Článek
Startovním místem je železniční zastávka Česká Metuje, která jako by se zasekla v bezčasí a splňuje vizuální charakteristiku zapomenutého konce světa. Po vystoupení z vlaku se vrátíte pár kroků podél jednokolejky a u mostku seběhnete z náspu na modře značenou turistickou trasu. Začíná táhlé stoupání, které vás občas vystrčí na jeviště výhledů do širokého okolí. Jsou to ale jen takové předscény na rozehřátí.
Poté, co vás obejme les, je třeba dávat pozor a nepropásnout ten správný moment pro odbočení z modré trasy. Ten nastane zhruba po 1,8 km od startu. Po levé ruce uvidíte prudce se zdvihající Ostaš se skalními výběžky. Zhluboka se nadechněte a pusťte se vzhůru. Ostatně stačí si vybrat některou z pěšin vyšlapanou dobrodruhy před vámi. Jestliže však budete vybírat příliš dlouho, můžete dojít až ke skalnímu reliéfu Samaritánka a zbytečně si tím cestu prodloužíte.
Výhodou zkratky je, že vás velmi rychle dovede i do míst, která nejsou zahrnuta do oficiálního modrého okruhu. A nevidět je, by byla škoda, protože například pohled z Meteorologické vyhlídky, patří k těm nejzajímavějším na Ostaši. Od ní vás cestička po obvodu hory dovede k Frýdlantské vyhlídce s otevřeným obzorem vrcholků Adršpašsko-teplických skal. Tím se dostanete zpátky na modrou turistickou značku a je na vás, zda po ní budete pokračovat po obvodu hory nebo jejím středem.
Doporučuji druhou variantu, díky které se dostanete do spodní části skalního labyrintu se vstupem do bludiště. Nápis varující před sejitím z cesty je pak už tou nejlepší pozvánkou do jeho útrob. Čekají vás tajemná zákoutí, nečekané průlezy i úzké průchody. Bludiště není příliš rozsáhlé, ale i tak nabízí euforický zážitek pro všechny vyznavače skal.
Při sbíhání hory se nejprve ocitnete v osadě Ostaš a tady je nutné dávat pozor, abyste nepropásli správné napojení na červenou značku. Je trošku obtížně identifikovatelné a nejdete ho po levé ruce, kdy se protáhnete kolem veřejné umývárny. Track po lesní mezihře pokračuje přes obec Pěkov do otevřené krajiny pastvin pod vrchem Borek, v jehož stínu z druhé strany leží Hlavňov. Rozlehlá vesnice je plná staveb z různých historických epoch svého osídlení, které bylo zaznamenáno již ve 13. století, a tak je pořád na co se dívat.
Následuje kilometr a půl stoupání s celkovým převýšením 170 metrů, na jehož konci se ocitnete na území Broumovských stěn. Konkrétně u Kaple Panny Marie Sněžné na Hvězdě. Ta se sice řadí do skupiny barokních broumovských kostelů, ale přilehlá zákoutí s kamenným mostem a vyhlídkou již odkazují na romantismus. Kaple s půdorysem pěticípé hvězdy byla postavena ve 30. letech 18. století. Za jejím architektonickým návrhem stojí Kilián Ignác Dientzenhofer. Dovnitř stavby lze nahlédnout přes mřížku ve dveřích. O pár desítek metrů vedle byla v alspkém stylu vystavena chata Hvězda, kde se můžete stavit občerstvit.
Stále zůstáváte na červené značce, která vás tentokrát navede ke kamennému schodišti vedoucímu od kaple ke kapli. Prudké klesání má totiž mezipřistání u kruhové stavby označované stejným jménem. Její paměť je však zhruba o tři desetiletky bohatší.
Dalším průchozím místem, u kterého se vyplatí nepovolovat v pozornosti, jsou Křinice. Zástavba této vesnice s typizovanými broumovskými statky je od roku 1995 památkovou rezervací. Jde o poslední zastávku před cílovým Broumovem, se kterým jsou Křinice spojené hned několika cestami. Já si vybral cyklostezku, abych si zblízka prohlédl netradiční věž. Výhledna Teepee je hravým dřevěným prvkem, v jehož spodní části můžete spočinout na lavičce, zatímco o patro výš se můžete kochat krajinou.
Broumov sám o sobě vydá na celodenní výlet, a tak záleží na vás, zda mu věnujete ještě chvíli času na konci tohoto tracku nebo si ho necháte na příště. Počítejte s tím, že v nohách už budete mít zhruba dvacet kilometrů. Trasa je díky terénu a převýšení střední náročnosti, ale odmění se vám opravdu bohatým množstvím různorodých zážitků, takže i bez Broumova budete mít co zpracovávat.