Článek
Hluboké beskydské lesy ukrývaly v první polovině 19. století mnohem více než jen dřevo určené pro vrchnostenské pily a hutě. V horských údolích se po nocích pohybovali pytláci, z lesů mizely klády a v zakouřených hospodách často končily večery hlučnými rvačkami. Kriminalita tehdejšího území Frýdecka a Místecka však měla daleko k představě organizovaného zločinu. Ve většině případů šlo o drobné přestupky obyčejných lidí, kteří se snažili přežít v kraji poznamenaném chudobou, neúrodnou půdou a tvrdými životními podmínkami horského regionu. Oblast na pomezí Moravy a rakouského Slezska měla svá specifika. Husté lesy hukvaldského panství, odlehlé pasekářské osady i blízkost zemské hranice vytvářely prostředí, které úřady jen obtížně kontrolovaly. Přestože vrchnostenská správa disponovala sítí lesníků, myslivců a později i četníků, drobná kriminalita byla každodenní součástí života.
Na počátku 19. století byla oblast Frýdecka a Místecka převážně zemědělským regionem. Život v beskydských vesnicích byl tvrdý, chudý a silně závislý na přírodě. Horské prostředí formovaly rozsáhlé lesy, dlouhé zimy a neúrodná půda. Každodenní existence většiny lidí byla spojena s neustálou prací a bojem o obživu. Typickými obyvateli byli drobní rolníci, pasekáři, dřevaři, uhlíři a bezzemci. Jen málokterá rodina vlastnila dostatek půdy, aby ji hospodářství dokázalo plně uživit. Obyvatelé horských oblastí Beskyd žili většinou v malých dřevěných chalupách, postavených z trámů pokrytých šindelem, roztroušených po svazích a pasekách. Mnohé rodiny hospodařily pouze na malých políčkách, která často nedokázala zajistit dostatek potravy pro obživu. Domy byly malé, tmavé většinou s jednou obytnou místností. Nebylo výjimkou, že několik generací sdílelo jednu chalupu. Zároveň se postupně zvyšoval počet obyvatel, ale množství půdy zůstalo stejné. Proto mladší generace často neměla možnost získat vlastní hospodářství a byla odkázána na námezdní práci nebo sezónní výdělky. Lidé si přivydělávali prací v lesích při těžbě dřeva nebo pálením dřevěného uhlí, plavením dřeva po dravých beskydských řekách nebo prací v arcibiskupských železárnách v Čeladné a Frýdlantu nad Ostravicí. Výdělky však nebyly velké a život obyvatel zůstával velmi chudý. Právě hospodářská nouze stála za většinou drobné kriminality.
Nejčastějším deliktem byly krádeže dřeva. Dřevo představovalo jednu z nejdůležitějších surovin. Topilo se jím, stavěly se z něj domy, vyrábělo se z něj nářadí a také uhlí pro železárny. Lidé v beskydských lesích sbírali chrastí nebo suché větve nebo pozůstatky po těžbě jindy dokonce tajně káceli celé stromy. Někteří obyvatelé odnášeli v noci menší klády na zádech, jiní používali povozy a zapřahali koně. Lesníci si pravidelně stěžovali, že jim často v noci mizí klády připravené pro arcibiskupské pily. Pachateli byli většinou drobní rolníci, nádeníci nebo bezzemci. Krádeže dřeva byly natolik rozšířené, že se staly běžnou součástí života regionu. Někteří obyvatelé horských oblastí považovali sběr dřeva v lese za své přirozené právo, zvláště během tuhých zim. Nejvíce případů se objevovalo během zimních měsíců, kdy byla spotřeba paliva nejvyšší. Chudé rodiny často riskovaly trest jen proto, aby měly čím topit nebo z čeho opravit hospodářská stavení. Pro vrchnost však šlo o závažné hospodářské škody. Lesníci a hajní lesy pravidelně kontrolovali a koho při krádežích chytli, toho čekala buď pokuta a zabavení povozu nebo krátkodobé vězení. Často docházelo k vzájemným konfliktům mezi horaly a lesníky, kteří byli mnohdy napadáni. Tyto krádeže dřevo vypovídají o sociálních problémech beskydského venkova, chudobě obyvatelstva a otázkách přežití v drsných horských podmínkách.
Stejně častým problémem jako krádeže dřeva bylo pytláctví, které mělo v Beskydech dlouhou tradici. Nelegální lov patřil k nejrozšířenějším formám venkovské kriminality na Frýdecku a Místecku. Lov zvěře byl výsadním právem vrchnosti a nelegální lov představoval porušení zákona. Přesto se v beskydských lesích pytlačilo velmi intenzivně. Rozsáhlé lesy poskytovaly dostatek úkrytů a horský terén umožňoval pachatelům snadno mizet před lesní stráží. Pro mnohé obyvatele beskydského venkova navíc představoval nelegální lov důležitý zdroj potravy i přivýdělku. Poddaní nesměli bez povolení lovit ani v lesích obklopujících jejich vesnici. Veškerá vysoká zvěř patřila vrchnosti. Pro místní však byl zákaz lovu často těžko pochopitelný. Zvěř ničila jejich úrodu na políčkách a současně představovala lákavý zdroj masa, které bylo na venkově vzácné. Pytláci lovili především jeleny, srnce a zajíce a menší lesní zvěř. Ulovené maso nejčastěji přímo konzumovali v rodině nebo ho prodávali na trzích či tajně dodávali do hospod. Mnozí pytláci se tak výborně orientovali v horském terénu, že hajní nebo myslivci jen velmi obtížně nacházeli pachatele. Pohybovali se především v noci a využívali hustých beskydských lesů, kde se mohli snadno skrýt. Znalost krajiny jim umožňovala dlouhodobě unikat dopadení. Lovilo se především v noci nebo brzy nad ránem. Pytláci používali staré pušky, oka, železa nebo různé pasti. Pro vrchnost to byli nebezpeční zločinci, ale pro obyvatele chudých horských obcí představovali vzdor nespravedlivým vrchnostenským zákazům. V horských osadách často existovala tichá solidarita. Místní obyvatelé mnohdy odmítali pytláky udávat a v některých případech jim poskytovali úkryt nebo informace o kontrolách v lese. Nenávist mezi pytláky a hajnými bývala silná. Hajní byli v očích mnoha obyvatel symbolem vrchnostenské moci, zatímco pytláci představovali lidi vzdorující nespravedlivým zákazům. Proč se lidé uchylovali k pytláctví? Ve většině případů šlo o důsledek chudoby a obtížných životních podmínek beskydského venkova. Maso bylo pro mnoho rodin luxusem a nelegální lov představoval jednu z mála možností, jak si zajistit potravu.
Specifickým jevem regionu bylo také pašování. Horské stezky Beskyd nesloužily v 19. století pouze dřevařům, formanům nebo pastevcům. Pod rouškou noci se po nich pohybovali také pašeráci převážející tabák, alkohol, sůl či látky bez zaplacení poplatků a cel. Frýdecko a Místecko leželo v blízkosti zemské hranice mezi Moravou a rakouským Slezskem, což vytvářelo prostor pro nelegální obchod. Rozsáhlé lesy, těžko přístupný horský terén a množství odlehlých cest umožňovaly nelegální obchod, který se stal běžnou součástí života místních obyvatel. Nejčastěji se pašoval alkohol, tabák, sůl nebo textil. Tyto komodity podléhaly vysokým daním a jejich nelegální přenos přinášel zajímavý zisk. Velmi žádaný byl především tabák. Kouření bylo mezi obyvatelstvem velmi rozšířené a levnější nelegální tabák nacházel snadno své zákazníky. Často se pašovala také kořalka, pálenka nebo víno. Pašeráci znali dokonale horský terén a využívali málo frekventované stezky přes lesy a horské průsmyky. Nejčastěji se pašovalo v noci nebo během špatného počasí. Pašování představovalo pro rodiny vítaný zdroj příjmů. Zapojovali se do něj všichni členové rodiny. Ženy ukrývaly zboží, děti sloužily jako hlídky a muži převáželi náklad přes hranice. Místní obyvatelé často pašeráky chránili a s úřady odmítali spolupracovat. Úřady se snažily kontrolovat cesty pomocí finanční stráže a postupovaly proti pašerákům velmi tvrdě (nelegální obchod připravoval stát i vrchnost o značné finanční prostředky), přesto pašování zůstalo běžnou součástí života v pohraničních oblastech.
Do drobné kriminality se zapojovaly také ženy, i když méně často než muži. Nejvíce se jednalo o krádeže potravin, obilí, plátna. Krádeže měly existenční charakter. Často se jednalo o krádeže chleba, mouky, brambor …. Ženy často kradly malé množství potravin, aby uživily své děti. Rovněž ženy pomáhaly při pašování a ukrývání pytláků. Často podílely na prodeji nelegálně získaného masa nebo dřeva. Manželky a matky pytláků pomáhaly zpracovávat a prodávat zvěřinu, ukrývaly zbraně nebo varovaly před příchodem hajného. Podobně tomu bylo i u krádeží dřeva, kdy ženy pomáhaly převážet nebo prodávat nelegálně získaný materiál. V některých případech byly obviněny z napomáhání pachatelům nebo zatajování informací před úřady.
Kriminalita na Frýdecku a Místecku v první polovině 19. století měla především sociální charakter. Nešlo o svět nebezpečných zločinců, ale o každodenní boj obyčejných lidí s chudobou, nedostatkem a tvrdými podmínkami života v horském regionu. Příběhy pytláků, zlodějů dřeva nebo pašeráků mnohdy ukazují svět, v němž byla hranice mezi zločinem a snahou přežít často velmi tenká.
Zdroje:
KUDĚLA, Jiří. Beskydy a Valašsko v 19. století. Ostrava: Profil, 1987. PEŠA, Václav. Beskydy v proměnách času. Frýdek-Místek: Muzeum Beskyd, 2001. VAŠEK, Richard. Sociální dějiny severní Moravy v 19. století. Opava: Slezský ústav, 1998.
