Článek
Válka na Ukrajině trvá již téměř rok a půl … a můj analytický, logicky uvažující mozek tuhle skutečnost pořád ještě nezpracoval. Jak může ve 21. století probíhat v Evropě konvenční válka, která se nejvíc ze všeho podobá těm dvěma (i když ve skutečnosti vlastně jedné s jednou dlouhou „přestávkou“) z první poloviny století dvacátého?
Pohádkám o speciální vojenské operaci, jež má za cíl „denacifikovat“ Ukrajinu a ochránit tam žijící ruské obyvatelstvo, už dnes od srdce věří asi jen ti nejskalnější Putinovi stoupenci (a možná už ani ti ne). Co bylo / je skutečným cílem, o tom můžeme dlouze diskutovat. Dle mého soudu šlo primárně o snadný přístup na Krym, surovinové zdroje a těžký průmysl (včetně zbrojního) na Donbasu a ukázat všem (a hlavně uvnitř Ruska), kdo je tady „šéfem“. Jenže dnes už to vlastně ani není podstatné, válka běží (s určitostí zcela jinak, než si Putin představoval) sedmnáctý měsíc a její konec je zatím v nedohlednu … .
Nechci se zde pouštět do popisu či komentářů probíhajícího válečného konfliktu, o tom je ve veřejném prostoru poslední měsíce kvalitních článků a reportáží více než dost. Chci se vrátit ke své otázce z úvodu tohoto článku, která můj mozek dlouhodobě zaměstnává.
Ne že bych na ni znal konkrétní odpověď. Spíše bych chtěl zvýraznit celkový kontext, ve kterém dnes na planetě Zemi žijeme. A položím další otázku: co je z Vašeho pohledu dnes největší globální výzva, které lidstvo 21. století čelí?
Asi si teď nevysloužím „lajk“ od těch z vás, kteří máte rádi knihu „Modrá, nikoli zelená planeta“ našeho bývalého prezidenta Václava Klause. Ano, dle mého soudu je klimatická změna tou výzvou, kterou by se mělo lidstvo a jeho politické, vědecké, hospodářské a další „špičky“ věnovat každý den. V tuto chvíli již vážně nemá smysl diskutovat o tom, do jaké míry za změny klimatu může či nemůže člověk. Faktem je, že se prostě dějí. Vidíme to v posledních letech dnes a denně po celém světě. Co tedy jednoznačně smysl má je investovat náš čas, peníze, znalosti a dovednosti tomu, jak se těm změnám přizpůsobit (= jak na Zemi dlouhodobě přežít) a co udělat pro to, aby ty budoucí změny byly co nejméně fatální. Zde mám však pocit, že toho zatím děláme proklatě málo. Mohu jen doufat, že je to dáno tím, že nemám(e) všechny informace … ?
Zjednodušeně řečeno, blíží se doba (nebo spíše už začala), kdy na planetě Zemi dojde k „přerozdělení zdrojů“. Některé dosud obývané končiny se stanou neobyvatelnými (zaplavení pevnin, nárůst teploty, …). Na mnoha místech hrozí riziko ztráty zdrojů pitné vody. S ohledem na změny klimatu dojde ke globálním změnám v zemědělské produkci. Jedná se o naprosto zásadní změny na naší planetě. A pokud nechceme, aby to skončilo globální válkou lidstva o zdroje a naprosto neřízenou migrací, považuji za nezbytné se na úrovni vlád na toto připravit a dohodnout předem scénáře konkrétních řešení.
Prozatím však tratíme desítky tisíc životů a miliardy dolarů ve válce na Ukrajině (a v mnoha dalších menších lokálních konfliktech po celém světě). Je pro mě smutné, že jsme jako lidstvo pořád ještě „zamrzlí“ v mentalitě strachu, netolerance, pocitu nadřazenosti vůči ostatním a neúcty k lidským životům (včetně vlastního národa), což vše v současnosti právě Putinova válka názorně demonstruje. Ale nedělejme si iluze, obdobně „mentálně postižených“ jedinců je na Zemi (a bohužel i ve významných, nejen politických, pozicích) mnohem více.
Upřímně, nejsem ve světle dnešního světa velkým optimistou, že se v blízké době najdou ve světě lídři, kteří náš svět připraví na nadcházející změny tak, abychom se úspěšně vyhnuli v příštích desetiletích hrozící globální válce o zdroje. Už kvůli budoucnosti své dcery bych se v tom zatraceně rád mýlil … .
