Článek
„Irák, Libye, Sýrie – tři pády, které se mohly nikdy nestát. Když slabost není ctností, ale ortelem.“
1. Irák – Když se záminka stala verdiktem
Saddám Husajn vládl tvrdou rukou. Ale Irák nebyl rozvrácenou zemí – byl to sekulární stát s rozvinutou infrastrukturou, školstvím i zdravotnictvím. Byl soupeřem Íránu, regionálním protivníkem, ale ne globální hrozbou.
V roce 2003 však USA a jejich spojenci rozpoutali válku – s odvoláním na údajné zbraně hromadného ničení. Ty se nikdy nenašly.
Co však padlo, byl celý stát.
→ Armáda byla rozpuštěna, instituce zničeny, elity vyloučeny z veřejného života.
→ Výsledkem byla mocenská prázdnota, do níž vstoupily sektářské milice, radikální islamisté a nakonec vznikl Islámský stát.
⚠️ Co kdyby měl Irák jaderné zbraně?
K invazi by nikdy nedošlo. Washington by nešel do rizika vlastní zkázy. Saddám by pravděpodobně zůstal – ale země by nezmizela z mapy jako fungující entita.
2. Libye – Nevěř smlouvám, když jsi slabý
Muammar Kaddáfí byl po dekády trnem v oku Západu. A přesto v roce 2003 učinil smířlivý krok: vzdal se vývoje jaderných zbraní výměnou za zrušení sankcí a ekonomickou integraci.
Tento „gest přizpůsobení“ byl Západem nejprve vítán – ale o osm let později byla Libye bombardována v rámci operace NATO. Bez mandátu Rady bezpečnosti, jen pod záminkou „ochrany civilistů“.
Režim padl – ale co padlo, byl i stát.
→ Libye se rozpadla na konkurenční frakce, milice a pašerácké sítě.
→ Z kdysi prosperující země se stal tranzitní uzel migrace a zbraní.
⚠️ Co kdyby měl Kaddáfí jaderné zbraně?
Západ by váhal. Příklad Severní Koreje ukazuje, že diktátoři s bombou nejsou svrženi. Možná by Kaddáfí zůstal – ale země by nezklouzla do anarchie.
3. Sýrie – Poslední krok, který nestihl být dokončen
Sýrie byla autoritářská, ale stabilní. V roce 2007 však Izrael provedl preventivní nálet na tajný jaderný reaktor v oblasti Dajr az-Zaur – a tím ukončil syrské jaderné ambice dřív, než začaly.
O čtyři roky později – v roce 2011 – vypukly vlny protestů a krvavá občanská válka. Střetly se zde nejen režim a opozice, ale také desítky zahraničních hráčů: Rusko, Írán, Turecko, USA, Izrael.
Země se rozpadla na zóny vlivu, stala se arénou globálního přetlačování.
⚠️ Co kdyby Sýrie dokončila jaderný program?
Možná by k válce vůbec nedošlo – nebo by mezinárodní hráči neeskalovali konflikt na přímé vojenské angažmá. Režim by měl větší páky k vyjednávání – a větší prostor k vnitřní reformě místo přežití v troskách.
Když slabost není ctností – ale pozvánkou ke kolapsu
Shrnutí
Každá z těchto zemí měla chyby. Každý z jejich vůdců selhal. Ale žádný z nich nezničil svou vlastní zemi tak důsledně – jako to udělaly intervence zvenčí.
A právě v tom je síla jaderného odstrašení. Ne v tom, co zbraně dělají. Ale v tom, čemu zabrání.
V Labyrintu myšlenek se tomu říká: „Síla, která odstrašuje – ne ničí.“
---
Zůstaňme ve spojení:
Chcete vidět nové články hned, jak vyjdou? Sledujte mě i na sociálních sítích:
Instagram: @labyrintmyslenek
Facebook: facebook.com/labyrintmyslenek
