Článek
Nebudu vás nudit dalekosáhlým vypisováním svého životopisu, jen hlavní body: vyrůstal jsem sám s maminkou, která byla vážně nemocná, takže zatímco si moji zajištění vrstevníci prožívali své první lásky, já se musel starat o domácnost, rýt zahrádku, postřikovat stromy, sušit seno pro králíky atd.
Nakonec se mi podařilo vystudovat, projít 2 roky vojenské služby a najít si dobré a dobře placené zaměstnání.
A tak jsem se začal ohlížet po nějaké vhodné partnerce. Vypadal jsem dobře,majetek také byl, měl jsem luxusní zahraniční auto- proč tedy ne?
Tehdy se začal projevovat ‘ můj syndrom ‘ jsem společenský, komunikativní, nikdy jsem neměl potíž oslovit cizí, atraktivní dívku. A ony to vítaly.Skvěle jsme se bavili, oba v ‚rauši‘ okolí nás shovívavě sledovalo.. až jsem dospěl ke zlomovému bodu, kdy jsem slečnu pozval na soukromou schůzku. Jako bych jí vylil na hlavu vědro ledové vody, začala zmatkovat, koktat a při nejbližší příležitosti utekla. Pokud jsme se pak ještě někdy setkali, chovala se odtažitě a snažila se mne co nejrychleji zbavit. Nebudu přehánět, řeknu -li, že se taková situace opakovala možná 700×. Okolíi nevěřilo a tak jsem několikrát provedl asistovaný pokus. Všichni pak vrtěli hlavou a nechápali. Několikrát totiž vybrali adeptku sami.
Moje vdané kamarádky mne vyhledávali, že se mi mohou se vším svěřit, že umím poradit, kde,co, jak koupit, udělat. Jsem schopen se bavit na jakékoliv téma, vzdychaly, proč mne nepoznaly dříve a divily se, proč nikoho nemám.
Potkal jsem v životě dva zásadní typy žen: ty které tvrdily, že jsou samy, jak rády by se vdaly a měly děti, přičemž vdané byly a měly obvykle děti dvě a pak ty druhé, které tvrdily, že vdané jsou a mají rodinu , přičemž se po zdlouhavých motanicích zjistilo, že jsou vlastně pany. Jenže to už jsem byl většinou tak udachmán, že jsem neměl sílu pokračovat.
Mnoho probrečených nocí a stále se opakující otázka PROČ??
Jako Dustin Hoffman ve filmu Tootsie: vždy je hledán a požadován někdo ‘ jiný ‘.
Co se týká různých chytrých nápadů na seznámení při různých aktivitách, ve společnosti apod. : Je těžké někam vyrazit sólo a pokud sebou někoho máte, nemůžete ho přece nechat stát jen proto, že vás zaujal někdo jiný - navíc ten ‚lovený‘ si řekne také ‘ co je to za člověka, vždyť přece má doprovod'. V opačném případě, když vás zaujme někdo, kdo ale s někým je (jít na společenskou akci sám zvládnou jen ti nejsilnější a slušné dámy už vůbec) nikdy nevíte: je to manžel, milenec, nebo jen kolega z práce? Těžko se můžete každého takového ptát, kdo vlastně je, i když s jeho partnerkou navážete oční kontakt - o to je riziko návštěvy zubaře větší…
