Článek
Byla doba, kdy móda určovala směr. Dnes určuje šok. A možná jsme právě svědky okamžiku, kdy styl vyklízí pole, aby přenechal místo absurdu.
Dnešní módní trendy už nejsou o tom, co je hezké, elegantní nebo dokonce sexy. Jsou o tom, co si ještě můžeš obléct, aniž by tě zavřeli. A to doslova. Jedna nohavice místo dvou? Proč ne. Boty až k uším? Jistě. Řasy, které vrhají stín na celý stůl v restauraci? Samozřejmě. A obočí? Buď jako čára tužkou, nebo radši žádné. Všechno, jen ne nuda.
Ale proč?
Nic už není dost
Ne proto, že by už všechno bylo vymyšleno, ale proto, že jsme si všechno dovolili. Civilizace překročila práh nasycení. Když už tě nevzruší krása, začneš hledat šok. Když tě neunese elegance, sáhneš po výstřednosti. A když už ti nestačí přirozenost, začneš bourat i samotné základy normálnosti – ne proto, že by to dávalo smysl, ale protože můžeš.
A právě v tom je ten posun. Styl už není jazykem, kterým něco říkáme. Je jen způsobem, jak zaujmout. Móda, která kdysi formovala epochy, dnes bojuje o přežití v džungli algoritmů. Aby tě někdo na Instagramu nebo TikToku vůbec zaregistroval, musíš být vidět. A být vidět dnes znamená být jiný. Extrémně jiný. A když už není kam jít směrem k eleganci, jde se směrem k šoku.
Z módy se stala performance
Dřív si člověk oblékl něco, v čem se cítil dobře. Dnes si obléká něco, v čem se bude dobře sdílet. Oblečení už není k tomu, abys v něm žil – je k tomu, abys v něm byl chvíli vidět. Pět sekund slávy, dva tisíce lajků, stovky komentářů. A pak dál. Víc. Výrazněji. Bizarněji.
Ale kde je strop?
Možná jsme ho už prorazili. Možná jsme právě v éře „post-módy“ – módy, která ztratila svou původní funkci. Oblečení už nechrání, nekrášlí, nesvádí. Je to vizuální výkřik. Emoce, co má trefit obrazovku. Styl už není o vkusu, ale o algoritmu.
Blíž ke kráse než k cirkusu
A co my, co si ještě pamatujeme dobu, kdy žena v jednoduchých černých šatech a s úsměvem byla vrcholem elegance? Co my, co stále věříme, že šmrnc má blíž ke kráse než k cirkusu?
Možná právě teď jsme jako pozdní Řím. Všechno je dovoleno, všechno bylo ochutnáno, všechno zbanalizováno. Když civilizace ztratí smysl pro krásu, přestane tvořit a začne se opakovat. Když už nestačí rychlá auta, exotické destinace ani lidské tělo, začne se bořit samotný význam toho, proč jsme tady. Ne proto, že bychom nemohli jinak – ale protože nic už nás nedojímá.
A právě tehdy přichází pád.
Najít ztracený styl
Ne ten, co se řídí trendy, ale ten, který vychází zevnitř. Styl, který není o šoku, ale o harmonii. O důstojnosti. O eleganci, která nestárne. Protože skutečný styl nezačíná na molu ani na Instagramu. Začíná v postoji, v pohledu, v tom, jak se neseš světem. A tam se žádný algoritmus nikdy nedostane.
Ale co když to všechno není úpadek, ale poslední fáze přerodu? Co když jsme jen ztratili směr, protože jsme příliš dlouho běželi za pozlátkem? Možná móda neumřela – jen se rozpadla na střípky, které čekají, až je někdo poskládá do nového celku. Ne z kopírování starého, ale z odvahy být opravdový.
Styl není výstřelek
A možná právě v tom je naše šance. Neztratit vkus. Neztratit směr. Nepodlehnout cirkusu, když v sobě nosíme ticho. A neoblékat se tak, abychom byli vidět, ale tak, abychom něco vyjadřovali – i kdyby to měla být jen důstojnost. Styl totiž není výstřelek. Styl je postoj. A ten nikdy nevyjde z módy.
Protože nakonec… móda může křičet, ale styl – ten stačí šeptat. A právě v tom šepotu se možná znovu poznáme.
V Labyrintu Myšlenek se tomu říká: krása, která nemusí křičet – protože skutečný styl mluví tiše, ale vydrží navždy.
---
Zůstaňme ve spojení:
Chcete vidět nové články hned, jak vyjdou? Sledujte mě i na sociálních sítích:
Instagram: @labyrintmyslenek
Facebook: facebook.com/labyrintmyslenek
