Jak redaktor Valášek nezvládl objektivní kritiku poslance Libora Vondráčka

Jde o článek Místopředseda ústavního výboru za SPD se snažil získat titul JUDr. Propadl. Spoluautorem byl ještě Jakub Mikel.

Už titulek vykazuje znaky clickbaitu a manipulativní zkratky. Vyvolává emoci a senzaci, ale nepodává přesnou (pravdivou) informaci. V seriózní žurnalistice je takový titulek nepřijatelný.

Slovo „Propadl“ znamená pád žáka (studenta) na nižší úroveň s obvyklým opakováním ročníku. A zde je kámen úrazu. U rigorózní zkoušky (pro zisk titulů JUDr.) nelze propadnout, protože není kam. Zkouška je nepovinná, nepředchází jí žádné nástavbové studium a lze ji vykonat až po úspěšném získání magisterského titulu.

Pan Vondráček (Svobodní na kandidátce SPD) sice u zkoušky správně „Neprospěl“, ale jeho magisterské vzdělání zůstalo nedotčeno.

V článku však není ani uvedeno, že získal titul magistra. Zdánlivě je to nepodstatné, ale v kontextu slova „Propadl“, vyvolává titulek posměšnou „infantilizaci“ nedostudovaného dospělého politika v očích veřejnosti.

Ať už to tedy byl záměr, nebo neumětelství, spojení poslanecké funkce a funkce místopředsedy Ústavně-právního výboru PS s termínem „Propadl“ vyvolalo u čtenářů panický pocit nepatřičnosti, nekompetentnosti a posměchu. Vyvolalo kontrast, který je ale eticky nesprávný a právně neexistující, protože titul JUDr. není zákonnou podmínkou pro legislativní činnost. S titulem Mgr. můžete pracovat jako advokát i soudce.

Z hlediska Etického kodexu novináře má být titulek pravdivý, a ne zavádějící. I pouhá nepřesnost je u profesionála neomluvitelná. Prezentovat neúspěch u nepovinné zkoušky jako „propadnutí“ je přinejmenším zkreslením pravdy.

Ač se jedná o poslance, tedy osobu veřejně činnou, novinář jej nesmí svojí mediální činností dostat do nesnází, znevážení a zesměšnění. A to se stalo. Veřejným zájmem zde je věcná kritika předkládaných zákonů (k tomu ale ještě ani nedošlo), nikoliv osobní skandalizace skrze neúspěch při snaze získat nepovinný akademický doplněk. Pan Valášek toto hrubě a dle mého názoru záměrně porušil. Poškodil tím dobrou pověst i jméno poslance Libora Vondráčka.

Hanebný titulek článku je napsán jako návnada (clickbait) pro čtenáře zneužívající fakt, že většina veřejnosti nezná naprosto marginální rozdíl mezi tituly Mgr. a JUDr., a slovem „Propadl“ vytváří falešný dojem nekompetence pana poslance Vondráčka, aby přiměl čtenáře ke kliknutí na článek ze škodolibosti či rozhořčení.

Tak se terčem veřejného posměchu stal pan poslanec Vondráček, jako by byl nedouk. Přitom pouhým nahlédnutím na složení Ústavně-právního výboru Sněmovny zjistíte, že z devatenácti poslanců (opozice i koalice) má titul JUDr. jen pět z nich. Ostatní mají buď titul Mgr., nebo nějaký jiný (pirátka Katerina Demetrashvili je dokonce zatím jen studentkou Právnické fakulty UK). Jde snad o nějaké nedouky?

Mgr. Marek Benda (ODS), kterého lze už označit za živý inventář Sněmovny s ohledem na jeho dobu poslancování, rigorózní zkoušku sice vykonal, ale na mnoha negativními kauzami opředené Právnické fakultě Západočeské univerzity v Plzni.

Vyšlo najevo, že jeho práce měla pouhých 57 stran místo požadovaných 100, byla napsána velkými písmeny, širokým řádkováním a v podstatě šlo o jeho dřívější mírně upravenou diplomovou práci. Po zveřejnění si pan poslanec Benda titul JUDr. ani nepřevzal.

Máme zde tedy dva poslance, z nichž jeden chtěl titul získat jakýmsi podvodem, druhý podcenil přípravu. Co je horší?

Magisterské studium práv poskytuje ucelené právní vzdělání. Pro získání „společenského“ titulu JUDr. již magistr neabsolvuje žádné další nadstavbové univerzitní studium ani nesbírá kredity; jde jen o státnici s obhajobou rigorózní práce (o něco lepší diplomka), po které získá titul s oslovením „pane doktore“.

Jde o pozůstatek z dob první republiky, kdy k získání titulu JUDr. bylo potřeba obhájit vědeckou disertační práci. Tehdy šlo o skutečné doktorandské studium.

Zastaralost části paragrafu 46 zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách, je pravděpodobně světovým unikátem a anachronismem vysvětlujícím, proč někteří magistři přistupují k rigorózní státní zkoušce poněkud volněji. Nic neztratí, nic zásadního nezískají.

Pro zisk skutečně vědeckého titulu doktor je potřeba absolvovat některý doktorský studijní program zakončený titulem Ph.D.

Myslím, že po tomto vysvětlení, jak je to s tituly, ani zveličené a účelové rozpitvání rigorózní práce Libora Vondráčka v článku nezakrylo způsobenou společenskou újmu a vyvolání masové nedůvěry společnosti k panu poslanci.

Pan Valášek ve svém článku naznačuje, že již druhý neúspěch u rigorózní zkoušky znamená neschopnost pana poslance připravovat zákony, a opět vytváří falešný dojem nekvalifikovanosti. Přehlíží ale fakt, že zákonodárci běžně pracují s týmy odborníků, nikoliv sami.

Článek je též vystavěn na kontrastu „neudělal zkoušku“ vs. „chce měnit ústavu“. Podle toho by ale žádný poslanec bez titulu JUDr. neměl o ústavních změnách ani uvažovat. Nemluvě o tom, že jen koalice změnu ústavy neprosadí.

Znepokojivý na článku je i selektivní výběr textu. Velký prostor je věnován oponentovi rigorózní práce, naopak kladné hodnocení ústavního právníka profesora Aleše Gerlocha je relativizováno dřívějšími posudky pro Babiše a Zemana.

Nejde jen o slovo „propadl“, ale například i „ztroskotal“. To nejsou neutrální slova, ale výrazy pro zostuzení.

Nedivil bych se, kdyby pan poslanec podal minimálně stížnost Syndikátu novinářů.

Nevím, jakého vzdělání je autor článku, ale nepůsobí na mě, že by se dobře orientoval v akademickém prostředí. To by vysvětlovalo jeho přešlapy v článku.

Když však novináři kritizují politiky za nekompetentnost, měli by začít i u sebe psaním přesných titulků.