Článek
Všechno je pravda. A tím pádem nic. Žijeme ve světě, kde už není důležité, co je pravdivé – ale co se líbí. Pravda je jako instantní polévka: rychlá, povrchní, dochucená. Stačí zalít názor horkou emocí a servírovat. Ať chutná. A hlavně ať se to dobře sdílí.
Vítejte v Éře instantní pravdy. Době, kdy už nikdo nehledá pravdu – protože ji každý nosí v kapse. Přesněji řečeno: její iluzi, zabalenou v algoritmu a filtrovacích bublinách. Tato éra má své jméno. Je to ZeroCore Society – společnost bez jádra. Bez těžiště. Bez směru.
Když pravda ztratí váhu
Dříve měl člověk pravdu za něco, k čemu se dochází. Co bolí. Co vyžaduje čas, pokoru a schopnost připustit omyl. Dnes je pravda emotivní status. Módní nálada. Měna na trhu pozornosti.
Kdo ji křičí nejvíc, má ji. Kdo ji problematizuje, je nepřítel. Nepotřebujeme důkazy – stačí pocit. Nepotřebujeme fakta – máme influencery. Nepotřebujeme přemýšlet – máme hotové šablony dobra a zla.
Agresivní útěk před prázdnotou
ZeroCore Society není společnost zlých lidí. Je to společnost ztracených lidí. Lidé, kteří ztratili směr, hledají náhražky. Hněv místo odvahy. Ideologie místo svědomí. A agresi místo jistoty.
Agresivita dnešní doby není jen reakcí na nespravedlnost. Je to obrana před pocitem vnitřního chaosu. Kdo nemá jádro, potřebuje krunýř. A tak se nosí pózy, masky, nekompromisní postoje. Místo argumentů přichází nálepky. Místo dialogu výsměch. Místo uznání opovržení.
Co jsme ztratili?
- Disciplínu: Vše musí být snadné. I úspěch. I vztah. I víra.
- Úctu: Smích nahradil respekt. A sarkasmus empatii.
- Ticho: Nikdo už nechce mlčet. Každý musí mluvit. Sdílet. Vyjádřit se. Hned.
- Hloubku: Povrchnost je nová norma. Délka textu nesmí přesáhnout pozornost.
A především jsme ztratili schopnost nést odpovědnost. Dnes už není nikdo vinen. Všichni mají důvod. Každý má trauma, algoritmus, výmluvu.
Kam to celé vede?
Společnost bez jádra se dříve či později rozpadne do prachu jednotlivců, kteří si nerozumí. Ne kvůli jazyku, ale kvůli smyslu. Slova ztratí obsah. Pravidla autoritu. Vztahy věrnost. A civilizace směr.
Nepůjde to rychle. Ale eroze je neúprosná. Neviditelná. Jako pomalý únik vody z prasklé hráze. Nikdo neví, kdy to praskne – ale každý to cítí.
A přesto…
Přesto existuje cesta ven. Ale nebude populární. Nepovede skrze revoluci. Ale skrze návrat k tomu, co jsme opustili:
- Opravdovost místo póz
- Ticho místo křiku
- Cesta místo zkratek
- Zodpovědnost místo obviňování
- Disciplína místo nároků
Možná to nezachrání svět. Ale může to zachránit nás.
Protože společnost bez jádra začíná vždy u člověka bez jádra. A ten může znovu najít své těžiště – když přestane hledat smysl „tam venku“ a začne budovat své vlastní jádro. Pevné. Tiché. Nepřenosné.
V Labyrintu Myšlenek se tomu říká: „Éra instantní pravdy“ – a z ní se neuniká křikem, ale návratem k sobě.
---
Zůstaňme ve spojení:
Chcete vidět nové články hned, jak vyjdou? Sledujte mě i na sociálních sítích:
Instagram: @labyrintmyslenek
Facebook: facebook.com/labyrintmyslenek
