Nejdražší obchodní chyba v historii. Finská elektřina stála 10 hodin -500 €

Upečeš v troubě kachnu, umyješ v myčce nádobí, ohřeješ vodu v bojleru i bazénu, vypereš a usušíš prádlo, vyfénuješ manželce i všem pěti dcerám vlasy, vyluxuješ celý dům, posekáš trávu a nabiješ auto. A pokud v tom elektrickém ajfru nevyhodíš jistič, tvůj dodavatel elektřiny ti za ty desítky kWh odebrané ze sítě ještě zaplatí pár stovek korun. Pokud teda surfuješ na spotu a ne na Slapech jako kolega Michal Půr.

Béčkové sci-fi? Ne, česká neděle 26. dubna 2026 nebo třeba prodloužený víkend od pátku 1. května 2026, kdy ceny na denním trhu spadly až k minimální obchodovatelné hodnotě minus 500 eur/MWh. Mimochodem od čtvrtka 28. května 2026 už trh připouští i minus 600 eur/MWh, tak už pomalu žhavte třífázové zásuvky…

Ale nechme už být negativní rekordy z čeledi jarních či letních solárních špiček o víkendech či ve svátcích. Není to žádná senzace – máme jen to, k čemu jsme se prodotovali. Když to přeženu, dočasné pětikilo či nově šestikilo v záporu umí při dobrém počasí a nízkém zatížení každý blbec. Co ale třeba místo pár čtvrthodin skoro půl dne? Místo teplého období konec listopadu? A místo středoevropského Hobitína sever Evropy, kde v tu dobu svítí slunce sotva pár hodin denně (jestli vůbec)? To je úkol hodný vědce, jak by řekl strýc František ze Saturnina.

A když už jsme zavadili o Jirotku, zkusme to zas jednou pojmout trochu románově… Anebo aspoň povídkově.

Upozornění: Následující příběh je inspirován skutečnou událostí. Pouze inspirován. Řídil jsem se zásadou Járy Cimrmana – vymyslel jsem si nejen postavy a průběh událostí, ale změnil jsem i celý děj, protože i „mně o myšlénku se jedná“. Zachoval jsem pouze kostru příběhu a čísla.

Byl neobyčejně mrazivý čtvrtek 23. listopadu 2023, a to i na finské poměry. V Helsinkách čoudily autobusové zastávky v důsledku dechového koncertu stovek dojíždějících pracovníků, v Oulu studentka Aino už dvacet minut rozmrazovala zámek od jízdního kola a na sídlišti v Tampere důchodce Olli odvážně pootočil ventilem na radiátoru (a už si v duchu připravoval argumenty pro případ, že by ho žena zase obvinila z plýtvání).

Všude vládl počáteční předvánoční shon, ale zároveň neklid, nejistota a strach. Důvody byly různé. Válka na Ukrajině, čerstvé členství Finska v NATO, nevyzpytatelné ceny energií, začátek polární noci… Že nejdramatičtější okamžik dne vyplyne z několika políček jedné databáze kdesi na cloudu, o tom však neměl nikdo ani tušení.

Kolem autobusového terminálu v Kampi plného promrzlých „žesťařů“ a „dřevařů“ zrovna projíždělo stříbrné Volvo. Seděl v něm Ari, dispečer Fingridu, finského provozovatele přenosové soustavy. Mířil na ranní směnu. Byly chvíle, kdy byl fakt vděčný za svou dobře placenou práci. I díky ní si mohl dovolit poslat dceru studovat do Oulu a splácet rodičům nově zrekonstruovaný byt v Tampere. Přesto i on toho rána tonul v blíže nespecifikované znepokojivé předtuše.

Sousední Švédsko bylo toho rána v ještě horší depresi. Skoro na úrovni situace, kdy národní hokejový tým vypadne na mistrovství světa už ve čtvrtfinále. Copak nějaké Rusko, energetika či tma a zima. Země se ještě vzpamatovávala z bezprecedentního řádění gangů.

Ve své stockholmské kanceláři americké energetické společnosti klimbal zavalitý ředitel Albert nad děsně nezáživným reportem z Miami. Byl sice typickým korporátním country manažerem, který v zásadě nic jiného neměl v popisu práce – byl tak vysoko, že podstatě podnikání už nerozuměl, a jeho úkolem bylo plácat po zádech ty, kdo tomu ještě rozumí. A číst reporty. Což mu lezlo na nervy.

Ťuk ťuk. „Ano?“

Ve dveřích se zjevila protivně vysportovaná postava Magnuse, zkušeného tradera, který pomáhal před lety rozběhnout švédskou pobočku. Albertovi chvíli trvalo, než si uvědomil, že si ho sám nechal zavolat. Magnus to z překvapeného výrazu v jeho tváři přečetl a Albert přečetl, že to přečetl. To je den…

„Aha, vy jdete kvůli tomu novému forecastovému systému,“ zkoušel to zachránit Albert.

Magnus: „No… vlastně ano, ale také kvůli té dovolené, jak jsme se dohodli.“

Albert: (krucinál ty mě štveš, posilovno)

Magnus: „Cože?“

Albert: „Nic, jasně, vím. Takže už to běží a někdo z kluků dnes jen potvrdí zadané nabídky na Nord Pool?“

Magnus: „Přesně tak. Teď ráno jsem to nakonfiguroval, mělo by to být v pohodě. Načte to nejaktuálnější meteorologii, odhadne podle toho výrobu větrníků a nahodí na všechny hodiny následujícího dne cenové nabídky.“

Albert přikyvoval, aby zakryl, že tomu moc nerozumí, ale Magnus to prohlédl a Albert prohlédl, že to prohlédl. Ráno za tmy do kanclu, odpoledne za tmy z kanclu, do tohoto reporty a pak ještě tohle! To je život…

Albert: „A kam se vlastně chystáte?“

Magnus: „K jezeru Inarijärvi na ryby jako každý rok.“

Albert: „Tak ať se nám neutopíte.“

Magnus se nemohl zbavit dojmu, že se ocitl v nějaké pekelné časové smyčce, v níž se mu nedaří předstírat, že nevnímá opakující se konverzační trapasy svého šéfa. A tak se raději už jen nervózně zasmál a kvapně se rozloučil.

O pár hodin později plnilo obchodní dispečink rockovou atmosférou dunění AC/DC z rádia. Zastupujícímu traderovi Jussimu ale do zpěvu nebylo.

„Livin' easy. Livin' free. Season ticket on a one way ride…“

Byl jedním z nejmladších a nejméně zkušených zaměstnanců firmy. Fandil hokejistům Djurgårdens IF, toho času ve druhé lize. Navíc s manželkou závodně tančil latinu. To všechno byly důvody, proč čelil pravidelným posměškům ze strany kolegů. A teď měl sám potvrdit nabídky na denní trh v novém systému, který mu nikdo pořádně neukázal. Pravda, před půl rokem proběhlo jakési školení, ale to systém teprve vznikal a uživatelské rozhraní vypadalo o dost jednodušeji. Jussi zrovna včera dokoukal netflixovský seriál Černobyl. Připadal si jako Tovtunov. Akorát v tomto případě aspoň nehrozil jaderný výbuch.

„Goin' down. Party time. My friends are gonna be there too…“

Magnus byl dost přesvědčivý, když říkal, že to všechno nastavil a že to stačí jen „odklikat“. Ale kde to sakra je? Not great, not terrible. Ha! Tady. Konečně. Dobře, no, ostatně pořád poslouchám, že od přemýšlení jsou tu jiní. Tak copak nám ten chytrý systém spočítal a navrhl?

Na monitoru svítil větrný park ve Finsku, vedle něj různá čísla od 5,787 MW do 5,858 MW a k nim časy po hodinách od 15:00 do půlnoci. Jussi chvíli přemýšlel, kde bere systém tu drzost odhadovat výrobu na tři desetinná místa. Pak si ale vzpomněl, že má hlad.

Potvrdit. Ano. Odeslat. Asi půjdu na oběd s Mattiasem, říkal, že dneska mají naproti lososa s koprovkou.

„Highway to hell! I'm on the highway to hell!“

V sídle Nord Poolu v Oslu byl běžný pozdně dopolední burzovní blázinec. Na desítkách monitorů se klikatily výkonové toky, cenové křivky a mapy severské soustavy. Každou chvíli se někde rozsvítil nějaký alert, ale místní posádku to zneklidňovalo zhruba stejně jako kávovar, který od rána řval, že nemá vodu, potřebuje vyčistit, chybí mu zrna a nebo má depku z přepracování.

Ingrid už ten den odklikávala snad dvanáctou „podezřelou transakci“. Přitom zrovna před dvěma týdny reportovala vedení burzy, že systém je nastaven přecitlivěle a hlásí pomalu i flek na kravatě šéfa přenosovky. U poslední ignorované nabídky už zaregistrovala jen to, že šlo o finské větrníky. Co by tak na jejich výrobě asi mohlo být podezřelého?

„Ještě půl hodiny a zavíráme. Jdeš dneska večer na salsu?“ naklonila se k ní šéfová a kamarádka Astrid. Měla dar povzbudit ji v situacích, kdy se cítila fakt pod psa.

Kdo zažil první tři měsíce klasického otcovství (což je taková velmi light demoverze mateřské), dobře zná tu situaci. Zvedneš telefon, a přestože z druhé strany se ozývá jen artikulace zcela prostý řev, sdělení je velmi srozumitelné: Pojď už domů. Albert to úžasné období prošvihl u všech tří svých synů, protože po každé zrovna musel číst nějaký děsně důležitý report z Miami (to tak někdy vyjde).

Když však zvedl telefon 23. listopadu 2023 krátce po poledni, dovtípil se i bez otcovské průpravy, že je malér. Proč je malér, to už se nedovtípil. Intuitivně v telefonu rovnou vyhledal jméno Magnuse, byť tušil, že volat mu v tuto chvíli je zbytečné. Magnus zásadně nebral telefony na dovolené, touto dobou navíc už velmi pravděpodobně seděl v letadle do Finska. Přesto Albert zkusil vytočit jeho číslo. Bylo to zbytečné.

Jsou videohovory, u kterých si při vypnuté kameře čtete v trenýrkách a tílku o tom, jak dopadl včerejší fotbal. Nebo dokonce předstíráte i rozbitý mikrofon a iluzi vaší přítomnosti u počítače simuluje opatrným chatováním vaše manželka. A pak jsou videohovory, při nichž tuhnou packety v routerech, největším uživatelským výstřelkem je rozmazané pozadí v kanceláři a všichni účastníci jsou přišpendleni k počítačům jako covidoví pacienti k plicním ventilacím.

Ve sdílené prezentaci svítilo několik nevinně vypadajících čísel kolem 5 700 - 5 800. Něco mezi nadmořskou výškou Elbrusu a Kilimanjara, váha dospělého slona nebo spolehlivě neuhodnutelný PIN k platební kartě. Prostě nic děsivého. Přesto se oči všech zúčastněných upínaly na tyto hodnoty a snažily se je silou vůle stlačit dolů. Asi tak o tři řády.

„…takže jak sami po zralé úvaze uznáte, šlo o zjevnou chybu v nabídce. Tolik elektřiny z jednoho větrného parku obchodník prodávat nechtěl.“ Astrid už dvacet minut vysvětlovala kolegům z ostatních evropských burz, co se stalo. Byla pyšná na anglickou frázi „jak sami po zralé úvaze uznáte“, kterou si osvojila teprve před dvěma týdny, a s povděkem kvitovala, že nikdo zatím nezpochybnil jediné její slovo. Zároveň ale tušila, že zatímco ve fázi „co se stalo“ mohla být tato fráze velmi účinná, ve fázi „co s tím“ jí moc nepomůže.

„Děkujeme, Astrid. Myslím, že po zralé úvaze to všichni chápeme,“ sdělil šedovlasý Belgičan Jean-Paul z NEMO Committee, která sdružuje evropské burzy s elektřinou. Astrid měla co dělat, aby napjatý okamžik nenarušila vyprsknutím. Pak jí ale smích rychle přešel.

„Teď ale musíme rozhodnout, co s tím,“ otevřel Jean-Paul novou, obávanou kapitolu.

Astrid si na deset vteřin deaktivovala kameru, pomasírovala si palci oba spánky a několikrát se zhluboka nadechla. Znovu aktivovala kameru a klidným hlasem začala navrhovat neobhajitelné – zrušit a přepočítat celou aukci na zítřejší den.

V příštích minutách si připadala jako na bratrském sněmu ve filmu Piráti z Karibiku.

Pedro, OMIE: „To by byl nebezpečný precedens! Copak jste nedostali alert?“

Dietrich, EPEX SPOT: „To nejde, market coupling proces už je hotový, naši účastníci už počítají s tím, jak aukce dopadla!“

Jindřich, OTE: „Problém je v tom, že pravidla obchodování s elektřinou takovou situaci nepředpokládají.“

Balázs, HUPX: „Erőmű!“

Přestože debata trvala ještě několik desítek minut, výsledek byl všem zřejmý už na začátku. Aukce zůstala platná.

„Na dispečinku dělám už 15 let a nic podobného jsem v životě neviděl.“ Ari dělal co mohl, aby mu nepřeskakoval hlas, ale aby zároveň odrážel vážnost situace. Atmosféra v zasedačce Fingridu byla docela často v takové konzistenci, že by se dala krájet. Tohle ale bylo jiné. Neznámé. Něco, s čím dosud nikdo neměl zkušenost. „Zítra máme na spotu cenu -181,52 eur/MWh!“

„V nejhorší hodině?“ zkoušel to starší kolega Tuomas.

„V celodenním průměru! Od 15:00 do půlnoci bude každou hodinu -500 eur/MWh! To je absolutní obchodní minimum!“ nepřipustil polemiku Ari. „Je to nebezpečné. Obchodník prodal omylem tisícinásobek toho, co je schopen reálně vyrobit, ale trh tomu uvěřil, takže pokud nic neuděláme, výrobci se nám zítra odpoledne začnou odpojovat! Bude nám chybět 5 800 MW. Skoro polovina zatížení! A téměř o 3 000 MW víc, než je schopná evropská soustava vypružit.“

Leena z komunikačního oddělení už dlouho chtěla něco říct. Ne kvůli tomu, že lidé z komunikačních oddělení mají tendenci pořád něco říkat. Bylo to důležité. „Na sociálních sítích vypuklo šílenství. Lidi dost sledují spot, a to už od loňského roku, kdy byly ty vysoké ceny. Někteří avizují, že si vezmou na zítřek dovolenou, uspořádají pro sousedy saunový den a ještě na tom vydělají. Protože je zítra pátek, ujímá se přezdívka Black Friday.“

Šéf dispečinku Teemu byl na rozdíl od Leeny z těch, kdo skoro nemluví, ale když už se do toho dal, tak to stálo za to. I proto se většinou všichni ztišili a naslouchali každému jeho slovu. Jako bývalý programátor přemýšlel ve strukturách vývojových diagramů a tento model neopouštěl ani v krizových situacích. „Dobře. Krok číslo jedna: Ari se spojí s tím obchodníkem a vysvětlí mu, že s tou aukcí už se nedá nic dělat a že bude muset chybějící výrobu dokoupit na vnitrodenním trhu. Krok číslo dva: Tuomas oběhne výrobce a zkusí s nimi vyjednat, aby nezneužili situace a neprodávali za úplný nesmysl. Krok číslo tři: Leena vyzve přes média a sociální sítě spotřebitele, aby se chovali jako každý den a nezvyšovali spotřebu. Krok číslo čtyři: Vyhlásíme pohotovost, protože vyrovnat soustavu bude zítra tak jako tak celkem výzva.“

„A co když obchodník nebude ochoten nic dokupovat?“ namítl Tuomas.

Teemu na něj chvíli hleděl očima otce, kterému se pětiletý syn svěřil s obavou, zda zítra vyjde slunce. „Tuomasi, víte, kolik by ten obchodník každou hodinu zaplatil na systémových odchylkách? I tak ho to samozřejmě přijde draho, o tom žádná…“

Hned po probuzení pára o teplotě 90 °C, kolem těla jen bílý ručník a poloha vleže na fošně číslo tři u dveří. To je přesně to, co Magnus potřeboval. Už několik měsíců. Konečně. Bůh žehnej Inarijärvi!

Zzzzuk. Z termického rozjímání ho vyrušil známý, ale nepatřičný zvuk saunových dveří. Co sem kdo leze takhle po ránu?

„Tě pic, Magnusi, říkal jsem si, že tě tady najdu,“ zahalekal na něj bodře Pekka, majitel rezortu, postavou i fousy až podezřele připomínající Hagrida z Harryho Pottera. „Dneska to pouštím celý den naplno, když to bude prakticky zadarmo. Vlastně mi za to spíš ještě zaplatí, hahaha.“

Magnus neřekl nic, ale výraz v jeho tváři mluvil za něj: To bude nějaký omyl. Na dnešek to mohlo na spotu spadnout maximálně na hodinu či dvě na jednotky eur do minusu. Kdo by to řešil?

„No co koukáš? Asi hodně fouká. Od 15:00 do půlnoci bude na spotu -500 eur/MWh! Paráda.“

Magnus asi deset vteřin mlčel jako opařený (což může v sauně působit stylově). Deset eur, maximálně dvacet, ale pět set? Tři hodinky maximálně. Ale deset? A pak už jen vytřeštil oči, při vybíhání ze sauny málem převrhl kamna s rozžhavenými kameny. Z úst stihl vydat jediné slovo: „Jävlar!“

No ty vole. Třicet sedm nepřijatých hovorů. Z toho sedmnáct od Alberta. Magnus věděl, že mluvit s ním bylo to poslední, co by mu pomohlo. Místo keců z manažerských příruček potřeboval data, fakta a aktuální informace z Fingridu a Nord Poolu. Napřed tedy zavolal Jussimu a pak si hned domluvil call s Arim a Astrid. Věděl už přesně, co se stalo a proč a co s tím má udělat. Bylo mu jasné, že takovou jízdu na vnitrodenním trhu ještě nezažil. Nejen on. Nikdo. Věděl prakticky všechno. Jediné, co se ani neodvažoval odhadnout, bylo, kolik to celé bude nakonec stát…

„Dělám, co můžu, věřte mi. Mám pocit, jako bych během dneška nakoupil půlku nemovitostí v Helsinkách…“ bědoval Magnus.

„Tak kupujte dál,“ odvětil Ari.

„To se lehko řekne. Každý megawatt je dražší než ten předchozí,“ vysvětloval Magnus.

„Já vám rozumím. Ale pokud v tom nebudete pokračovat, Helsinky taky mohou jít do tmy a bude to ještě dražší,“ trval na svém Ari.

„Ari, já právě utrácím miliony eur za elektřinu, která ještě včera vůbec neměla existovat.“

„A já se snažím zajistit, aby dnes existovala.“

Na pár vteřin zavládlo ticho.

„Tohle je asi nejdražší dovolená, jakou jsem kdy měl,“ povzdechl si Magnus.

„Vy máte dovolenou?“ zeptal se Ari.

„Technicky ano.“

„Tak to si nechci představovat, jak vypadá váš pracovní den.“

„Magnusi, nepanikařte. Tohle asi stejně skončí nějakou zpětnou anulací. Teď pojďme hlavně udělat vše pro to, aby světla zůstala rozsvícená,“ snažila se vnést trochu klidu do krizového dialogu Astrid.

Všichni tři věděli, že je čeká ještě dlouhý den.

Na závěr zase zpátky do reality. Společnosti Kinect Energy Sweden se sice podařilo na vnitrodenním trhu odkoupit zpět přibližně 98,4 % chybně prodaného objemu výroby. Finský „Black Friday“ jí však způsobil přímé škody 50-55 milionů dolarů. Kromě toho jí pak napařil pokutu přes 9 milionů eur finský regulátor za pokus o manipulaci trhu. Byť i on uznal, že nešlo o úmysl, obchodníka obvinil z nedbalého jednání, protože vyslal falešný signál o dostupnosti elektřiny a stanovil cenu na umělou (v průměru asi o 250 eur nižší) hodnotu.

Přestože od příběhu již uplynulo dva a půl roku, na rozuzlení si ještě budeme muset nějaký pátek počkat. Kinect nedávno podal žalobu na Nord Pool. Podle jeho právníků měla burza podezřelou nabídku zastavit (ostatně její interní systémy ji identifikovaly ještě před uzavřením aukce). Podle Nord Poolu ale odpovědnost za škodu přesto nese obchodník, který si měl pohlídat, co dává za nabídky.

Ať už to dopadne jakkoliv, zůstane tento incident zapsán jako dosud největší „fat finger“ chyba v historii evropského obchodování s elektřinou.

Teď co si z toho vzít jako poučení. Evropská energetika prochází mimo jiné digitalizací, umělou inteligizací a všeobecným nachytřováním. A já zvedám prst (zatím je to ukazováček): Musí to mít své meze a pravidla. Někde by tam měl zůstat prostor pro rozvahu svéprávného odborníka.

V kultovní knize Blackout od Marca Elsberga hlásí systémy vodní elektrárny specifickou chybu a navrhují postup, jak ji opravit. Zkušenému technikovi se to ale nezdá – podle zvuku turbíny by doporučil úplně opačný postup. O mnoho dní později mu sled událostí nakonec dá za pravdu. Systém byl napaden virem.

Druhý příklad. Když se Dany Drábové v knize Atomová baba ptali, zda by umělá inteligence mohla řídit jaderný reaktor, odpověď zněla nekompromisně: Nemohla, protože je blbá.

Do třetice už bych doplnil jen ten vtip o tom, jak AI pomáhá uživateli rozeznat jedlé houby od prašivek… Ale ten určitě znáte.

Nachytřování je fajn, jen blázen by vůči němu brzdil patami. Ale musíme mít na paměti, že tento trend nám dává do rukou čím dál nebezpečnější zbraně. Čím jsou systémy chytřejší, tím na ně víc spoléháme a přestáváme přemýšlet. Jistě, story z Finska lze odbýt s tím, že šlo o souběh systémové i lidské chyby. Ale ruku na srdce: Fakt by nějaký trader bez robustního automatického rozhraní byl schopen prodat 1000× víc elektřiny, než opravdu chtěl? Nechyběla tam právě ona rozvaha svéprávného odborníka?

Dobrá zpráva je, že navzdory všem nepříznivým okolnostem energetici i tuto bezprecedentní situaci nakonec zvládli a pátek 24. listopadu 2023 obohatil zpravodajství jen o podivně nízké ceny, ne o rozsáhlý výpadek elektřiny.

Tento článek publikuji v době, kdy ACER (takové evropské ERÚ) vydává studii, v níž nabádá mimo jiné k dynamickému hodnocení kapacity na přenosových vedeních. Znovu: Určitě je skvělý nápad využívat naplno stávající infrastrukturu podle aktuálního počasí a ne celoročně staticky podle nejhorších podmínek. Kdo ale zkontroluje, že systém omylem nepošle po dané lince dvojnásobek výkonu, než měl? A kdo za to ponese odpovědnost, až se to stane?

Pokud vám připadá, že potenciální škody budou vykompenzovány dlouhodobými přínosy, zkuste zavolat do Kinect Energy Sweden.