Článek
Ještě před pár lety by člověk čekal, že největší událostí století bude objev nové planety, vyléčení rakoviny nebo duchovní obroda lidstva. Ale kdepak. Když se dnes podíváte na to, co lidi skutečně zajímá, vyjde vám něco úplně jiného. Nejčtenější články?
- „Babička, která si nechala vytetovat QR kód na čelo, aby prý neztratila identitu.“
- „Chlap, co se oženil s koblihou.“
- „Pes, co zpívá karaoke a vrtí ocasem do rytmu Elvise jako by šlo o finále SuperStar.“
A k tomu svatba se sebou samým nebo žraločí implantáty.
Tohle dnes táhne. Ne vtip. Realita. A možná to není jen nevinná zábava, ale první známka tichého úpadku smysluplnosti.
Bizár. Kdysi okrajová kategorie lidské existence. Dnes hlavní proud.
Bizár není výjimka. Bizár je pravidlo
Představte si zpravodajství jako televizní kanál. Dřív se po večerech vysílaly seriózní debaty. Dnes běží nekonečný maraton šokujících titulků: „Muž tvrdí, že je kočka – chce vlastní záchod v práci!“ nebo „Influencerka vysílala porod živě – fanoušci posílali příspěvek za každou kontrakci, a ve stories běžela sleva na porodní vanu.“
Tohle není parodie. To je každodenní realita.
A co je nejhorší – čtenost těchto článků strčí do kapsy rozhovor s odborníkem, varování o inflaci i jakýkoli apel na zdravý rozum.
Proč to děláme?
Nejde jen o to, že bychom byli blbí. Jde spíš o to, že jsme unavení. Vyčerpaní nekonečnými krizemi, zklamaní politikou, znechucení systémem. A tak utíkáme tam, kde alespoň ještě něco cítíme. I když je to bizár. Možná právě proto.
Je to jako dívat se na požár v popelnici. Víme, že je to špatně, ale nemůžeme odtrhnout oči.
Algoritmus ví, co dělá
Čím větší nesmysl, tím víc lajků. Čím větší bizár, tím vyšší dosah. Ne proto, že by lidé byli zlí. Ale protože jsou zvědaví. A zvědavost se dnes krmí rychle, barevně a hlavně šokem.
Tak vzniká spirála: čím větší šílenost, tím víc pozornosti. A pozornost? Ta je dnes cennější než zlato.
A kdo to živí? My všichni
Média publikují to, co lidé čtou. Lidé čtou to, co média publikují. A protože nikdo nechce být nudař, i rozumný člověk občas klikne na titulek typu „Zpívající pes zachránil majitelce manželství – a teď má víc sledujících než její terapeut.“
Ne proto, že by tomu věřil. Ale protože z nějakého důvodu… chce vědět jak.
Co to o nás vypovídá?
Nejsme hloupí. Jen zoufale hledáme smysl. Hledáme něco, co nás vytrhne z letargie. Něco, co aspoň na chvíli přepíše realitu. A když už nenajdeme vzory, nacházíme bizáry.
Ale pozor – není to jen neškodná zábava. Je to zrcadlo. A čím déle se do něj díváme, tím víc nás deformuje.
Kam to vede? A co s tím?
Co když absurdita nemá dno – jen další patro? Třeba prezidentský kandidát, který vyhraje volby jen díky tomu, že má nejvíc sledujících na TikToku – a projevy mu píše chatbot, co si plete ústavu s horoskopem.
Nebo školní osnovy podle TikToku: v tělocviku tanec s ring lightem, v biologii identifikace pohlaví pomocí emoji. Možná už brzy místo maturity dostaneme QR kód na základě lajků. A při státnicích nebudeme skládat zkoušky, ale natáčet virální Reels.
A nebo… se možná jednoho dne probudíme a dojde nám, že normálnost je ta největší odvaha. Že zdravý rozum je nový punk. A že kdo zůstane klidný, důstojný a lidský – ten bude ten skutečný hrdina doby.
Zamyšlení na závěr
Možná právě v tomhle věku absurdity máme šanci objevit to nejpodstatnější.
Nečekané kouzlo obyčejnosti.
Sílu mlčet, když všichni křičí.
A odvahu říct: Tohle už stačí.
A co ty? Vybereš si klid – nebo ještě jedno kolo bizáru?
