Článek
Když staré desky praskly
Nepřišli jsme hlásat nové náboženství.
Přišli jsme rozpomenout se, proč vůbec člověk vznikl.
Nevěříme, že svět spasí nová dogmata.
Nevěříme, že svobodu najdeš skrze poslušnost.
A víme, že pravdu nelze předat – jen v sobě znovu objevit.
Staré desatero bylo vryto do kamene, protože člověk ještě neuměl nést pravdu v sobě.
To nové však žádný kámen neunese. Jen vědomí, které se nebojí podívat do zrcadla.
A právě tomu teď nastavujeme rám.
Bez hněvu. Bez vzteku. Bez zbožných iluzí.
Desatero pro vědomého člověka
1.
Uvědom si, že nejsi středem světa. Ani jeho cílem. Jen součástí.
Nejsi víc než řeka, pták, kámen. Ale jako jediný z nich si můžeš uvědomit, že jsi. A právě tím máš dar měnit celek.
2.
Nevěř myšlenkám, které tě nutí se oddělit – od druhých, od přírody, od sebe.
Každá iluze oddělenosti tě činí slepým. Pravda se pozná podle spojení, ne podle hranic.
3.
Všímej si bolesti, kterou působíš – i té, kterou ignoruješ.
Nezáleží, zda jsi ji chtěl způsobit. Záleží, jestli ji uvidíš. A až ji uvidíš, rozhodne se, kým jsi.
4.
Ptej se, co je skutečné, dřív než budeš hájit svou pravdu.
Většina sporů není o pravdu. Jsou o identitu. Nehledej, co je tvoje – hledej, co je skutečné.
5.
Nemluv, když to není tvoje pravda – ale mlčení si nepleť s pohodlím.
Mlčet z odvahy je síla. Mlčet ze strachu je slabost. A mluvit, když mlčíš sám k sobě, je lež.
6.
Nezachraňuj svět, pokud nedokážeš obejmout vlastní stín.
Kdo bojuje za svět a přitom utíká před sebou, šíří jen další válku. Tentokrát s čistým štítem – ale stejně slepou.
7.
Neklaněj se ideálům, které neprošly tvým vlastním selháním.
Nepřijímej pravdy, které jsi si neprožil. Nepoklekej před čistotou, kterou jsi si neosahal v bahně.
8.
Nehledej viníka dřív, než najdeš odvahu změnit sebe.
Skutečný hněv míří dovnitř. A když ho přijmeš, přestaneš chtít trestat svět.
9.
Neříkej „já jsem takový“ – říkej „takhle jsem se naučil být“.
Tvá identita je zvyk, ne osud. A zvyk lze opustit – pokud tě k tomu vede pravda, ne sebeklam.
10.
Nečekej druhý příchod. Jsi jím ty sám, pokud pochopíš, proč jsi tu.
Nepřijde žádný spasitel. Nepřijde žádné zjevení. Přijde jen chvíle ticha, kdy pochopíš, že jsi to vždy byl ty.
A co dál
Toto desatero není doktrína. Není návod. A není ani svaté.
Je to jen otisk. Návrh pro duši, která už ví, že svět se nezmění, dokud se nezměníme my.
Nechť není vryto do kamene.
Nechť je vryto do každého tichého rozhodnutí, kdy se člověk zastaví, podívá do sebe – a zvolí pravdivěji.
Protože Bůh možná nezačne znovu.
Ale my ano. A někdy to stačí.
Autorská poznámka pro čtenáře Labyrintu Myšlenek
Tento text není návodem ani proroctvím. Je spíš záznamem chvíle, kdy se ticho v duši proměnilo v jazyk.
Vznikl bez ambice něco řídit. Jen s přáním, aby zůstal pravdivý – i když jej každý uvidí jinak.
Nechť není následován. Nechť je prožíván. Po svém. Ve své době.
---
Zůstaňme ve spojení:
Chcete vidět nové články hned, jak vyjdou? Sledujte mě i na sociálních sítích:
Instagram: @labyrintmyslenek
Facebook: facebook.com/labyrintmyslenek
