roku 1951 ho Američané převezli do USA a jeho nacistickou minulost zahladili. Podílel se na vývoji nové metody vyslýchání za použití drogy LSD, která měla zajatým vojákům uvolnit psychiku, aby vyzradili tajné informace. Když v roce 1952 vyšel najevo jeho podíl na experimentech na vězních koncentračních táborů, zajistila mu americká vláda let do Argentiny a práci v tamní epidemiologické laboratoři.
Kurt Blome - lékař specializující se na biologické zbraně a biologický výzkum. Zástupce W. Schreibera. Zabýval se biologickými zbraněmi - např. chtěl rozšířit malárii na nepřítele nebo se zabýval šíření tyfu pomocí vší. K tomu měl ideální podmínky v koncentračních táborech, kde vši a tyfové epidemie propukaly. Své vynálezy testoval na vězních v Osvětimi. Po válce došlo k odhalení nacistické akce Blitzbleiber, (Hromosvod) zaměřené na biologickou válku. Své myšlenky testoval na vězních koncentračních táborů. V květnu 1945 byl zatčen americkou kontrarozvědkou. Američanům poskytl maximum informací týkající se nacistických programů bakteriologické a chemické války výměnou za beztrestnost. Pracoval v Německu pro U.S. Army Chemical Corps.
Hubertus Strughold - fyzik a lékař, později známý jako „otec kosmické medicíny“. Člen NDSAP. Během války působil jako ředitel Výzkumného ústavu pro letecké zdravotnictví, kde studoval i fyzikální účinky vysoké nadměrné výšky nebo nadzvukové rychlosti na člověka. Tyto experimenty prováděl hlavně na vězních koncentračních táborů Dachau a Osvětim. Vězni tak byli nořeni do ledové vody, zavírání do tlakových komor nebo podrobování chirurgickým zákrokům bez anestezie. Po přechodu do USA pracoval v Úřadu pro americké vojenské letectví, kde studoval fyzické účinky stavu beztíže.
Anton Flettner - vynálezce a konstruktér, Robert Dornberger - velitel vývoje raketových zbraní, Alexandr Lippisch- průkopník aerodynamiky, Reinhard Gehlen- zpravodajský důstojník, který nashromáždil co nejvíce inforamcí o SSSR a Rudé armádě. Svůj zpravodajský archiv ofotografoval na mikrofilmy a ukryl v rakouských Alpách. Po porážce Německa vše použil pro své vyjednávání s Američany, kteří neměli o Sovětech příliš informací. Se svými třemi spolupracovníky byl tedy dopraven do USA, kde vstoupil do amerických tajných služeb, kde byl velmi úspěšný. Hlavní náplní jeho práce se stala špionáž proti SSSR. A mnoho, mnoho dalších.
Když se informace o projektu Paperclip dostaly na veřejnost, vyvolaly značný odpor a nevoli mezi americkou veřejností, americkými vědci a politiky. Proti projektu veřejně protestovali např. Albert Einstein nebo politička Eleanor Roosevelt. Nakonec však převážily obavy, že by tyto německé vědce mohl získat SSSR pro své vlastní účely.
Dokumenty o projektu Paperclip byly mnohdy nenávratně zničeny nebo záměrně utajovány. Aby se informace o nacistické minulosti vědců nedostávaly na veřejnost. Americká veřejnost oslavovala úspěchy ve vesmírném závodu se SSSR, aniž by věděla, že v pozadí těchto úspěchů stojí lidé s temnou nacistickou minulostí. Program Apollo, přistání člověka na Měsíci i úspěchy raketového inženýrství mají svůj základ v podzemních nacistických továrnách Peenemünde. Potřeba technologického pokroku převážila nad etickými pochybnostmi a morálkou. Nacističtí vědci se tak zbavili odpovědnosti za své zločiny díky aktivní ochranně ze strany CIA a americké armády.
Operace Paperclip představovala import vědomostí, ale i systematické přepisování historie. Jak dalece byli Američané ochotni zajít v honbě za technologickou dominancí nad SSSR. Můžeme se jen ptát, kde zůstal jejich morální kodex? Jak snadné je přepsat hranice mezi vinnou a užitečností. Je ovšem vítězství technologie záminka k vymázání svědomí? A co nevyslovená jména tisíců obětí, které položily životy v podzemních továrnách a laboratořích Třetí říše? Mnozí z vědců nebyli jen svědci těchto hrůz, ale byli jejími přímými vykonavateli. Přesto nikdy nebyli souzeni, získali nový život a zemřeli v klidu v rodinném kruhu.
Zdroje:
Anni Jacobsen: Operation Paperclip: The Secret Intelligence Program that Brought Nazi Scientists to America. Little, Brown Book 2015.
Erik Lichtblau: Nacisté ve službách USA. Brno Jota 2015.
https://epochaplus.cz/operace-paperclip-kdyz-nacisticti-vedci-pomahali-americe-dobyt-mesic/ https://www.securitymagazin.cz/historie/tajemstvi-operace-paperclip-kdyz-usa-obratily-nacisty-proti-sovetum-1404072153.html https://www.nationalgeographic.cz/historie/operace-paperclip-nacisticti-vedci-ve-sluzbach-usa/
