Green Deal naráží na nečekanou překážku: země nechtějí propojit sítě

Mezi jižním Švédskem a severním Německem měl vzniknout nový podmořský kabel, který by navýšil přeshraniční kapacitu o 700 MW, čímž by ji defacto zdvojnásobil. Investice ve výši 600 milionů eur (v přepočtu 15,6 miliard Kč) se připravovala už od roku 2017 a slibovala 300 km dlouhé vedení, jehož cílem bylo dostat do Německa více elektřiny z obnovitelných zdrojů ve Skandinávii a naopak přispět k bezpečnějším dodávkám v jižním Švédsku. Jenomže 13. června 2024 přišel šok. Švédská vláda žádost o vybudování infrastruktury zamítla, a švédský provozovatel soustavy Svenska kraftnät následně projekt ukončil.

Proč z nadějně vypadajícího záměru nakonec sešlo? A co nám tento vývoj událostí říká o postupu a perspektivách evropského Green Dealu?

Obnovitelné zdroje energie, akumulace, agregace flexibility, odezva na straně spotřeby, vodík, chytré sítě. Co mi tam chybí? No jasně, propojení elektrizační soustavy napříč evropským kontinentem. To je skloňováno nejčastěji jako klíčová součást energetické transformace (a to dokonce i v jazycích, které skloňování nemají). O poznání méně už se skloňuje to, že právě bez dokonalého propojení můžeme zapomenout na to, že to jednoho krásného dne bude všechno dohromady dokonale fungovat. Fór je samozřejmě v tom, že jedině s dokonale propojenou soustavou může Evropa pomýšlet na to, že stav „nefouká, nesvítí“ se vyřeší prostě tím, že „fouká a svítí někde jinde“.

Pokud sledujete energetiku delší dobu, jistě si vzpomenete na extrémně vášnivý „propojovací“ sen, který se relativně v tichosti rozplynul už před deseti lety. Ano, to byl ten Desertec, jehož cílem bylo mimo jiné osadit 17 tisíc km² Sahary a Arabského poloostrova solárními elektrárnami (a nejspíš zejména termosolárního typu) o souhrnném výkonu 100 GW a vyrobenou elektřinu transportovat vysokonapěťovými stejnosměrnými kabely do Evropy. Projekt se však ukázal jako příliš ambiciózní a rizikový, a proto konsorcium Desertec Industrial Initiative opustila naprostá většina členů a zbytek skupiny se omezil na konzultační služby.

Z novodobých a dosud žijících projektů jmenujme Xklinks, který má spojit Maroko s Velkou Británií. Čtyři podmořské HDVC kabely o délce 3 800 km mají ze solárních a větrných farem v marockém království přenášet až 3,6 GW elektřiny do království britského. Xlinks má prý sice ještě daleko od realizace, francouzský koncern TotalEnergies do něj ale už investoval na 20 milionů eur (520 milionů Kč).

Již notoricky známým případem je německé spojení větrných elektráren na severu s průmyslovým jihem. Píše se o něm už od doby, kdy první Němec spojil slova Energie a Wende do jednoho (dnes trochu proklínaného) výrazu. Původně mělo být hotovo do roku 2022, aby se předešlo problémům s nedostatkem výkonu po vypnutí jádra. Jenomže vybudovat tisíce kilometrů nového vedení v hustě obydlených oblastech či chráněné krajině, to není žádný „Spaß“ (představte si to jako výstavbu dálnice se vším všudy). Jakous takous výstavbu se podařilo rozběhnout až v posledních letech a ani to zatím není zrovna „Hitparade“.

Bez ohledu na tento – jak by řekl nejmenovaný český exprezident – „nevývoj“ Němci budují na počasí závislé zdroje, jako kdyby nám uhlíkem přesycená obloha měla spadnout na hlavu už zítra. O poznání pomaleji přibývají akumulační kapacity (byť snaha v oblasti baterií není úplně zanedbatelná). Důsledky pozorujeme prakticky každý den. Ani snad nejde o to, že spotové ceny elektřiny připomínají jízdu na horské dráze.

Méně viditelný, ale o to závažnější konsekvencí je tzv. redispečink, tedy proces, kdy operátoři přenosové soustavy přesouvají výrobu z jedné elektrárny na jinou tak, aby optimalizovali toky v síti a předešli přetížení přenosové soustavy. Přeloženo do češtiny: Když mají Němci brutální nadvýrobu ve větrnících na severu a neméně brutální nedostatek elektřiny pro fabriky na jihu, prostě pár stovek větrníků na severu vypnou a na jihu naopak roztopí potřebné množství uhelek či plynovek. V takovém případě se samozřejmě platí „zweimal“ (za nucené odstavení i nucené najetí) a v posledních letech už to generuje pořádnou „Rakete“. V roce 2022 zaplatili Němci jen za redispečink více než 4 miliardy eur (104 miliard Kč), vloni pak i navzdory všem snahám o protiopatření zhruba 3 miliardy eur (78 miliard Kč).

Tímto jsme už celkem znatelně zavadili o vysvětlení, proč Švédové kabel do Německa raději odpískali (VAR by jasně ukázal, že kontakt tam byl). Ale nepředbíhejme, napřed si poslechněme, co o onom „odpískání“ napsala německá a švédská média.

„Nemůžeme propojit jižní Švédsko, které má velký deficit ve výrobě elektřiny, s Německem, kde dnes trh s elektřinou nefunguje efektivně. Hrozilo by, že to povede k vyšším cenám a k nestabilnějšímu trhu s elektřinou ve Švédsku,“ uvedla švédská ministryně energetiky Ebba Buschová.

Německý web chip.de vysvětlil, že hlavním důvodem švédského „Nej!“ je skutečnost, že německý trh není rozdělen do různých zón. Bez ohledu na to, že se situace na severu a jihu může lišit jako den a noc, tak generuje vždy jedinou cenu platnou pro celou republiku. Z těchto důvodů se prý švédská vláda obává, že napojení na německý trh by mohlo vést k vyšším cenám elektřiny a nestabilním dodávkám ve Švédsku, a to zejména v jižním Švédsku, které se již nyní potýká s výrobním deficitem. Německý provozovatel přenosové soustavy 50Hertz naproti tomu hovoří o promarněné příležitosti k posílení evropského vnitřního trhu s elektřinou.

Ještě úderněji se vyjádřil liberálně-konzervativní Tichys Einblick: „Na rozdíl od Švédska, kterému pomáhá předcházet přetížení sítě rozdělení do čtyř cenových zón elektřiny, funguje Německo jako zóna jednotného trhu s elektřinou. Zatímco Švédsko přijalo promyšlená opatření, Německo zřejmě není schopné nebo ochotné podniknout podobné kroky. Výzvy k rozdělení trhu v Německu jsou vehementně odmítány, protože by to mohlo vést ke zvýšení cen a dalším negativním dopadům na jihoněmecký průmysl. Německá strategie stabilizace sítě prostřednictvím masivních dotací pro plynové elektrárny se zdá být přinejmenším vachrlatá a ponechává otevřenou otázku, jak vážně země skutečně sleduje své cíle v oblasti uhlíkové neutrality.“

Deník Focus upozorňuje na to, že na svérázný německý trh s elektřinou si stěžují prakticky všichni sousedé. „Kvůli úzkým hrdlům v síti elektřina někdy směřuje ze severu na jih přes jiné země.“ Autor měl na mysli zejména BeNeLux a Francii, ale samozřejmě i Českou republiku a Rakousko.

„Tento nejnovější vývoj je více než jen překážkou pro německo-švédskou energetickou spolupráci; je to alarmující znamení pro celou evropskou energetickou transformaci. Německo naléhavě potřebuje přehodnotit své neefektivní struktury a přijmout opatření ke skutečné podpoře integrace obnovitelné energie namísto spoléhání na zastaralá a ekologicky škodlivá řešení. V opačném případě by mohla brzy ztratit nejen mezinárodní projekty, ale také svou důvěryhodnost jako průkopníka energetické transformace,“ píše Investing.com.

Co zaznělo ve švédském tisku? Web energi.se připomíná, že švédská vláda rozhodla, jak rozhodla, navzdory tomu, že jediný dnešní kabel do Německa (Baltic Cable) byl uveden do provozu již v roce 1994 a blíží se konci své technické životnosti (2035).

„Švédsko potřebuje předvídatelné podmínky pro vybudování výroby elektřiny a elektrických sítí, které upřednostňují elektrizační soustavu poskytující konkurenceschopné ceny elektřiny,“ cituje web opět ministryni energetiky Ebbu Buschovou.

Tématu se řádně pověnovala i norská média. Třeba vg.no upozorňuje na to, že Norsko i Švédsko jsou v závislosti na rozmístění „úzkých hrdel“ v soustavě rozděleny do různých cenových oblastí s někdy velmi odlišnými cenami. Jedna z politických stran v Norsku dokonce odmítá obnovu dvou nejstarších silových kabelů mezi Norskem a Dánskem, a to kvůli tomu, že „dánský trh je úzce propojen s německým a britským, a více spojení přinese Norsku ještě větší cenovou nákazu.“ Podobně se vůči spojení s Německem nedávno vyjádřil i bývalý norský ministr Nikolai Astrup.

Pro úplnost: Problematiku jednotného německého trhu při příležitosti kauzy „Kabel“ dále brilantně rozebral ve své SníDani český ekonom Petr Bartoň.

Naproti tomu někteří experti naopak tvrdí, že rozdělení německé obchodní zóny nijak nevyřeší problémy s přetížením sítě. Analytik společnosti Montel Analytics Tobias Federico napsal: „Cenové zóny v praxi nemotivují ke správným investicím, a to ani do infrastruktury sítě, ani do správných lokalit pro výrobu elektřiny. Cenové signály v zónách nebo cenové rozdíly mezi nimi jsou buď příliš malé, nebo především příliš volatilní na to, aby bylo možné rozhodovat o investicích pouze na tomto základě,“ a vyzval místo toho k investicím do rozšíření sítě a odstranění úzkých hrdel.

Co si z toho teda vlastně odnést za moudro do hospody? Pravdu mají částečně všichni. To podstatné je však vidět až z mého oblíbeného datového pohledu na svět. Německou energetiku známe (viz například zde), tak se pojďme podívat na tu švédskou.

Nebudu vás napínat, je to prostě pastva pro energetikovy oči! K jejímu vystižení by stačila tři slova a tři čísla vyjadřující instalovaný výkon: voda (16,3 GW), jádro (6,9 GW), vítr (16,7 GW). Když si uvědomíme, že průměrné zatížení švédské soustavy je 14,5 GW, asi nás nepřekvapí, že země má velmi stabilní a přebytkovou elektroenergetiku, kterou jí může závidět většina Evropy.

A nejen to. Výrobní základna Tří korunek je už defacto skoro dekarbonizovaná. Vloni vygenerovala 65 % elektřiny z obnovitelných zdrojů a 30 % z jádra.

Kontrolní otázka: v čem se v jádru liší německá a švédská energetika? No jo, v tom jádru!

Není divu, že Švédsko figuruje v rámci Evropy i světa mezi největšími exportéry elektřiny. V Evropě je v absolutních vývozech dlouhodobě „dvojkou“ na trhu, a v krizovém roce 2022, kdy padl „francouzský jaderný král“, vyvezlo dokonce nejvíce elektřiny ze všech.

Když se podíváme na dosavadní elektrický provoz mezi Švédskem a Německem po „baltské dálnici“, zjistíme, že je velmi často ucpaná jedním či druhým směrem. Ale totálně (kapacita je jen nějakých 600 MW). Celkově přitom jednoznačně dominuje směr ze Švédska do Německa (v roce 2023 měly země přeshraniční bilanci ve výši 3 TWh ve prospěch Švédska).

A teď se na ten uvažovaný nový podmořský kabel podívejte ještě jednou švédskýma očima: Máte energetiku v perfektním stavu, stabilní, čistou, exportní. Jediné, co vás trápí, je nerovnoměrné rozmístění výroby, a zejména pak občasný nedostatek výkonu na průmyslovém jihu. A pak dostanete neodolatelnou nabídku posílit spojení se zemí, která vám ten jih už teď solidně rozhoupává a chce vám ho rozhoupávat ještě více pomocí dalšího vedení.

Ta nabídka zněla nějak takhle: Budeme vám nově po větší část roku odčerpávat 700 MW, když u nás bude málo svítit a foukat. Na oplátku vám budeme 700 MW posílat, když u nás svítit a foukat bude tak moc, že nebudeme vědět, co se přebytečnou elektřinou. Ono teda v takových chvílích bude nejspíš foukat i u vás (svítit asi těžko, švédský solár, to je trochu jako saharská pšenice), takže elektřina bude v záporu, ale tak jsme sousedi a pomůžeme si, no ne?

Nenechme se zmást, Švédové neodmítli Hansa PowerBridge kvůli tomu, že Německo nemá více obchodních zón, ale hlavně kvůli tomu, že se nechce těsněji propojovat se zemí, která má momentálně energetiku neskutečně „rozhašenou“ a generuje poměrně špatně předvídatelné situace jedním i druhým směrem. To s požadavkem na stabilní prostředí opravdu moc nejde dohromady.

Výše uvedené samozřejmě nijak nerozporuje potřebu obnovy a posílení zastaralých evropských sítí ani nezbytnost těchto investic v kontextu Green Dealu. Zároveň je ale třeba připustit, že každá energetika má úplně jiný potenciál, jiné problémy a jiné potřeby, že evropská solidarita má své meze a že propojit se těsněji se sousedy samo o sobě nemusí být pro každého hned výhra v loterii.

Švédská vláda ostatně nevyloučila, že by projekt Hansa PowerBridge realizovala později. Podmiňuje to však změnou podmínek na německém trhu. Jinými slovy Švédové skutečně sdělili Němcům: Vyřešte si svoji energetiku, pak se pobavíme o kabelu.

P.S.: A já si stejně myslím, že za selháním projektu bylo ještě něco jiného. Pamatujete jak Němci na olympiádě v roce 2018 porazili Švédy v hokeji a překvapivě je vyprovodili z turnaje už ve čtvrtfinále? Některé křivdy se prostě nezapomínají…