Utrechtu definitivně došla šťáva kvůli překotné dekarbonizaci a slabé síti

Hlášení rakouské aplikace APG power monitor: „Rakouský elektrický systém čelí vysokému zatížení. Proto musíme dovážet více elektřiny ze zahraničí a pálit více zemního plynu v elektrárnách. Chcete-li nám pomoct odlehčit elektrický systém a snížit spotřebu plynu, přesuňte energeticky náročné činnosti z hodin ‚vysokého zatížení‘ do hodin ‚normálního zatížení‘. Jde například o pouštění praček, sušiček, myček nebo nabíjení aut apod.“

Nenechte se zmást. V Salcburku nenapadlo půl metru sněhu, ve Vídni nezamrzl Dunaj a v Hallstattu nedošla posypová sůl. Bylo obyčejné nudné rakouské úterý 19. května 2026 s nejvyššími teplotami nad hranicí 20 °C…

Hlášení bádensko-württemberské aplikace StromGedacht: „Superzelená – využívej elektřinu přednostně v tuto chvíli! Přesuň svou spotřebu elektřiny pokud možno do fáze superzelené. Neboť v této fázi disponuje Bádensko-Württembersko obzvláště vysokou a převážně regionální výrobou z obnovitelných zdrojů. Tímto způsobem můžeš ještě více přispět k Energiewende a stabilizaci sítě!“

A opět nepanikařte. Bodamské jezero nevyschlo, v Berlíně se neroztekla Braniborská brána a Lüneburské vřesoviště neblaflo. Bylo zase jarní úterý, akorát o týden dřív a nebylo rakouské, nýbrž německé (tedy ještě o něco nudnější).

Do třetice (a pak už dám pokoj, slibuji), hlášení francouzské aplikace EcoWatt: „Zelený signál je výchozí stav systému EcoWatt. Neznamená žádné varování, protože úroveň spotřeby elektřiny je nižší než množství výroby, které je pro daný den k dispozici. Síť má dostatečnou rezervu.“

Období? V tomto případě nepodstatné. Francie má díky unikátní jaderné flotile tak robustní energetiku, že dokonce ani 6. ledna 2026, kdy celou Evropu zasáhly mrazy a francouzské zatížení poprvé od roku 2018 překonalo 90 GW, na EcoWattu v jediné hodině nevyskočil místo signálu „vert“ signál „orange“ (natož signál „rouge“).

V návaznosti na rozkvět OZE, vadnutí stabilních zdrojů a digitalizaci všehomíra vznikají v posledních letech napříč Evropou chytré „appky“, které uživateli radí, kdy má používat elektřinu, aby ho soustava měla ráda. Jak už jste asi pochopili, v případě Francie jde o podobně napínavou statistiku jako volby v Severní Koreji. Ostatně je to spíš takový pohrobek krizového roku 2022, kdy seznam odstávek francouzské jaderné flotily připomínal marodku fotbalové Sparty na konci sezony…

Sluší se však přiznat, že i rakouská appka je ve finále na úrovni pokémonů či hada (nebo cože se to dneska hraje na mobilech). Na propojeném středoevropském trhu Rakušanům ani v zimě nehrozil reálný nedostatek elektřiny, a to ani na konci ledna, kdy zaznamenali historicky nejnižší denní výrobu v průtočných vodních elektrárnách.

I v Evropě se ovšem najdou místa, pro něž začíná být „semaforová appka“ naopak jedním ze základních prvků spolehlivosti a bezpečnosti v oblasti zásobování elektřinou. O kritické situaci v Jižním Holandsku a slavných hodinách v Utrechtu už jsem psal tady. Příčiny jsem naznačil tady a legraci jsem si z toho udělal tady. Přitom když jsem se tématu poprvé věnoval tady, trochu mě znejišťovaly reakce, že „tomu nerozumím“ a že je to vozová hradba, totiž smart grid. Inu, neměl ani ponětí, jak daleko to Holanďané nechají zajít…

Na chvíli si představte, že jste bohatý nizozemský investor, který právě vydělal neskutečný ranec (třeba zrovna na semaforové appce) a teď přemýšlí, co s ním, aby mu ho nesežrala inflace. Do čeho zainvestovat? Do čeho jiného než do nemovitostí! A kde jinde než v nejrychleji rostoucím městě, které je synonymem smart city! Takže naplánujete development kanceláří, hotelů, obchoďáků a rezidencí, pak nějaké té školy, nemocnice a další občanské vybavenosti, aby vás místní měli rádi, a k tomu z taktických důvodů třeba giga factory, abyste v rámci povolovacího procesu měli z čeho ustupovat. Všude samozřejmě naboucháte svatou trojici – tepelná čerpadla, soláry a baterky (jinak se s vámi ani nikdo nebude bavit).

Teď o poznání skromnější představa. Jste mladý úspěšný ajťák z čeledi databázistů, pracujete pro Oracle a chcete si na okraji Utrechtu postavit rodinný domek, protože máte podezření, že vás v rodinně brzy bude víc. Nic velkého, barák, jenom dvě patra, dole technické přízemí, suterén… jak by řekl pan Lorenc z Básníků. A samozřejmě tepelko, FVE, baterka.

Vtip je v tom, že obě verze vašeho já se potkají na stejném webu a dost možná ztroskotají na stejné překážce. Stránka distribuční společnosti Stedin vás přivítá zlověstným alertem: „V současné době dostáváme velké množství žádostí. Z tohoto důvodu trvá vypracování nabídky déle. Omlouváme se za způsobené nepříjemnosti. Nabídku obdržíte do šestnácti týdnů od podání žádosti.“ Pokud se tím nenecháte odradit a proklikáte se neméně zlověstnými sekcemi Problémy s napětím či Tlak na elektrickou síť, skončíte na tzv. čekací listině. To jako fakt.

K 23. dubnu 2026 evidoval distributor 594 čekajících žádostí o dodávku do sítě s instalovaným výkonem dohromady 262 MW a 2549 čekajících žádostí o odběr s instalovaným výkonem dohromady 1 180 MW. V řeči megawattů přitom obojí systematicky roste…

Pokud sledujete situaci v Jižním Holandsku už nějaký pátek, překvapeni nejste. Přesto vás teď možná uvedu do stavu pověstných „žasnoucích odborníků“ po boku „divících se laiků“: Před měsícem oznámil Jo-Annes de Bat, státní tajemník pro klima a zelený růst (!), že kvůli vyčerpané kapacitě v elektrické síti nemůže Utrecht a okolí od 1. července 2026 až do odvolání připojovat žádné nové zákazníky – tedy už nejen velké průmyslové hráče, ale ani domkaře, večerku, bábu kořenářku, prostě nikoho. Jinými slovy město vyhlásilo de facto totální stavební uzávěru! Jako první region v Nizozemsku.

Když palcové titulky bijí na poplach s tím, že postiženo je cca 800 tisíc lidí, přehnané to není. I když jste starousedlík, jehož rodina žije v Utrechtu už od dob Římanů, plynový kotel za tepelné čerpadlo nevyměníte, soláry na střechu nedáte a wall box na plot neosadíte, protože z pohledu distributora je to vždy významný zásah do odběrového diagramu. Ale buďte v klidu, politici a úředníci budou situaci sledovat a vyhodnocovat každých šest měsíců…

Ano, pořád máme ještě 21. století a ano, pořád mluvím o jedné z nejvyspělejších oblastí západní Evropy!

Abych dovyprávěl příběh ve stylu Srdcové sedmy, zatímco v reinkarnaci průmyslníka máte už teď smůlu (protože distributor nepřipojuje velké odběratele už nějaký pátek), jako domkař teoreticky nemusíte být úplně bez šance, když si hodně pospíšíte.

Už jste neviděli dlouho žádný obrázek, že? Tak tady jich máte hned několik a nesmějte se moc nahlas.

Rok 2021: O problému už se vědělo, ale na většině území byla situace nadmíru výtečná.

Rok 2023: Mapa začala oranžovět, ale to Nizozemcům připadalo v pořádku s ohledem na to, že jde o národní barvu…

Rok 2026: Ups.

Takhle vypadá mapa pro připojení odběratelů…

…a takhle mapa pro připojení zdrojů.

Připojuji ještě AI překlad legendy.

Listujete-li nyní horlivě ve starém atlasu ze střední školy (já vím, že si to spíš hledáte na Google Maps, ale tohle znělo poetičtěji) a hledáte Nizozemsko, snadno se dovtípíte, že přetížení sítí se už zdaleka netýká jedné provincie, ale stává se strukturálním problémem skoro celého nizozemského energetického systému. Totální stavební uzávěra však zatím platí jen v Utrechtu a okolí.

Líbí se mi, jak nizozemská média bezprecedentní situaci podávají čtenářům: „Nizozemsko nemá nouzi o elektřinu. Pouze není možné přepravovat vyrobenou energii do domů, továren a dalších míst, kde je využívána.“ Máš lístek na vlak, ale železničáři ještě nestihli postavit koleje.

Na stránkách města Utrecht popisují problém jako „elektrickou zácpu“ a definují dva konkrétní způsoby, jak k ní dochází:

· pokud všichni potřebují elektřinu ve stejnou dobu, a poptávka je tedy větší, než síť dokáže přepravit

· pokud se současně vyrábí příliš mnoho solární a větrné energie a do sítě směřuje více energie, než dokáže pojmout

Z čehož lze mezi řádky vyčíst i příčiny problému: Tady už se nebavíme o běžném rozvoji a urbanizaci, ale o překotné dekarbonizaci bez ohledu na rozvoj distribuční soustavy.

Samotný Stedin to na svém webu uvádí úplně naplacato: „Elektrická síť je stále více zatěžována. Pomocí solárních panelů, větrných elektráren a rozsáhlých solárních parků vyrábíme stále více energie z obnovitelných zdrojů. Zároveň spotřebováváme více elektřiny. Například na dobíjení automobilů, elektrické vaření a vytápění domácností pomocí tepelných čerpadel. To vede ve stále více oblastech Nizozemska k přetížení sítě: je tak dosaženo maximální kapacity elektrické sítě.“

Pro jistotu ještě jednou zdůrazňuji: Autorem výše uvedené citace nejsem já, není to ani žádný dezolát (ať už je tou nálepkou míněn kdokoliv), fosilní lobby ani Winston Churchill, kterému připisují kdeco. Je to distribuční společnost Stedin. Ptáte se, v čem je situace v Utrechtu jiná než třeba u nás, kde máme většinu elektřiny z jádra a uhlí? Hlavně v tom, že naprostá většina nových zdrojů se připojuje do distribuce, nikoliv do přenosovky. Tím pádem se dost často obracejí toky soustavou do směrů, na který nebyla dimenzována, a jednoho krásného dne prostě nastane okamžik, kdy už je těch intermitentních zdrojů (solárů a větrníků) a silných odběrů (elektromobily, tepelná čerpadla) v té distribuci moc.

Provozní data pak říkají to samé, co Stedin, a to i s dovětkem, že nizozemská síť už to nedává. Pravou část tohoto grafu berte s rezervou, číslo za loňský rok nebude úplně zaktualizované, ovšem o trendech nemůže být pochyb – napřed boom a následně ruční brzda (prostě klasické driftování).

Už před rokem jsem spočítal, že Nizozemsko má nejvíce solárů a větrníků na kilometr čtvereční na světě. To se prostě na kapacitě soustavy musí projevit.

Chcete data z dalších oblastí? Máte je mít: takto vypadá vývoj osobního vozového parku…

…nabíjecí infrastruktury…

…tepelných čerpadel…

…a bateriových úložišť (tady zatím teda nic moc, ale trend výrazně růstový).

Na závěr se dobrovolně vystavím riziku, že naštvu úplně všechny, ale co už. Podle mě za katastrofální situaci v Utrechtu a potenciálně i celém Nizozemsku nemohou OZE, elektromobily, tepelná čerpadla ani baterie, nýbrž neschopnost politiků a úředníků udržet spolehlivost a bezpečnost energetického systému a dostatečně včas stanovit jasné hranice dekarbonizace, která bude vzhledem infrastruktuře ještě únosná.

Posměch přitom není na místě. Do stejného bodu směřujeme v Evropě všichni (snad kromě Francie a části Skandinávie) a lišíme se jen tempem postupu. Připojovat OZE, nabíječky, baterky a tepelka je všude na světě jednodušší než budovat síťovou infrastrukturu. Proto je tak důležité popisovat a neustále připomínat, co se děje v Nizozemsku: Je to pro nás pověstná křišťálová koule, v níž můžeme spatřit budoucnost, pokud budeme jen trochu chtít.

Řešení to samozřejmě má a v Nizozemsku už se na něm celkem tvrdě maká. Stedin v roce 2024 nainstaloval 353 nových transformátorů a položil přes tisíc kilometrů nových kabelů. Přestože ta legrace ovšem stála v přepočtu přes 25 miliard korun, pořád to zoufale nestačí. Do roku 2030 distributor plánuje vybudovat 5 000 nových transformátorů a v rámci komplexního programu rozšíření sítě v letech 2026-2029 by měl Utrecht získat novou disponibilní kapacitu ve výši 250 MW. Součástí programu je i výstavba nové rozvodny v Driebergenu. V dlouhodobějším horizontu pak Tennet plánuje novou infrastrukturu v oblasti Botlek. To se ale už bavíme o letech 2032-2034…

Do té doby budou Utrechťané přicházet o obrovské peníze v důsledku stavební uzávěry. Podle analýzy BCG a Ecorys ztrácí nizozemská energetika kvůli přetíženým sítím v přepočtu až bilion korun ročně – na promarněných investicích či odloženém developmentu. To už odpovídá reálné ceně dvou jaderných bloků!

Věru medvědí služba pro OZE, moderní technologie a celou dekarbonizaci…

Nemůžu si pomoct, ale v tomto kontextu vnímám utrechtské hodiny i jejich plánovaný upgrade s notifikační SMS na mobil jako znouzectnost a akt čirého zoufalství než jako základní prvek chytré sítě 21. století. A stejně to vidím do budoucna se všemi podobnými appkami různě po Evropě.

Nic proti dynamickým tarifům a bonifikaci zákazníků, kteří budou ochotni řídit spotřebu podle potřeb soustavy. To určitě zaveďme. Ale nepředstavujme si, že tím vyřešíme problém. A netrestejme spotřebitele, kteří nejsou ochotni žít podle počasí. Ostatně nebyla toto jedna ze základních tezí průmyslové revoluce?

Pokrok nezastavíš. Ale shodneme se vůbec jako společnost na tom, co to vlastně je? Diskutujme!