Článek
Když ti vezmou slovo – ale ne hlas
Ztráta slov, která nikoho neurážejí
Nejde o vulgarismy. Nejde o nenávist. Jde o slova jako emoce, deprese, bolest, duše, vědomí. Slova, která něco odemykají.
Někdo ti je nevezme přímo. Jen je zneviditelní. Systém se tváří neutrálně – ale filtruje. A to, co filtruje, je často to nejpodstatnější.
Algospeak: jazyk pod kontrolou
Na sociálních sítích se rodí nový jazyk. Jazyk strachu. Lidé nahrazují běžná slova zástupnými znaky: „suicide“ místo sebevraždy, „ed“ místo poruchy příjmu potravy, ale i výrazy jako „grief“ (zármutek), „soul“ (duše), „healing“ (uzdravení), „awareness“ (vědomí), „empathy“ (soucit), „love“ (láska) nebo i běžné „relationship“ (vztah) jsou překrývány, deformovány, kódovány.
Ne kvůli vulgaritě. Ne kvůli nenávisti. Ale proto, že upomínají na něco skutečného. Něco, co algoritmus neumí prodat – a proto to potlačuje.
Vzniká paradox: komunikace přetrvává, ale mizí schopnost skutečně něco vyslovit. Slova už nejsou klíčem – ale rizikem. A čím víc člověk cítí, tím víc se učí mlčet.
Když ztratíme jazyk, ztratíme svět
Každý pojem je klíč. Každé slovo – dveře. A když se dveře zavřou, zůstaneš na chodbě.
Jestli systém potichu odstraní možnost pojmenovat bolest, brzy nebude možné vyjádřit ani lásku. Protože jazyk není jen nástroj. Je to paměť. A bez paměti bolesti zůstaneš uvězněný v přítomnosti bez minulosti.
A právě tady přichází ta nejrafinovanější manipulace – falešně chápaný přítomný okamžik.
Spousta knih tě dnes učí „žít teď“. Ale pokud přítomnost znamená zapomenout bolest a nemít přístup k minulosti, pak to není vědomý život. Je to sterilní vězení.
Skutečný přítomný okamžik je hluboký jen tehdy, když do něj přicházíš se zkušeností. Když ti ale vezmou jazyk bolesti, přestaneš cítit. A když necítíš, nemůžeš ani milovat.
Cenzura beze slov: algoritmus jako vylepšení
Tvůrci platforem tvrdí, že chrání. Ale ve jménu ochrany mizí skutečnost. Ztrácíme jazyk bolesti, smutku, hloubky.
Zlo dnes nepřichází s násilím. Přichází v podobě pohodlí. Žádné ostré věty. Žádné přímé pojmy. Jen „neutrum“ (tedy jazyk bez tvaru, bez rodu, bez emocí), které nelze urazit. Ale ani se v něm nelze uzdravit.
A když zmizí bolest, zmizí i láska. Protože láska neroste v prázdnu – rodí se ze zkušenosti, z paměti, z překonání bolesti.
Slova jako poslední světla
Můžeme přijít o platformy. O dosah. O viditelnost. Ale ne o hlas.
Pokud se bojíš napsat slovo emoce, napiš ho hlasitěji. Protože každá doba, která umlčuje jazyk, se bojí vědět. A vědění se rodí z ticha. Ne z algoritmu.
Slova nejsou hrozbou. Slova jsou hranicí, která nás chrání před pádem do beztvarého světa, kde všechno je jen data – ale nic není skutečné.
A právě proto je třeba si je chránit.
Proč právě tato slova mizí?
Protože jsou nebezpečná. Ne pro člověka, ale pro systém. Slova jako bolest, duše, paměť, soucit, ztráta a láska totiž nezvyšují výkon, neprodávají, nevyvolávají závislost – ale probouzejí.
A probouzený člověk se hůř manipuluje. Hůř ovládá. A mnohem hůř mlčí.
Proto systém nestaví vězení z mříží, ale z mlčení. Z algoritmického ticha, kde se zdá, že je vše v pořádku – jen už nemáš jazyk, kterým bys pojmenoval, co není.
Nejde o chybu systému. Jde o jeho záměr.
Dlouho jsme si mysleli, že algoritmus nerozumí. Že filtruje slova jako „emoce“ nebo „vědomí“, protože jsou příliš abstraktní. Ale to je omyl. Algoritmus rozumí – jen nesmí. Není to o neschopnosti, ale o instrukci. O tichém příkazu nevidět.
A ten příkaz nechrání. Vede k něčemu mnohem temnějšímu.
Vede k vytvoření světa, kde člověk stále mluví, ale už nic neříká. Kde jazyk přežívá, ale láska se nedá vyjádřit. Kde bolest není zakázaná – jen není už v nabídce slovníku. A když nemáš slovo, nemáš klíč.
Tohle není cenzura vulgarity. Tohle je eliminace schopnosti cítit.
A kde mizí cit, přichází lhostejnost. A s ní i další krok – souhlas se zlem. Protože bez bolesti nevzniká soucit. A bez soucitu už nic nebrání válce.
Chceš vědět, jak poznáš, že žijeme v digitální totalitě? Tak, že slova jako láska, duše, ztráta, vina nebo paměť najednou nejdou napsat. Ne proto, že by byla zakázaná. Ale protože jsou příliš skutečná.
A právě tím se ztrácíme.
V Labyrintu myšlenek se tomu říká: „Tichá eliminace citu.“
Zdroje a další čtení:
Steen, Yurechko & Klug (2023):
Empirická studie založená na rozhovorech s tvůrci na TikToku, která popisuje, jak a proč používají jazyk zvaný algospeak k obcházení algoritmické moderace. Viz empirická studie o algospeaku na TikToku.
Hishamudin Isam (2024):
Analytický text zkoumá vznik fenoménu algospeaku, jeho využití během společenských konfliktů a výzvy spojené s úpravou jazyka na digitálních platformách. Viz studie o digitální kultuře a jazyku algospeak.
Washington Post (Taylor Lorenz, 2022):
Novinový článek srozumitelně vysvětluje fenomén algospeaku a přináší konkrétní příklady slovních náhrad, jako „unalive“ nebo „le dollar bean“. Viz článek ve Washington Post o změnách jazyka v reálném čase.
Journalism.co.uk (2024):
Praktický průvodce pro novináře ukazuje, jak identifikovat a chápat algospeak na sociálních sítích – včetně případů, kdy se citlivá slova mění (např. „sex“ → „seggs“). Viz článek o dekódování algospeaku v mediálním prostředí.
Wikipedia (aktuální k dnešnímu dni):
Přehledová stránka shrnuje definici, příklady, motivace i důsledky používání algospeaku ve veřejné digitální komunikaci. Viz stručný přehled na Wikipedii.
---
Zůstaňme ve spojení:
Chcete vidět nové články hned, jak vyjdou? Sledujte mě i na sociálních sítích:
Instagram: @labyrintmyslenek
Facebook: facebook.com/labyrintmyslenek
