Článek
„Všechno na Zemi má účel, každá nemoc má léčivou bylinu a každý člověk má poslání.“
Tuto větu údajně pronesla Morning Dove, indiánská spisovatelka z kmene Salish. Možná to nikdy neřekla. A možná právě proto má ta slova větší sílu, než kdyby byla ověřená. Nejde totiž o pravost výroku. Jde o pravost jeho ozvěny.
Zní v nás ještě? Nebo jsme ji umlčeli ve jménu pokroku?
Dávní lidé věřili, že nemoc není chyba systému, ale zpráva z hlubin rovnováhy. Každé tělo, každý les, každý vztah, který onemocní, potřebuje lék – a ten je vždy součástí stejného světa, odkud přišla i nemoc. Stejná půda, stejný dech, stejný smysl.
Ale co když dnes nemoc nepřichází z přírody? Co když ji tvoříme sami?
Nemoc jako zrcadlo rovnováhy
Kdysi staří lidé znali svět jako uzavřený kruh. Když se někde zlomil, jinde se zjevil lék. Bylo to křehké, ale fungovalo to. Věděli, že tělo mluví, když duše mlčí. Věděli, že nemoc není nepřítel, ale posel. A tak místo boje přicházelo naslouchání. Byliny nebyly chemikálie. Byly to spojení.
Léčivá bylina nerostla jen na louce – rostla i v tichu, ve zpěvu, v příběhu, v návratu domů.
Dnes tomu říkáme primitivní víra. Ale není větší vírou věřit, že nás spasí jen laboratorní látky, které neznají ani den, ani noc?
Moderní nemoci, které příroda nezná
Představme si nemoc, kterou nevytvořil nedostatek slunce nebo zánět, ale člověk v bílém plášti. V místnosti bez oken. Za peníze, bez svědomí. Nemoc, která nevzešla z hlubin života, ale z hlubin výpočtu.
Představme si nemoc, která vznikla z chamtivosti. Z potřeby kontroly. Z ideologie. Z nudy.
Takové nemoci nejsou jen fyzické. Jsou to i nemoci duše: syndrom vyhoření, závislost na virtuálním schválení, nespavost ze smysluprázdna. Rakoviny způsobené stresem, který se měří na hodiny, ne na roky. Děti s úzkostí z toho, že nežijí dostatečně šťastně.
Tohle už nejsou nemoci v původním slova smyslu. To jsou trhliny ve významu samotného bytí.
Nemoci přírody a nemoci civilizace nejsou totéž
Ty první mají rytmus – objevují se, když jsme dlouho mimo rovnováhu. Jsou bolestivé, ale dávají smysl. Učí nás. Vedou zpět ke kořenům.
Ty druhé často žádný smysl nemají. Vznikají, protože systém potřebuje zisk, ne protože jsme udělali chybu. Neupozorňují nás na ztrátu rovnováhy – ony jsou tou ztrátou.
Zatímco nemoc přírody je zprávou, nemoc civilizace může být konstruktem. Výrobkem. Někdy dokonce zbraní. A když se pokusíme najít lék na konstrukci, která byla vytvořena z bezvýznamnosti, nenajdeme ho v přírodě – ale v sobě.
Existuje na tohle všechno léčivá bylina?
Možná ano. Ale nebude mít latinský název. Možná nebude ve formě pilulky, ale v podobě rozhodnutí.
Lékem může být odvaha zpomalit. Přestat vyrábět svět, kterému nerozumíme. Přestat vytvářet nemoci jen proto, abychom pak mohli vyrábět léky.
Lékem může být návrat k tichu, ve kterém slyšíme, co jsme potlačili.
Lékem může být přijetí, že ne vše lze řídit – a že právě tam začíná skutečné uzdravení.
Když je nemoc člověk, a ne příroda
Je zneklidňující, když nemoc nemá tvář viru nebo bakterie, ale politického záměru. Když není vidět pod mikroskopem, ale v očích těch, kdo rozhodují. Když není přenositelná kapénkami, ale ideologií.
A přesto i v takovém světě může existovat lék. Ne jako návrat k minulosti. Ale jako nový druh paměti.
Možná jsme vytvořili nemoci, které příroda nezná, abychom si vzpomněli, že nejsme bozi. Možná jsme zničili kruh, jen abychom si uvědomili, jak cenný byl.
Možná největší výzvou není nemoc samotná, ale uznání, že jsme ji stvořili. Přiznat si, že některé bolesti nevznikly z osudu, ale z našich rozhodnutí. Že jsme někdy nehledali uzdravení, ale výhodu. Že jsme místo pravdy zvolili pohodlí.
Ale právě v tomto přiznání začíná nový druh síly – odpovědné tvoření. Ne z moci, ale z pokory. Ne z kontroly, ale z vědomí, že jsme součástí celku, který nelze vlastnit.
Tam, kde začíná skutečné uzdravení
Má každá nemoc svůj lék, i když jsme ji stvořili sami?
Nejspíš ano. Ale nebude snadný. Nebude levný. A nebude rychlý. Bude to spíš cesta než přípravek.
A možná právě proto je ten lék skutečný. Protože nás uzdraví nejen z nemoci, ale i z příčiny, proč jsme ji vůbec potřebovali.
V Labyrintu myšlenek se tomu říká: „návrat rovnováhy.“
---
Zůstaňme ve spojení:
Chcete vidět nové články hned, jak vyjdou? Sledujte mě i na sociálních sítích:
Instagram: @labyrintmyslenek
Facebook: facebook.com/labyrintmyslenek
