Článek
Co znamená „neúspěšná inspekce"? Pohled zevnitř
Na konci školního roku prošla naše škola šetřením České školní inspekce. Přesněji řečeno — neprošla úspěšně. Inspekce našla řadu pochybení. A protože jsem ředitel, cítím za ně odpovědnost a mrzí mě, že k nim za mého působení došlo.
Chci ale napsat pár vět o tom, co za těmi pochybeními skutečně je — protože to, co se objevilo v novinách, a to, co skutečně stálo ve zprávě, jsou dvě dost odlišné věci.
O co ve skutečnosti šlo
Většina zjištění byla administrativní povahy. Špatně vedená třídnice. Chybějící formální zajištění obědů pro starší žáky — kteří o tuto službu ostatně vůbec nestojí. Jde o chyby, které jsou rychle a snadno odstranitelné, a taky je odstraníme.
Pár věcí bylo nejasných spíš metodicky než fakticky. Typický příklad: placení plavání žáků. Ministerstvo školství tvrdí, že soukromá škola smí za plavání požadovat peníze od rodičů. Inspekce s tím nesouhlasí — podle ní to musí soukromá škola platit výhradně ze školného, tedy fakticky navýšit školné o částku, kterou by jinak platili rodiče přímo. Státní školy přitom na plavání dostávají dotaci od státu, takže tenhle rozpor se jich netýká. Je to legitimní spor o výklad pravidel mezi dvěma státními institucemi — ne selhání školy v péči o děti.
Co inspekce neřeší
Opakovaně narážím na to, že kontroly ČŠI se soustředí hlavně na administrativní soulad se zákony a vyhláškami — mnohem méně na kvalitu samotné výuky. Když jsem procházel povinný kurz pro ředitele škol, veškerý čas jsme probírali zákony a nařízení, která musí škola plnit. Na kvalitní výuku nezbyl prostor téměř žádný.
Přitom jsem přesvědčený, že naše škola je dobrá škola. Administrativní pochybení musíme a chceme napravit — o tom není spor. Ale ta náprava nic nemění na tom, co škola skutečně dělá pro děti, které do ní chodí.
Jak to vypadá zvenčí
Když čtu odsuzující článek o naší škole na Novinkách nebo Seznamu a komentáře pod ním, mám pocit, jako bych byl kriminálník.
Nezáleží na tom, že z naší školy pravidelně odchází minimálně 90 % deváťáků na střední školu podle vlastního výběru. Nezáleží na tom, že velká část našich žáků má speciální vzdělávací potřeby. Nezáleží na tom, že řada z nich přišla s vážnými problémy z předchozí školy a u nás našla prostředí, kde mohli fungovat. Nezáleží na tom, že dřívější zveřejněné informace byly často vyložené lži a pomluvy. Nezáleží ani na tom, že jsme nezisková organizace.
Přesto jsme v očích veřejnosti vylíčeni jako ti největší zloduchové ve školství.
Co si z toho odnáším
Administrativní chyby napravíme — je to naše povinnost a uděláme to rychle. Ale rozdíl mezi „škola má nesrovnalosti v dokumentaci“ a „škola je toxická, škodlivá, nebezpečná“ je propastný, a médiím se ho bohužel nevyplatí dělat. Titulek s druhou variantou se čte líp.
Škola je ale pořád tady kvůli dětem, ne kvůli titulkům. A to je to, na čem budeme dál stavět.
