Článek
Velký festivalový třesk zapříčinil technologický rozvoj reprodukovatelnosti hudby, který se udál v návaznosti na masovou popularitou nových hudebních žánrů (především rocku). Roli sehrála i díky válce ve Vietnamu polarizovaná společnost a potřeba mladé generace nalézt způsob, jak sdílet svůj pohled na politické dění i oficiální kulturu.
Proběhl vzestup levicových hnutí, bojovalo se o práva menšin i pracující třídy. Zrodili se hippies. Touha po revoltě byla hnána také oblibou LSD. Ostatně ve spojitosti s touto drogou se konaly četné happeningy, které čím dál více nabíraly festivalovou podobu. Jejich vyhlášeným centrem se stalo San Francisco, kde se v lednu roku 1966 v Longhoreman´s Hall uskutečnil Trips Festival. Šest tisíc lidí testovalo LSD a prožívalo intenzivní zkušenost ze spojení účinků drogy s hudbou, divadlem a light show.
O devět měsíců později je už sice LSD na seznamu zakázaných látek, ale Golden Gate Park přesto hostil další podobné akce. Dne 14.1.1967 zde například proběhlo tzv. Kmenové shromáždění, kterého se účastní desítky tisíc lidí. Ten skutečný zlomový okamžik pro festivalovou kulturu však nepřišel v souvislosti s LSD. Pro něj se musíme vrátit do roku 1965.
Jen měsíc dělí od sebe dvě důležité hudební události, které znamenaly evoluci ve vnímání a reprodukci rockové hudby. Nejprve způsobil v červenci rozruch Bob Dylan, když svůj koncertní set na Newport Folk Festivalu obohatil o zvuk elektrické kytary. Nebyl sice na této akci jediný, ale díky jeho postavení, měla tahle odvážná kulišárna velký dopad. „To, co se stalo v roce 1965 v Newportu, nebyl jen hudební spor nebo vystoupení umělce, rozcházejícího se se svou minulostí“, píše o události Elijah Wald v knize Dylan se dal na elektriku! a dodává, že se jednalo o „…zrod rocku jako zralého generačního hlasu“.
Jen o měsíc později měli v rámci druhého amerického tour Beatles zastávku na Shea Stadium. Bylo to vůbec poprvé, kdy tento prostor hostil podobnou akci, což představovalo obrovskou zkoušku hlavně pro zvukaře. Výkon speciálně vyrobených 100wattových zesilovačů se spojil s euforickým křikem fanoušků, kterých dorazilo 55 tisíc. Potvrzení, že je možné zprostředkovat zvuk elektrických nástrojů i pro tento typ venkovního prostoru, předznamenalo následující festivalové šílenství.
První rockový festival připravila rozhlasová stanice KFRC 610 AM v nenápadné kalifornské oblasti Mount Tamalpais v Marin County. Akce dostala název Fantasy Fair and Magic Mountain Music Festival(někdy se před názvem uvádí ještě název pořádající rozhlasové stanice) a konala se po dva dny od 10. do 11. června 1967. Na dvou pódiích vystoupilo na třicet kapel a interpretů (např. Doors, Jefferson Airplane, Byrds nebo Janis Joplin), zazněla také koncertní verze muzikálu Vlasy. Čtyřtisícová kapacita amfiteátru, který byl hlavním pódiem, byla překročena až desetkrát.
Fantasy Fair and Magic Mountain Music Festival byl původně ohlášený na termín o víkend dříve, ale s ohledem na špatné počasí se na poslední chvíli přesunul. Vstupenka na celou akci stála dva dolary, kapely hrály zadarmo. Výtěžek akce putoval organizaci Hunter's Point Child Care Center. Venkovní prostory, kde se festival konal, neměl umělé osvětlení, a tak mohly kapely vystupovat pouze od osmé hodiny ranní do šesté večerní. Část organizačního týmu pak o rok později uspořádala Woodstock. Fantasy Fair and Magic Mountain Music Festival je považovaný za start fenoménu Summer of Love, který se následně přelil i do Evropy.
Jen o týden později proběhl The Monterey International Pop Festival, který chtěl navázat na úspěchy tamního jazzového festivalu. Vizí bylo představit všechny žánry, které v tu dobu začaly nabývat na síle včetně jejich vzájemných fúzí. Hrál se pop, psychedelic rock, blues i folk. Na pódiích se střídala jména známá jen lokálně s celostátními hvězdami. Hlavním tahákem byli Mamas & Papas.
Vůbec poprvé se zde dostávalo luxusního zacházení všem účinkujícím. Zatímco o týden dříve v Mount Tamalpais pro ně nebyla ani ohraničena žádná oficiální část areálu, organizátoři Monterey se rozhodli poskytnout prvotřídní ubytování i dopravu na festival. Myslelo se už i na tisk. Žádostí o akreditaci se sešlo kolem 1500. I z tohoto důvodu se uvádí, že The Monterey International Pop Festival byl z dnešního pohledu po všech stránkách vůbec první komerční hudební festival na světě. Jeho dopad byl však celospolečenský.
Akademik a velký znalec Beatles Ian Inglis ve sborníku Performance and Popular Music: History, Place and Time uvedl, že festival Monterey Pop byl nadějným znamením toho, že mladá kultura by mohla skutečně změnit svět. Akce se celkem zúčastnilo na 45000 lidí a celý podnik skončil se ziskem 211000 dolarů.
Rok 1968 je z hlediska amerických festivalů rokem Miami, kde se konaly v rozpětí několika měsíců hned dvě velké akce. V květnu 1968 Pop Festival a v prosinci Miami Pop Festival. Za každou stál jiný produkční tým. První z nich měl na starosti pozdější organizátor Woodstocku tehdy třiadvacetiletý Michael Lang, který byl aktivní již při výše uvedeném Fantasy Fair and Magic Mountain Music Festivalu. Ostatně stejně jako organizátor toho druhého Mel Lawrence.
Z hlediska návštěvnosti byl úspěšnější Miami Pop Festival. Od 28. do 30. prosince se zde sešlo na sto tisíc návštěvníků a festival je tak označován za první festival kategorie major na východním pobřeží. Oba festivaly měly stejné místo konání: Gulfstream Park. A mimochodem, hrát na obou se poštěstilo jedinému umělci, kterým byl Chuck Berry.
Šedesátá léta z pohledu festivalové kultury vyvrcholila Woodstockem (15. - 18. 8. 1969). Festival se inspiroval tzv. Soundoutsakcemi. Ty se konaly v okolí Woodstocku, kde se v té době rozrůstala bohémská komunita. Šlo o venkovské jam sessions lokálních hudebníků konaných v rozmezích let 1966 -1968 na farmě Pansy Drake Copeland, a to bez organizačního zásahu a kontroly policií či jinými dozorujícími orgány. V době největší slávy těchto akcí se dokázalo sejít i několik stovek účastníků, kteří zaplatili pár dolarů jako vstupní poplatek. Nakonec se ale Woodstock stal jejich pravým opakem a jediným společným znakem byla odlehlost místa konání."
Organizátoři Woodstocku měli již v té době za sebou několik festivalů a mohli tak využít své zkušenosti. Dramaturgie se tak hodně podobala květnovému 1968 Pop Festivalu, neboť je spojovalo jméno hlavního organizátora Michaela Langa. Ten se právě krátce po tomto festivalu přestěhoval do Woodstocku přitahován místní hudební komunitou.
Počáteční kapitál 200 000 dolarů vložil do festivalu investor John Roberts, který byl zároveň jedním ze čtyř zakladatelů pořádající agentury Woodstock Ventures. Festival počítal se vstupným, od kterého však muselo být kvůli obrovskému počtu návštěvníků odstoupeno. Za lístky tak zaplatila přibližně jen třetina návštěvníků. Jednalo se o první festival na zelené louce, konkrétně na 600 akrech půdy 50 mil od nejbližšího města.
Dochovaný festivalový plánek ukazuje, že pamatováno bylo na vše podstatné. Stanoviště autobusů, kemp, parkoviště. Místo v areálu má ale také hřiště, loutkové divadlo nebo volná scéna pro účinkující z řad návštěvníků. Podél hlavní cesty uvnitř areálu lze zaznamenat stanoviště ochranky hned vedle zdravotníků a nemocničního stanu. Velká část je k dispozici účinkujícím, a to včetně heliportu. Vše bylo ale koncipováno pro daleko menší počet účastníků.
Zvukaři například pracovali s maximální výkonností aparatury pro 150 000 až 200 000 tisíc lidí. Dorazil však dvojnásobek očekávaného počtu. Někteří návštěvníci toho tak příliš neslyšeli a většina samozřejmě ani nic neviděla. K podiu se nebylo možné dostat. Zkolabovala doprava i veškerá festivalová infrastruktura. Díky silnému dešti byl areál plný bláta a stojící vody.
Woodstock nebyl jen hudebním festivalem, ale také politickým manifestem. Protestem proti válce ve Vietnamu i podporou boje za lidská práva pro všechny. Langovi v té době bylo dvacet čtyři let a v předmluvě ke knize The Road to Woodstock (2009) píše: „Pro mě byl Woodstock testem toho, zda lidé mojí generace skutečně věří v jeden druhého a ve svět, který jsme se snažili vytvořit“. Zrodí se termín Woodstock Nation, který je používán pro pojmenování mladé kontrakultury šedesátých let.
Festivalová šedesátá léta se však v Americe neuzavřela s Woodstockem, ale tragickými událostmi na festivalu v Altamontu, kde 6. prosince zemřel Meredith Hunter. Akce byla zdarma, sešlo se na ni na 200 tisíc lidí, hlavní hvězdou byli Rolling Stones a ochrana byla svěřena členům motorkářskému gangu Hells Angels, kterým se situace vymkla z rukou. Výsledkem byly vedle zmíněného úmrtí další násilnosti a výtržnosti.
Potyčky vedly Hells Angels nejen mezi sebou, ale i s účinkujícími, na základě čehož například Grateful Dead odmítli hrát. Celkově zemřeli během festivalu čtyři lidé. Vedle zmíněné násilné smrti, která se odehrála přímo na pódiu během koncertu Rolling Stones, zemřeli další dva účastníci při autonehodě a jeden utonul v drenážním příkopu.
Na začátku šedesátých let si nikdo nedokázal představit akci typu Woodstock nebo Altamont. Díky vzestupu nových hudebních žánrů a technologických inovací v práci se zvukem se však staly skutečností. Hudební dýchánky a jam sessions v parcích během pár měsíců přerostly do velkých open air festivalů.
Nebylo by to samozřejmě možné bez organizačního talentu několika jedinců, kteří rostli ve své schopnosti uspořádat jakýkoliv velký festival spolu se stoupající návštěvností akcí, které pořádali. I když se tedy jednalo o skokový nárůst popularity festivalů, neprovázela ho nezkušenost nebo tápání v základních parametrech jejich organizace, tedy schopnosti ho uspořádat, jak se mnohdy prezentuje.
Zároveň však ty největší akce z konce šedesátých let vyjevily nové pořadatelské slabiny, které pramenily především ze špatného odhadu počtu návštěvníků (vzhledem k novátorství těchto akcí však nebylo z čeho vycházet) a zajištění jejich bezpečnosti, ať už při cestě na festival nebo v průběhu jeho konání, což se stalo hlavní náplní a starostí pro festivaly sedmdesátých let, kdy do jejich řešení začíná ve větší míře promlouvat i státní legislativa či místní regulační opatření.
Prameny:
CONWAY, J.D.. Monterey: Presidio, Pueblo, and Port. Arcadia Publishing, 2003. The Making of America series. ISBN 0738524239.
EVANS, M., KINGSBURY, P., Museum at Bethel Woods Woodstock: Three Days that Rocked the World. Sterling Publishing Co.,Inc., 2009. ISBN 9781402766237.
GEAVES, Ron. Prem rawat and counterculture: glastonbury and new spiritualities. 1. New York: Bloomsbury Academic, 2019
INGLIS, Ian. Performance and popular music: history, place and time. Burlington, VT: Ashgate, c2006. ISBN 0754640574.
KOT, Greg. Woodstock at 45: Beyond the myth. In: BBC [online]. Dostupné z: http://www.bbc.com/culture/story/20140815-woodstock-at-45-beyond-the-myth
KUBERNIK, Harvey a Kenneth KUBERNIK. A perfect haze: the illustrated history of the Monterey International Pop Festival. Solana Beach, CA: Santa Monica Press, c2011. ISBN 1595800603
LANG, Michael a Holly GEORGE-WARREN. The road to Woodstock. New York: Ecco, c2009. ISBN 0061576557.
NEWMAN, Jason. The Untold and Deeply Stoned Story of the First U.S. Rock Festival. Rolling Stone [online]. Dostupné z: https://www.rollingstone.com/music/music-news/the-untold-and-deeply-stoned-story-of-the-first-u-s-rock-festival-124437/
SPITZ, Bob. Barefoot in Babylon: the creation of the Woodstock music festival, 1969. New York: Penguin Group, 2014. ISBN 9780142180877.
VAZIRI, Aidin. KFRC Fantasy Fair and Magic Mountain Music Festival. In: San Francisco Chronicle [online]. 2017 Dostupné z: https://www.sfchronicle.com/music/article/KFRC-Fantasy-Fair-and-Magic-Mountain-Music-10987673.php
WEINSTEIN, Deena. Rock'n America: A Social and Cultural History. University of Toronto Press, 2015. ISBN 9781442600164.
