Článek
Druhá polovina šedesátých let byla pro Boba Dylana komplikovanou érou. Zahájil ji příklonem k rockovějšímu soundu, čímž část publika popudil, ale zase kupu nových obdivovatelů získal. Byl tak zároveň autentickým zpěvákem protestsongů i rockovou hvězdou, kterou pronásledovaly davy fanoušků. Jeho komerční status pak v roce 1965 popsal hudební publicista Elijah Wald následovně: „Pokud jde o prodej desek a známost jména, byl Dylan stále za Peter, Paul and Mary, zhruba na stejné úrovni jako Baezová, ale pokud jde o současné trendy, byl jinou klasou.“
Pokropen živou vodou folk rocku se Dylan ocitl znovu ve svém živlu. Jestliže si předtím stěžoval na únavu z každodenního vystupování s kytarou po klubech, s hlasitou kapelou za zády chytil druhý dech. Nově nalezený směr ovšem rázně přerušila v roce 1966 nehoda na motocyklu. Došlo k ní na silnici poblíž Woodstocku, kam s rodinou přesídlil. Nehoda dodnes zahalena tajemstvím a spekulacemi přerušila jeho koncertní kariéru, když znovu na samostatnou tour vyrazil až po osmi letech v roce 1974. V mezidobí vystoupil naživo pouze třikrát. V roce 1968 v Carnegie Hall na akci A Musical Tribute To Woody Guthrie, v lednu 1969 hostoval v Nashvillu v The Johnny Cash Show a v srpnu se objevil na festivalu, který od toho ve Woodstocku dělila vzdálenost Atlantského oceánu.
Isle of Wight je největším ostrovem Anglie. Rozkládá se na ploše 384 km2 a už ve Viktoriánské éře se stal oblíbeným prázdninovým letoviskem. Trvale je zde hlášeno ke 140 tisícům obyvatel. Před 55 lety k nim na pár dní přibylo jednou tolik návštěvníků stejnojmenného festivalu (zatímco o rok dříve jich bylo desetkrát méně). Důvodem takového nárůstu v roce 1969 bylo právě vystoupení Boba Dylana. Fanoušci se sjeli nejel z celé Anglie ale rovněž z Kanady, USA nebo Skandinávie. (A nutno podotknout, že o rok později měl třetí ročník už větší návštěvnost než Woodstock, a to přes 600 tisíc.)
Za festivalem stáli bratři Foulkovi, přičemž Ronniemu bylo v roce 1969 24 let a byl tak stejně starý jako jeden z hlavních organizátorů Woodstocku. První ročník (1968) uváděný jako The Great South Coast Pop Festivity měl za úkol vydělat peníze na tamní plavecký bazén. Hlavní hvězdou byli Jefferson Airplane. Pro další pokračování si už bratři dělali zálusk na větší jméno a nedrželi se přitom zrovna při zemi. Aby přemluvili Boba Dylana k účasti na festivalu, nabídli mu dovolenou přímo na Isle of Wight pro celou rodinu včetně dopravy přes Atlantik na lodi Queen Elisabeth II. Samotný festival mu přitom popsali jako small event, kterým skutečně po prvním ročníku ještě byl.
Dylan souhlasil. Definitivně však potvrdil termín až 16. 7. tedy pouze šest týdnů před začátkem akce. Za vystoupení si řekl o 40 000 liber (časopis Rolling Stone oproti tomu uvádí částku 84 000 liber, ale o rok později už jen 35 000 liber). Hned při nalodění (15.8., tedy v den začátku Woodstocku) se však stal úraz jeho synovi, který si vyžádal hospitalizaci. Nakonec tedy přicestoval Dylan letadlem. Samotné jeho vystoupení začalo z důvodu technických obtíží o dvě hodiny později a obsahovalo plnohodnotný koncertní program, při kterém odehrál sedmnáct skladeb.
Vstupenky stály 2 libry na celý festival. Na nedělní Dylan Day se daly pořídit za 2,50. Ekonomický výsledek nebyl nikdy zveřejněn, ale podle časopisu Rolling Stone byl odhadnut na zisk ve výši 10 000 liber. Ronald Foulk na toto téma řekl, že jejich výdělek nebyl nijak velký, ale že dosáhl výše, jakou si stanovili. A k účasti Boba Dylana nutno podotknout, že po festivalu se koncertně odmlčel na dalších pět let.
Jeho oslovení se tak ukázalo být ze strany organizátorů skutečně mistrovským tahem, kdy získaný souhlas překvapil i je samotné. Co ale teprve údiv amerických promotérů, kteří se ho na své akce snažili marně získat už několik let. Na druhou stranu povědomí o Woodstocku a Isle of Wight nemůže být po 55 letech rozdílnější. A to navzdory tomu, že pro Evropu byl Isle of Wight prvním rockovým festivalem, který překonal stotisícovou hranici návštěvnosti.
K pochopení důvodu, jak mohl dát Dylan přednost Evropě, je dobré si také uvědomit rozdíl mezi Woodstockem před a po. Do data konání byl to léto považován jen za další podnik v řadě, který se lišil snad jen tím, že se konal na zelené louce. A ačkoliv z dnešního pohledu budí jeho program respekt nad množstvím hvězd, které zde vystoupili, je nemálo těch, které pořadatelé nezlákali. Ať už díky nízkému honoráři (nejvíce dostal Jimi Hendrix, ale i tak to bylo až dvaapůlkrát méně, než měl Dylan za Isle of Wight) nebo právě jen proto, že už nechtěli znovu hrát na open air scéně a dělit se o pódium s desítkami dalších. The Doors, Led Zeppelin, The Byrds, Frank Zappa, Eric Clapton, Jeff Beck a další a další. Někteří později litovali, jiní se se svou neúčastí vyrovnali ve své následující tvorbě (Joni Mitchell). Ostatně právě tvorbou byl na Woodstocku přeci jen Bob Dylan přítomen. Jeho písně zahráli Melanie, Joe Cocker nebo Joan Baez. A vzpomenout je třeba také na jeho doprovodnou kapelu The Band, která na Woodstocku svůj set odehrála v neděli 17.8. v hlavním večerním slotu od deseti hodin, čtrnáct dní před dobytím Isle of Wight.
Prameny:
COLUMNIST, Guest. How we got Bob Dylan to play at the Isle of Wight Festival. In: The Big Issue [online]. Dostupné z: https://www.bigissue.com/culture/got-bob-dylan-play-isle-wight-festival/
GRAYSON, Martin. A Ticket to Ryde: Bob Dylan at the Isle of Wight Festival of Music. In: Rolling Stone [online]. Dostupné z: https://www.rollingstone.com/music/music-news/a-ticket-to-ryde-bob-dylan-at-the-isle-of-wight-festival-of-music-244331/
HARBRON, Lucy. Why did Bob Dylan skip Woodstock Festival? In: Far Out Magazine [online]. Dostupné z: https://faroutmagazine.co.uk/why-did-bob-dylan-skip-woodstock-festival/
HARDEMAN, Simon. Bob Dylan: How the Isle of Wight festival managed to steal the voice of a generation from Woodstock. In: Independent [online]. Dostupné z: https://www.independent.co.uk/arts-entertainment/music/features/bob-dylan-how-the-isle-of-wight-festival-managed-to-steal-the-voice-of-a-generation-from-woodstock-10284257.html
HODENFIELD, Jan, Andrew BAILEY a Eithne O´SULLIVAN. Wheeling and Dealing on the Isle of Wight. In: Rolling Stone [online]. 1. 10. 1970 (tištěné vydání) Dostupné z: https://www.rollingstone.com/music/music-news/wheeling-and-dealing-on-the-isle-of-wight-70468/
LANGTON, James. The musical heist of the 20th century: How a gang of British lads stole Bob Dylan from Woodstock. In: The National News [online]. Dostupné z: https://www.thenationalnews.com/arts-culture/music/the-musical-heist-of-the-20th-century-how-a-gang-of-british-lads-stole-bob-dylan-from-woodstock-1.898724
TAYLOR, Tom. The Price of Woodstock ‘69: How much did each artist get paid? In: Far Out Magazine [online]. Dostupné z: https://faroutmagazine.co.uk/woodstock-69-how-much-did-each-artist-get-paid/
WALD, Elijah. Dylan se dal na elektriku!. Volvox Globator, 2021. ISBN 978-80-7511-602-4.
