Článek
Kdysi dávno, v úplně obyčejný den, se jednomu chlápkovi jménem pan Komárek rozbila pračka. To by nebylo tak strašné, kdyby mu v ten den taky neodešla přítelkyně, nepřijel exekutor kvůli špatně zaplacené pokutě z roku 2011 a nevypověděli mu nájemní smlouvu, protože sousedka slyšela, že „chodí divně po schodech“. A tehdy si pan Komárek uvědomil pravdu, kterou v sobě nosíme všichni: když už se něco sere, tak pořádně. Ne jedno hovno, ale celá kaskáda hoven – a padá samozřejmě shora dolů.
Tomuhle zákonu se mezi lidmi neříká nijak jinak než „Zákon padajícího hovna“.
Fyzika každodenního neštěstí
Těžko říct, kdo ten zákon objevil první. Možná to byl voják, kterému padl shora rozkaz – a s ním i celá rota. Možná to byla sekretářka, která dostala vinu za šéfovu nevěru, protože zapomněla zamknout dveře. Nebo to byla matka tří dětí, která ráno zakopla o LEGO, pak ji šéf seřval za pozdní příchod – a večer si ještě vyslechla od manžela, že „by to dneska ještě něco chtělo“.
Zákon zní jednoduše: Hovno padá dolů. Nikdy nahoru. Ale když se na to podíváme pořádně, zjistíme, že tohle „hovno“ má milion podob – a o to je zákon zákeřnější.
Proměnné zákona
1. Práce a hierarchie
Ve firmě to funguje přesně podle tohoto zákona. Když se něco podělá ve vedení, nikdy to neodskáče ten nahoře.
- Problém? Udělej školení.
- Ztráta? Snižme počet lidí.
- Chyba? Najdi viníka mezi těmi, co se nemůžou bránit.
A tak se celé korporátní hovno elegantně přesměruje k těm, kdo nemají ani hlas, ani šanci. A čím níž jsi, tím větší šanci máš, že tě zasáhne.
2. Rodina
V rodině to není jiné. Když je někdo ve stresu, musí si to někde vybít. A hádej na kom.
- Ne na manželovi, který by mohl něco říct zpět.
- Ne na tchýni, která by mohla zvednout obočí.
- Ale na dítěti, které jen chtělo přidat kečup.
A tak se i v rodinách šíří tlak, frustrace, výčitky – jako lavina, která padá a smrdí, ale nikdo nechce říct, že to smrdí.
3. Vztahy
Zákon padajícího hovna se ve vztazích projevuje tiše. Když to neklape, vina často přistane u toho, kdo zrovna méně křičí.
- „Proč jsi mi to nedal najevo dřív?“
- „Mohl jsi víc bojovat.“
- „Měla jsi vědět, že tohle mi vadí.“
A tak se i láska někdy mění v zasedací místnost, kde se hledá viník, místo aby se hledal smysl. A co padá, je jen hromada nevyřčených slov, která nakonec někomu přistanou na hlavě.
4. Stát, byrokracie a občan
Když se podělá politika, stát, zákon, digitalizace nebo cokoliv jiného, zkus hádat, kdo to odnese.
- Ne premiér. Ne ministr. Ani ne úředník.
- Ale důchodce, který si neumí stáhnout PDF.
- Nebo matka samoživitelka, která nemá čas stát tři hodiny ve frontě, aby dostala razítko, které nikdo nikdy nekontroluje.
Byrokracie je totiž továrna na padající hovna. Výstupem nejsou řešení, ale složité formuláře. A ty tě vždycky trefí ve chvíli, kdy se zrovna snažíš vyřešit něco jiného.
Moment zlomu
Většinou si toho ani nevšimneš hned. Jdeš domů. Přemýšlíš, co všechno se dnes stalo. A pak to přijde – ten moment, kdy si řekneš:
„To snad není možný. To se na mě fakt všechno spiklo?“
Ne, nespiklo. Jen jsi zrovna na konci řetězce, kde se všechno hromadí. A ten, kdo je úplně dole, to prostě odnese celý. Beze slova. Bez varování. Bez logiky.
Dá se tomu vyhnout?
Ne. Nedá se tomu vyhnout. Ale dá se přestat hrát tu hru, kde se všechno tlačí dolů.
Dá se říct ne tam, kde to dřív člověk tiše přijal.
Dá se smát i ve chvíli, kdy to nejvíc padá – protože humor je možná to jediné, co hovno zastaví v půli pádu.
A hlavně: dá se najít spojenec. Nějaký jiný Karel. Nebo Katka. Někdo, kdo ví, jak to chodí – a místo dalšího hovna ti nabídne kafe a pochopení.
A tak tiše padalo dál.
Příběhy jako tyhle neslyšíš v rádiu ani nečteš v tiskové zprávě. Jsou to mikrodramata bez potlesku, v nichž hlavní roli hraje ticho, kafíčko z automatu a tabulkový nesmysl, který rozhoduje o životě.
Ale pak přijde zlom. Ten moment, kdy si řekneš – dobře, když to padá, tak ať to aspoň něco zalije.
A zrodí se nový druh člověka. Odolný ironik.
Ne cynik, ne oběť – ale někdo, kdo to vidí a přesto vstane.
A právě pro něj je tu poslední část:
Jak přežít, když to padá a nezbláznit se
- Nauč se smát v nejhorší chvíli. Ne proto, že je to vtipné. Ale protože tím chráníš zdravý rozum.
- Nepiš stížnosti. Piš příběhy. Ať se to někdo konečně dozví. A když ne, aspoň sis ulevil.
- Nehraj mrtvého brouka. Brouci se válí na zádech. Ty ne. Ty zvedni hlavu.
- Neposílej to dál. To hovno, které ti přistálo, zpracuj – a neházej ho na jiného. Někde ten řetěz musí skončit.
- A hlavně: najdi někoho, kdo ví, jak to chodí. Když se zasmějete spolu, je to lehčí. Možná to stále padá – ale aspoň už nestojíš sám.
Zákon zůstává
Padá to vždycky. Ale nemusí to dopadnout špatně.
Záleží, jestli tě to rozmačká – nebo jestli na tom postavíš něco, co už nikdo nezboří.
Protože zákon padajícího hovna možná platí…
ale jak se s tím popereš, to už je zákon tvůj.
