I země s nejvyšší koncentrací solárů a větrníků na světě pálí fosílie o 106

Víte, která země má nejvíc solárů a větrníků na světě? Čína? Německo? Nebo snad někdo jiný? Třeba Česko? (ironie) Správná odpověď zní poněkud profesorsky: Záleží na metodologii.

V absolutních číslech je samozřejmě naprosto suverénní Čína. Spravedlivější by však bylo vztáhnout hodnotu k počtu obyvatel, velikosti energetiky či rozloze země. A pak už je jedno, co z toho si vybereme, protože ve všech třech případech vítězí… (chvíle napětí) Nizozemsko! (no jo, já zapomněl, že jsem to proflákl už v perexu) Pravda, při přepočtu na obyvatele a spotřebu elektřiny jsou ta vítězství těsná, ale na kilometr čtvereční už je triumf drtivý, a troufám si říct i obtížně překonatelný.

Kdyby se mě ovšem někdo snažil ohromit tvrzením, že Nizozemsko má v na počasí závislých zdrojích 828 kW/km2, z čehož 571 kW/km2 připadá na soláry a zbytek na větrníky, řekl bych na to jen „hm“, případně „týjo“, abych nebyl za blbce. A pak bych si to šel přepočítat na něco uchopitelného…

Představte si, že by Karlovo náměstí v Praze mělo pojmout skoro 46 kW solárního výkonu, tj. nějakých 100-200 solárních panelů. Při procházce centrálním parkem byste si jich asi všimli. Dále si představte pražskou památkovou rezervaci a nad ní jeden tyčící se větrník. Ne ten zákusek, který se nedá spořádat bez upatlání, ale ten dvousetmetrový kolos (tímto srdečně zdravím pražské památkáře). Taky si ho všimnete. A takhle nějak vypadá v průměru celé Nizozemsko! Pro srovnání: Kdybychom vzali v úvahu česká čísla, na Karláku by stálo s bídou 10-20 panelů a větrník by se tyčil až nad celou Prahou, nikoliv jen nad jejím historickým jádrem.

Kde se to v tom Nizozemsku vzalo, že? Vždyť se o tom prakticky nepíše. Fakt je, že před deseti lety ještě nebylo moc o čem. Pak ale v zemi vzrostl instalovaný výkon ve fotovoltaice skoro třináctinásobně a ve větrnících bezmála trojnásobně. Dnes mají „Oranjes“ přes 27 slunečních a téměř 12 větrných GW. Wow!

Napadlo mě, že v zájmu hledání optimálního modelu dekarbonizace (což je teď docela vyhledávaná disciplína nejen v Česku, ale i po celé Evropě) bude nesmírně inspirativní podívat se na to, jak energetika funguje právě v zeleném (dříve oranžovém) Nizozemsku. Tak jsem se do toho dal a hned první fáze analýzy mě poněkud vyděsila. Tradiční platformy (Energy Charts či Energostat), které čerpají data ze statistik ENTSO-E, totiž za Nizozemsko vykazují naprosto bizarní čísla.

K tomu plynu a uhlí se vrátím později, dovolte mi napřed se podivit nad mizivou výrobou solárů (to skoro vypadá, jako kdyby je zapomněli vybalit z krabic…) a naopak nejvyšší výrobou kryptického zdroje s názvem „Andere“. Mimochodem tohle je sen všech statistiků, když jim jako nejvýznamnější vypadne cosi, co definují jako zbytkovou kategorii… Na druhou stranu musím uznat, že z hlediska povolovacích procesů by bylo označení „Andere“ geniální. Co stavíte, větrník, jádro nebo paroplynku? Andere! Tak to je v pohodě, EIA není potřeba…

Ještě bizarněji pak vypadají řezy hodinové výroby. Co to sakra je, ten šílený pád zatížení každé poledne? To jako Nizozemci drží striktní siestu? Nebo snad obědvají v coffeeshopech? A kde je to slunce? Nicméně ty oranžové a černé fleky si zapamatujte, ty budou nejspíš správně a v závěru článku nám pomohou dospět k jedné zajímavé pointě (bude jich víc).

Chvilka pátrání mě dovedla k poznání, že v nizozemském případě jsou výrobní data z ENTSO-E nepoužitelná (ufff, to se mi ulevilo), protože Nizozemsko do tohoto systému hlásí jen naprosté minimum reálné výroby z fotovoltaiky a velmi nepřesné hodnoty spotřeby. Kategorie „Andere“ nejspíš odkazuje na kombinovanou výrobu elektřiny a tepla v převážně fosilních zdrojích, ale jistý si tím není ani bloger Bert Hubert, který je, zdá se, celkem v obraze. On sám popisuje nizozemské energetické statistiky jako jeden velký chaos.

Naštěstí jsou na jiných místech k dispozici i data, která vypadají důvěryhodně.

Ani ta však příliš důvodů k optimismu nepřinášejí. Podle nich se v roce z oněch 27 slunečních GW podařilo vytřískat 23,4 TWh, což je sice objemově fantastické, ale ve vztahu k instalovanému výkonu to poukazuje na ještě horší koeficient ročního využití fotovoltaiky, než máme v Česku (zas takové překvápko to tedy s ohledem na zeměpisnou šířku obou zemí není). Mnohem lépe vypadá efektivita u onshore větrníků (z cca 7 GW roční výroba 17,4 TWh) a úplně skvěle u offshore větrníků (z 4,7 GW roční výroba 14,8 TWh).

Když to vezmeme na procenta, v loňském roce se podařilo Nizozemcům vyrobit z fotovoltaiky 20 % a z větru něco málo přes 27 % elektřiny. Slušný pokrok od roku 2021 (FVE 10,3 %, VTE 15,1 %), ale přeci jen by člověk od světového premianta čekal trochu víc.

Vynikne to hlavně při pohledu z druhé strany. Ještě v roce 2021 se podílel na výrobě nizozemské elektřiny z 35 % zemní plyn a z dalších 12 % uhlí. To ale není celá pravda, protože ten červený sloupeček nereprezentuje nic jiného než kombinovanou výrobu elektřiny a tepla z fosilních zdrojů (dalších bezmála 15 %). Dohromady 62 % fosilní elektřiny! Loňský rok byl samozřejmě v tomto ohledu o poznání příznivější – zemní plyn přes 24 %, uhlí něco málo nad 6 %, kogenerace téměř 13 %. Celkově jsme pořád kousek nad 43 % (což odpovídá českému podílu uhlí v energetickém mixu).

Níže uvedený graf ilustruje vývoj nizozemské energetiky ještě srozumitelněji, protože agreguje palivové kategorie. Pojmenujme si to tak, jak to je: Země s nejvyšší koncentrací solárů a větrníků na světě sice výrazně snížila závislost na fosilních palivech, ale přesto stále pálí plyn a uhlí o sto šest.

Mimochodem tajemný frazém „o sto šest“ neodkazuje na Zákon č. 106/1999 Sb. O svobodném přístupu k informacím, nýbrž na sázku uzavřenou mezi dvěma přáteli v roce 1880. Jeden z nich byl zamilovaný do dívky a chtěl ji získat do svátku sv. Jana Nepomuckého. A zbývalo mu právě 106 dní. Jestli se mu to podařilo, netušíme, ale že se ta jeho „stošestka“ v češtině dost ujala, víme jistě.

Tolik výroba, pojďme na instalovaný výkon. Při pohledu na něj mě napadá jediné slovo: ambivalentní. „Víte, co je ambivalentní? Když vaše stará tchyně padá do propasti ve vašem novém Mercedesu.“ (já nic, to ty Internety…)

Na jedné straně se tyčí solární a větrné věže, na druhé ty plynové a uhelné.

Typický skorojarní (a prakticky bezvětrný) den v nizozemské síti pak vypadá takto: ráno a večer až 80 % z plynu a uhlí (!), kolem poledne až 80 % ze Slunce.

Logickým důsledkem jsou nárazové a extrémně vysoké polední exporty. Například v pondělí 3. února 2025 vyváželi Nizozemci v poledne téměř 1 000 MW do Velké Británie, 700 MW do Dánska, 4 600 MW (!) do Německa a skoro 2000 MW do Belgie.

Dalším logickým důsledkem je kolísající emisní intenzita (ráno a večer podobná jako u nás, v poledne velmi nízká)…

…a obdobně kolísající cena silovky na spotu.

Sluší se přiznat, že průměrná hladina nizozemského spotu je docela nízká. Na druhou stranu s pověstnou cenovou infekcí z Německa si, jak vidno, nedokáže poradit ani zelený nizozemský mix…

…a když k silové elektřině připočteme všechny poplatky, daně a náklady na sítě, dostáváme se stejně na jednu z nejvyšších cen v Evropě.

Abychom to tedy shrnuli, překotný rozvoj na počasí závislých zdrojů zatím Nizozemsku přinesl toto:

1) Líbivá čísla do ESG reportů

2) Obdivuhodnou, ale nikoliv oslňující výrobu čisté elektřiny

3) Slušnou úsporu fosilních paliv, ale prakticky žádné snížení závislosti na zdrojích, které je spalují

4) Brutální rozhoupání sítě

5) Brutální rozhoupání trhu s elektřinou

6) Relativně levnou silovku, ale o to dražší regulovanou složku, takže v součtu spíš vyšší ceny elektřiny

7) Nucené vypínání větrných i solárních zdrojů při hrozícím přetížení

8) Zvýšení nároků na řiditelné zdroje

K poslednímu bodu se pojí slíbená kvízová otázka za bludišťáka: Vzpomínáte ještě na ty oranžové a černé fleky? Tak vězte, že v průběhu dne jezdí plynovky a uhelky v Nizozemsku s výkonem nahoru a dolů až v neuvěřitelném rozmezí 8000 MW! Čím se bude nahrazovat tento obrovský regulační rozsah, to mi nějak není jasné, když to „něco“ bude muset být nejlépe bezemisní…

Namítáte-li, že jde o nějakou mezifázi uprostřed geniálního dekarbonizačního plánu, nebudu vám brát iluze. To by ale Nizozemci museli stavět nejen spoustu dalších solárů a větrníků, ale zároveň vyřešit akumulaci, a to nejlépe i tu dlouhodobou. Čímž se nám z toho geniálního dekarbonizačního plánu pomalu, ale jistě stává trochu slepá ulička.

I nizozemský nárůst OZE totiž v posledních letech celkově zpomaluje. Začínají si toho všímat i nizozemská média. Fotovoltaika a onshore větrná energie jsou nejspíš na vrcholu, jak potvrzuje statistik ze společnosti CBS Vinodh Lalta: „Každý, kdo chce mít solární panely na svém domě, je už má. Offshor větrníky sice rostou, ale onshory zůstávají prakticky na stejných číslech, částečně kvůli pomalým povolovacím procesům.“ Zdroje na biomasu se pak podle něj už několik let prakticky nerozvíjejí.

Nizozemsko jako lídr v OZE pochopitelně ještě zoufaleji než všichni ostatní potřebuje akumulaci, tedy baterie, eventuálně vodík. Velké projekty skladování však i v této zemi troskotají na nedostatku investičních pobídek (čti: bídné ekonomice) a nevyhovující legislativě. Místo mohutného dekarbonizačního spurtu tak lze v Nizozemsku v následujících letech očekávat spíše dýchavičnost, případně zakyselení či kolaps (snad ten jejich běžec nemá v ruce štafetový kolík).

Z těchto důvodů se už i Nizozemci znovu poohlížejí po jádru, které dosud reprezentuje pouze jeden malý (a již celkem letitý) reaktor Borssele s výkonem 500 MW. V prosinci 2021 nizozemská koaliční vláda zařadila jadernou energetiku do středu své klimatické a energetické politiky. Podle předběžných plánů měly být kolem roku 2035 dokončeny dva nové reaktory o výkonech 1000–1650 MW. Bohužel ministryně životního prostředí a zeleného růstu (fakt se ta funkce takhle jmenuje!) Sophie Hermansová nedávno informovala parlament, že do roku 2035 se to nejspíš nestihne.

Tak už zbývá jen originální, ale poněkud kacířská myšlenka: Natáhnout vysokokapacitní stejnosměrný kabel do Francie… Má to jedinou překážku: Belgie. Ovšem ta se dá snadno obejít po dni Severního moře. Nemáte zač, nic za to nechci. Teď vážně. Zrovna Nizozemci by tento nápad mohli náležitě ocenit – jak napovídá tato epizoda populárního pořadu Neděle s Lubachem, sami se rozhodně neberou příliš vážně a výjimku nedělají ani v energetice.