Balkánský blackout nejspíš zmírnila stará uhelná elektrárna

Disclaimer: Přiznání je polehčující okolnost, proto to hned na začátku vybalím narovinu. Až dosud jsem na svém blogu striktně dodržoval zásadu, že všechna písmenka a čísla se dají doložit či aspoň podepřít seriózními podklady. Naproti tomu tento text je čistá spekulace na základě nepřímých indicií, nic víc a nic míň.

Důvodem je jen a pouze má vlastní neschopnost ověřit hlavní hypotézu bytelnými důkazy a daty. Pokud laskavý čtenář na rozdíl ode mě dokáže najít v divokých končinách balkánského internetu cokoliv, co můj příběh potvrzuje nebo vyvrací, nechť se přihlásí a uvede vše na pravou míru. Podaří-li se mu to, bude to pro mě další důkaz, že veřejná debata o energetice má smysl. Na druhou stranu vyšetřování blackoutu běžně zabere půl roku, takže je otázkou, nakolik je vůbec možné vymáčknout z toho mála informací, které máme k dispozici, něco smysluplného.

Na severu Černé hory, jen co bys tureckým fezem dohodil od hranic se Srbskem, leží Pljevlja, hornické město, v němž žije něco přes dvacet tisíc duší. Mají tu Husejn-pašovu mešitu i pravoslavný klášter, což není výraz schizofrenie, ale spíš dějinných zvratů a kulturního mišmaše, v balkánských podmínkách celkem typického. Ještě by vás mohlo zaujmout, že odsud pochází někdejší fotbalista Slovácka Marko Redovič…

Jihovýchodně od města funguje už od 50. let hnědouhelný velkolom a to je také důvod proč ve stejné lokalitě vyrostla na začátku 80. let elektrárna (kupodivu taky na hnědé uhlí). On to tedy výkonově není žádný Temelín, s 210 MW by u nás Pljevlja sotva uzásobila Ostravu. Popravdě to ale dost souvisí s tím, že se z původně zvažovaných dvou bloků nakonec postavil jen jeden. Vybudované technické a správní objekty nicméně odpovídají potřebám dvou bloků, což působí trochu bizarně.

Zpět ještě k těm 210 MW. Ono to zas tak málo není, když se na to podíváte černohorskýma očima. Průměrné zatížení sítě v této zemičce, která svou rozlohou skoro odpovídá Středočeskému kraji, činí titěrných 380 MW, takže když si trochu promrskáme trojčlenku, zjistíme, že v našich podmínkách by to odpovídalo obří elektrárně dosahující téměř výkonu celé jaderné flotily. Když si navíc uvědomíme, že Pljevjla je jediný velký stabilní zdroj v Černé hoře, po zralé úvaze dospějeme k názoru, že je to sakra důležitý „werk“.

Už je to nuda, co? Tak pojďme na ten balkánský blackout, to fakt nuda nebyla (hlavně pro jeho přímé účastníky).

Byl pátek 21. června a začalo pravé balkánské peklo, totiž léto. Na některých místech teploty vystoupaly nad 40 stupňů. A kolem poledne se rozeběhla série událostí, kterou někteří označili za největší energetický incident na Balkáně za poslední dvě dekády a jiní dokonce za mezinárodní blackout, k jakému v regionu dosud ještě nedošlo.

Když to shrneme, bez proudu byly rozsáhlé části Černé Hory, Bosny a Hercegoviny, Albánie a chorvatské Dalmácie. Blackout postihl řádově miliony lidí. Naštěstí to trvalo jen nižší jednotky hodin, ale i tak to stálo za to.

V chorvatském Splitu nefungovaly semafory, městem zněly sirény záchranných služeb a úřady vyzvaly občany, aby šetřili s vodou. Zhasly také Dubrovník, Zadar, Omiš, Makarská a některé dalmatské ostrovy, to se na začátku turistické sezony vyloženě hodilo (a to měli Chorvati ještě štěstí, že jejich tým ten den na mistrovství Evropy ve fotbale zrovna odpočíval). Dalmatské nemocnice nahodily dieselové generátory a přešly do omezeného provozu. V bosenském Sarajevu se zastavily tramvaje a bez elektřiny se ocitlo i mnoho dalších měst po celé zemi.

Mimo provoz byly v rozsáhlých oblastech i mobilní vysílače a internet. Na silnicích ve městech se okamžitě začaly tvořit nesnesitelné kolony. Nefungovaly restaurace, obchody ani lékárny. Hudba v kavárnách utichla, přestaly fungovat klimatizace, nákupní centra zela prázdnotou. „Výpadek proudu nás vrátil do ne tak dávné minulosti, kdy docházelo denně k výpadkům proudu,“ napsala Slobodná Dalmacija. Ale co vám to budu dlouze popisovat – povídejte se sami:

Co se to vlastně přihodilo a kde? O tom se teď budou celé měsíce sepisovat podrobné zprávy, ovšem to základní vyšlo najevo hned. Elektrická síť čelila nadměrné zátěži a náhlému nárůstu spotřeby elektřiny především kvůli klimatizacím. Vysoké teploty se však podepsaly na černém pátku balkánské energetiky i samy o sobě.

Podle černohorského deníku Pobjeda (zlatý název Mladá fronta, co?) nabraly události směr blackout po výbuchu (doslova „eksploziji“) linky 400 kV na území Černé hory. Protože síť byla přerušena v obtížně dostupném území, správce soustavy si údajně na opravu musel najmout vrtulníky. Mimochodem, pokud máte silný žaludek, domluvte se se strejdou Googlem, a nechte si automaticky přeložit diskuzi pod článkem, to je fakt cesta do hlubin současné balkánské duše se vším všudy…

Několik minut po tomto výpadku následoval pád dalšího vedení z Albánie do Řecka. A pak už to šlo ráz na ráz – napěťový kolaps a rozpad soustavy.

Až do teď jsem zůstal věrný zásadě datové poctivosti, teď přijde to, před čím jsem varoval, tedy spekulace. Na scénu se pochopitelně vrací uhelná elektrárna Pljevlja, co by to bylo jinak v úvodu za čechovovskou pušku, že? Jak jsem již naznačil, Černá hora šla skoro celá do tmy, takže název státu byl takřka dokonalý nomen omen. Některé oblasti však zůstaly pod proudem. Uhodnete které? No jasně, Pljevlja a ještě sousední Žabljak.

Nedalo mi to a zapátral jsem na svém oblíbeném serveru energy-charts.info po provozních datech černohorské výroby elektřiny v době blackoutu. Samozřejmě těžko soudit, jak moc spolehlivé jsou právě hodnoty týkajících se těchto regionů, ale…

Na níže uvedeném grafu je poměrně zřetelně vidět, co se dělo se zatížením sítě (to je ta černá čára, co se ráda klikatí) v onen osudný pátek 21. června 2024. V 11:00 dosáhlo 472,4 MW, což je na letní černohorské poměry opravdu velmi vysoká hodnota (klimošky v Podgorici zjevně jely o sto šest). Ve 12:00 ale zničehonic přichází pád na 154,3 MW, tedy o (černohorsky) propastných 318 MW. A tento pád není ničím jiným než statistickým vyjádřením blackoutu.

Proč ale nešlo zatížení na úplnou nulu? Vysvětlení se skrývá v hnědém fleku, který ilustruje výrobu elektrárny Pljevlja. Podle grafu najela někdy v úterý 18. června odpoledne a běžela na plný výkon i celý pátek, blackout neblackout! Akorát v kritické polední situaci její výkon skokově poklesl o nějakých 15 MW a pak se hned vrátil zpátky.

Domnívám se, že elektrárně se zkrátka podařilo „udržet na vlastní spotřebě“, a dokonce vytvořila nějaký menší ostrovní provoz, v němž dokázala zachovat dodávky elektřiny (ona by jinak těžko mohla běžet na tak vysokém výkonu, kdyby ho neměla kde uplatnit). Zatímco vodní elektrárna (modrý flek) a nějaký ten větrník (šedozelený flek) šly okamžitě do tmy, uhelka to zjevně ustála.

A to je dost důležité, protože ve všech plánech obnovy elektrizační sítě po blackoutu se jako první otázka vyhodnocuje, zda se něco v soustavě dokázalo udržet na vlastní spotřebě, a je to tedy k dispozici pro podání napětí do dalších elektráren, které to štěstí neměly. Pokud by se žádný zdroj neudržel, podávalo by se napětí ze zahraničí. A pokud by ani to nešlo, přišla by bída na kozáky a střihli bychom si pravý nefalšovaný blackstart (který by třeba v českém prostředí trval minimálně půl dne).

Že se na severu Černé hory odehrál právě výše vyspekulovaný scénář, tomu napovídá a i poměrně rychlý postup při obnovování dodávek. Vždyť Černá hora se opět rozsvítila už po hodině od incidentu.

Spíše pro zajímavost ještě připojuji chorvatský graf (u ostatních zúčastněných zemí nejsou data dostatečně kompletní, takže z nich nelze nic vyčíst), na kterém si můžete povšimnout „žuchnutí“ zatížení mezi 12:00 a 13:00. Měřil jsem to a vyšlo mi 552 MW. Holt Dalmácie má v létě poněkud žízeň. Ještě nám tam v kritický okamžik malinko zmizela ta modrá čili zjevně i v Chorvatsku se odpojily nějaké vodní zdroje (ale to opět není příliš průkazné).

Pokud se moje spekulace potvrdí, nebude to trofej do vitríny uhelné propagandy, ale spíš další potvrzení, že řiditelné systémové zdroje, tj. velké elektrárny na uhlí, plyn, biomasu či pro mě za mě duhu od jednorožců, pokud ji dokážou dodávat spolehlivě, jsou stále pilířem bezpečnosti energetiky všude na světě. A zůstane to tak minimálně do té doby, než se nám podaří přebudovat centrální soustavu na decentralizovanou.

Mimochodem vtipné je, že Pljevlja čelí úplně stejnému dekarbonizačnímu tlaku jako české či evropské uhelné elektrárny a už několik let se hovoří o jejím odstavení. Na druhou stranu je zjevné, že černohorská energetika se bez jediného stabilního zdroje prostě neobejde. Parlament Černé Hory proto dokonce musel nedávno změnit zákon o průmyslových emisích, aby zařízení mohlo pokračovat v provozu. Letos v dubnu prohlásil ministra energetiky a hornictví Saša Mujović, že Pljevlja nebude odstavena dříve než za sedm až deset let. Podmínkou je výstavba náhradního zdroje, přičemž nejžhavějším kandidátem je vodní elektrárna Kruševo.

Zajímavé. Nejdřív stavět, pak odstavovat. I z Balkánu může přijít občas osvěžující myšlenka, že?