Finsko platilo za elektřinu 655 € kvůli zmrzlým větrníkům i baltské infekci

Evropský spotový trh s elektřinou nabízí už mnoho měsíců fascinující podívanou srovnatelnou se slovenským seriálem Dunaj, taneční show LOVE2DANCE či fotbalovým zápasem Slavie s Barcelonou. Jediný rozdíl tkví v tom, že u žádného z těchto spektáklů nás nepřekvapí výsledek: Slovenské národní povstání navzdory úctyhodné odvaze povstalců jednoho dne dopovstane, herec Vladimír Polívka přepere valčík a kvůli druhému nejlepšímu českému fotbalovému týmu se při vší snaze nezpotí jediný katalánský dres. Pro úplnost: Z cyklu Naše slavné prohry si vybavuji i marný boj Sparty s Barcelonou z roku 2000, holt všechny zápasy s top týmy jsou už 30 let stejné…

Naproti tomu otázka, jak bude vypadat spotový trh s elektřinou příští týden, je minimálně od energetické krize typickým kandidátem na křišťálovou kouli. Nic není předem dané, hodně záleží na počasí, denní době, ročním období, ale také na cenách povolenky a zemního plynu, kondici velkých jaderných reaktorů, vodě v přehradách…

Není divu, že cenové infekce se šíří Evropou v podobných vlnách a variantách jako svého času ty covidové (už se nám stýská, že?). Nejznámější je německá mutace, na níž vloni a předloni dost nadávali Švédové i Norové, velmi často se však objevuje i balkánská, která pro změnu dost vytáčí Slováky. Spíše výjimečně pak vidíme italskou (tam jde víc o kontinuálně vysokou cenovou hladinu než o extrémy) a při déle trvajícím bezvětří třeba dánskou. Skoro se pak nemluví o mutaci britské, ale to jen kvůli pocitu, že po Brexitu britské ostrovy odpluly od kontinentální Evropy kamsi k Islandu…

Hitem minulého týdne byla opět baltská infekce, ovšem v jakési specifické finské variantě. Až dosud bylo běžnější, že v horečkách tonul jen Balt a Finové jen tak lehce pokašlávali. Teď už ovšem byli několikrát sami též na paralen a nutno přiznat, že k tomu přispěli. V tomto textu se pokusím vysvětlit, jak se to stalo.

Napřed však považuji za vhodné dokázat, že se nezabývám nějakou krátkodobou prkotinou na úrovni statistické zajímavosti. Níže uvedené mapy potvrzují, že napjatá situace na severovýchodě Evropy vládne už dva týdny. Aby se týdenní průměr spotovky motal kolem hranice 200 eur/MWh, to se děje i na našem drahém (a spíš teď myslím expensive než dear) kontinentu od krizových let 2022-2023 zcela výjimečně.

Když jsem psal naposledy o Finsku, moc se to povedlo. Naštval jsem v podstatě všechny. Ale tak k čemu by to bylo, kdybychom si tady všichni vzájemně jen přitakávali, že?

Jen ve zkratce, naplacato a bez kontroverzí, ať se vydržíme nezhádat, než přijde hlavní téma: Finská energetika po odchodu od uhlí a importů z Ruska stojí na jádru, vodě, větru a biomase. A protože to k úplně stabilnímu postoji nestačí, tak také na čím dál masivnějších importech ze Švédska.

Ve světě, ve kterém vládnou stereotypy (což je jen pro pořádek právě ten náš), je finská elektřina čistá a v podstatě zadarmo. Dneska se pokusím rozstřelit to druhé a uvidíme, zda vznikne stejně divoká diskuze jako minule, když jsem střílel do toho prvního. Věřím, že ano.

Napřed jednoduchá odpověď: Finsko se dodnes pyšní skoro nejlevnější elektřinou v Evropě – průměrný spot za rok 2025 má dokonce nižší než Francie či Španělsko. Na druhou stranu fakt to už není ta „elektřina zadarmo“, jakou si do současnosti udržely už jen severní obchodní zóny Norska a Švédska. Finská cenová hladina se spíše začíná podobat jejich jižním sestřičkám, které chytají infekce z kontinentální Evropy. Analogicky Finsko čím dál častěji chytá baltský virus. Jak ovšem ukážou následující řádky, někdy to může být i tak trochu obráceně.

Když si k sobě přiložíte baltský a finský čtvrthodinový day ahead od začátku roku, na první pohled vás zaujme, že ceny se počítají ve stovkách eur na týdenním pořádku. Na druhý pohled vás pak upoutá, že zejména v posledních dvou týdnech jsou všechny čtyři země v podstatě pořád na stejné lodi (ta světle modrá zůstane dole jen občas). To je skutečně rozdíl oproti minulému roku, kdy Finové v naprosté většině případů přesedli do záchranného člunu… Na třetí pohled: 655 eur/MWh! To jako fakt? Ve Finsku???

Kruciální otázka tedy zní: Co je teď sakra jinak? Čtete-li můj blog pravidelně, tak už dobře víte, že mezi Finskem a Estonskem leží pod Finským zálivem dvě pupeční šňůry Estlink 1 a 2 (psal jsem o tom tady a tady). Jen za rok 2025 tudy přiteklo z Finska do Estonska 5,4 TWh elektřiny, což odpovídá 70 % estonské roční spotřeby! Docela podstatná část (1,7 TWh) samozřejmě putovala dál na jih do Lotyšska, ale to teď není podstatné. V každém případě platí, že Estlink je pro estonskou, respektive baltskou energetiku doslova životně důležitý. Viz graf s průběhem celoroční výroby – schválně, jestli poznáte, kdy byl ten tlustší kabel rozbitý…

Ale pozor, minulé dva týdny přinesly trochu jiný obrázek. Při extrémních cenách se tok Estlinkem snížil na minimum, nebo se dokonce otočil do protisměru! To by poukazovalo na to, že se na hranu nedostalo pouze Pobaltí, ale i samotné Finsko!

A už jen samotný graf finské spotřeby vysvětluje proč. Zatížení v těchto dnech a týdnech ve Finsku stoupá k rekordním hodnotám (ta z 8. ledna byla nejspíš i historicky nejvyšší).

Vyplývá to jednak z extrémních mrazů (na některých místech klesly teploty až k minus 40) a jednak z relativně pokročilé elektrifikace finského vytápění.

Když si rozebereme elektronickou tužkou jen tu extrémní situaci s cenou 655 eur/MWh z 3. února, zjistíme, že jádro jelo na plný knedlík a i zdroje na vodu, biomasu, plyn, rašelinu a ponožky potulných trollů ze sebe mačkaly, co dovedly. Nějak se nám však přestaly točit větrníky. A v tom byl ten problém.

Přitom nešlo jen o to, že by málo foukalo, ale o to, že vrtule na mnoha místech doslova zamrzly! Na západě Finska, kde stojí nejvíce větrníků, se objevily mrznoucí mlhy, a to jak na potvoru zrovna ve výši gondol. Lopatky obalené krustou ledu tak nebyly schopné vyrobit ani kilowatthodinu, a to zcela bez ohledu na to, zda foukalo (žádná sláva, ale trochu jo).

Nutno dodat, že rovnice nízký výkon větrníků = vysoké ceny platí ve Finsku od začátku roku skoro dokonale, takže vymlouvat se na nějakou baltskou infekci asi není úplně na místě. Finsko má prostě v mimořádně chladné zimě problémy samo se sebou. Tečka.

Na druhou stranu je třeba dodat, že Finsko a Pobaltí si v současnosti nemají co závidět ani vyčítat, protože s nízkými teplotami a výkonovými deficity zápasí všichni. A po svém.

Estonci pálí ropné břidlice, což je emisně ještě mnohem větší šmakuláda než uhlí. V tomto článku výrobce elektřiny z ropných břidlic popisuje, jak kvůli cenovému signálu vrátil do provozuschopného stavu zdroje, které chtěl původně opravovat, a jak starým herkám z 60. let úplně nesvědčí provoz brzda – plyn.

Oslí můstek? Na plyn spoléhají Lotyši.

A konečně Litevci kromě pálení plynu bědují, že si kdysi dávno kvůli vstupu do EU vypnuli jaderku. Nezbývá jim tak než honit vodu v PVE Kruonis a modlit se za vítr.

Ne, v tomto období se fakt nedá říct, že by Finsko doplácelo na Pobaltí či naopak. Je to tak fifty fifty. Každopádně ve finských médiích už začaly být vysoké ceny elektřiny poměrně třaskavé téma (obdobně jako už dříve ve Švédsku a Norsku).

Zbývá už jen pojmenovat poslední zásadní aspekt, který drží severovýchodní síť pohromadě. Ano, je to import ze Švédska, který je od začátku roku naprosto brutální. Do Finska směřuje prakticky kontinuálně více než 3 000 MW a do Litvy přes 700 MW (v obou případech jde o maximální využití přeshraničních kapacit).

Výsledkem je mimochodem šíření finské varianty baltské infekce napříč Skandinávií, a to dokonce i do dosud imunních severních oblastí… Na úterý 10. února nabízí mapa spotových cen naprosto bizarní a téměř bezprecedentní pohled: Všichni mají relativně rozumné zimní ceny, jen sever Evropy tone v drahotě. Důvodem přitom nemůže být Německo, protože tam teď docela fouká. Nevídané…

Nebudete tomu věřit, ale i z tak vzdáleného regionu, jakým je okolí Finského zálivu, si můžeme vzít poučení v české kotlině oplývající uranem a uhlím. Když pánbů dá, v řádu dnů či nejpozději měsíců přestane mrznout i tam, kde sobi dávají dobrou noc. A vypukne zase energetická pohoda, protože zatížení padne o pár desítek procent níž (teda až na to přetěžování sítí a záporné ceny, ale o tom zase jindy).

Jenomže do budoucna bude zvyšovat spotřebu něco trvalejšího, než je mráz: datová centra, AI, elektrifikovaný průmysl a elektrifikovaná doprava. To všechno posune křivku zatížení o pár desítek procent nahoru nejen v zimě, ale celoročně. Počítáme s tím? Budeme mít dostatek zdrojů, když nám to po odchodu od uhlí nevychází ani se stávající spotřebou?

Jasně, trochu pomůže akumulace a flexibilita na straně spotřeby – zvlášť u těch IT technologií předpokládám, že bude možné přehazovat zátěž podle toho, jak se nám to bude zrovna hodit. Ale bude to jako se vším: Nečekejme od toho zázraky.

Nejpozději v příštím desetiletí budeme stejně jako Finsko i Pobaltí čelit velmi podobnému problému: chronickému nedostatku stabilního výkonu. A nebo se to možná nestane, protože spotřeba tak rychle neporoste. Ale pak si nehrajme na to, že do roku 2040 chceme snížit emise o 90 % oproti roku 1990. A přestaňme používat ChatGPT dřív, než si na to moc zvykneme. Aha, ono už je pozdě. No tak že bychom aspoň přehodnotili ty emisní cíle?