Článek
Je však míra pro všechny zaměstnance veřejné sféry stejná? Ale již vážně – britsko-polský sociolog Zygmunt Bauman hovořil o tom, že v době, která se vyznačuje obratem k sféře privátní, lidská svoboda, aby se mohla rozvinout, potřebuje naopak rozvoj (návrat) sféry veřejné. Pokračujeme-li v této úvaze, hledejme i něco materiálního.
A je možno jít nad rámec služeb, které jsou dnes spojovány s veřejnou sférou především: školství, zdravotnictví, sociální služby a bezpečnost. Tam kde je silný veřejný zájem (aktuálně patrně dostupnost bydlení) nebo postavení na trhu blízké monopolu a závislost spotřebitelů na určité komoditě. Co se osvědčilo v obchodu, průmyslu nebo gastronomickém provozu (přirozeně konkurenčním prostředí) nemusí být univerzálním ekonomickým modelem. Pro oblast hromadné dopravy nebo kultury například.
Není řeč o ničem, co by současná praxe neznala. „Město získá lepší možnost regulovat výši vodného a stočného, bude mít k dispozici dividendy v plné výši, nebo naopak ponecháme výnosy vodárnám za účelem dalších investic.“ To není argumentace žádného fanatika socialismu, ale Markéty Vaňkové, primátorky Brna (ODS), při zdůvodňování záměru města odkoupit podíl ve společnosti SUEZ International S.A.S. v Brněnských vodárnách a kanalizacích a získat tak plnou kontrolu nad správou, provozem i rozvojem vodohospodářské infrastruktury. Je též otázkou, zda starostové a primátoři z pravicových stran zůstanou věrni myšlence volného trhu, nebo využijí pro své občany nově vyhlášeného dotačního titulu na podporu dostupného bydlení, který zavadí do praxe též koncept nákladového nájemného.
Myšlenka je prostá, i přes vyšší ekonomickou efektivitu podnikatelského přístupu, který však směřuje k maximalizaci zisku, nemusí být výsledná služba pro spotřebitele/občana/společnost výhodnější. Navíc, jak ukazují systémy integrované dopravy, nejde o to z poskytování veřejných služeb vyloučit soukromé subjekty, ale o jiný cíl: nikoliv zisk, ale určitou veřejnou (společenskou) hodnotu.
Nejde však o teorii. Užitečnější by bylo vyhodnotit, na základě dat či historické zkušenosti, zda trend privatizace veřejných služeb a statků přinesl užitek celé společnosti, či spíše nemnohým. A zda není žádoucí na základě dosavadních zkušeností tento trend zvrátit a otočit. Posilováním veřejné sféry v ekonomické oblasti. A nejde jen o českou zkušenost 90. let. V západních společnostech se tento ekonomický model začal uplatňovat o desetiletí dříve. Je pak otázkou více akademickou, zda se nejednalo o svého druhu, podobně jako v případě marxismu, sociální experiment, s cílem, parafrázujeme-li francouzského sociologa Pierra Bourdieu, nahradit funkční společenské instituce tržní logikou.
