Vítr měl dovču, slunce zkrácený úvazek a elektřina v EU vylétla nad 500 €

Věděli jste, že od 1. října 2025 se zkrátila obchodní perioda na většině evropských trhů s elektřinou z hodiny na 15 minut? Chápu, že pro běžného smrtelníka je to asi stejně relevantní a atraktivní zpráva jako změna normy ČSN 73 0582 pro denní osvětlení budov. A že když chlap píše o „zkrácení periody“, k genderovému smíru moc nepřispěje…

Přesto se domnívám, že jde o docela zásadní, byť médii až na výjimky vymlčené sdělení, jehož dopady dřív nebo později pocítí každý z nás. Vyprávějte o tom však někomu, kdo má fixovanou smlouvu a zrovna ve večerní špičce den co den nemá nic lepšího na práci než řezat třífázovou cirkulárkou. Jen pro jistotu: Já to nejsem, já musím koupat a uspávat, což zas tolik elektřiny nesežere…

Tento graf vám neukazuji kvůli německé promo akci „víkendová elektřina zdarma“ (z níž se teda kvůli redispečinkům a provozním dotacím nakonec vyklubala doslova nejdražší elektřina pod sluncem, ale o tom zase jindy). Ukazuji vám ho, abych ilustroval právě přechod z hodinového na 15minutové obchodování. Zatímco konec září ještě připomíná první verzi Minecraftu, začátek října už spíš takové divočejší EKG se závěrečným infarktem.

Tato reforma však nebyla motivována touhou po uhlazenějších grafech (aspoň teda doufám), nýbrž snahou zajistit účastníkům trhu pohotovější cenové signály a soustavám efektivnější vyrovnávání mezi nabídkou a poptávkou. S ohledem na všeobecný boom OZE začala být totiž ta původní hodina podobně vypovídající jako aproximace příchodu Járy Cimrmana do Liptákova pomocí rozpadu radioaktivního uhlíku v organické nečistotě na podrážkách (podzim roku 1906 plus minus 200 let).

Efekt novinky se dostavil prakticky okamžitě. Akorát ne takový, jaký si architekti představovali. Hned v prvním týdnu začaly ceny oscilovat takovým způsobem, že by z toho fotovoltaická elektrárna Núñez de Balboa zelenala závistí. V neděli 5. října 2025 dosáhl cenový rozdíl na jednom a tom samém trhu mezi 20:00-21:00 přes 260 eur/MWh. Teď si představte, že začnete tlačit do sítě elektřinu z baterky za těch plnotučných bezmála 270 eur, odskočíte si na cigárko a najednou zjistíte, že dodáváte skoro zadarmo. Na druhou stranu ti, kdo mají díky přesné predikci a pokročilým automatickým systémům slušnou flexibilitu, mohou slavit – trh si konečně všimnul, že existují, a začíná to náležitě oceňovat. Jenomže než se onen trh ustálí a naučíme se s ním fungovat, v těch čtvrthodinách může samozřejmě generovat daleko bolavější sumy než v dřívějších hodinách (do plusu i do minusu).

Douglas Adams by měl jistě radost, pravý energetický podzim se vším všudy nastal v letos ve 42. týdnu, kdy v Německu zaznamenali nejvyšší ceny elektřiny na spotu od 20. ledna 2025. Výživné byly hlavně první tři dny, kdy vládlo za kopečky prakticky bezvětří a říjnové slunce se, jak je jeho zvykem, moc nepředřelo (v intenzitě práce ani pracovní době). Ranní špičky 231-355 eur/MWh, večerní 294-508 eur/MWh a mezitím se to skoro nepodívalo pod stovku. To platit nechceš.

Zatímco ceny do 250 eur/MWh ještě lze vysvětlit startem něčeho drahého, čemu se úplně nechtělo vstávat (třeba plynového aeroderivativního motoru), cokoliv nad tím už bych interpretoval jako dobrovolnou odezvu na straně spotřeby. Jinými slovy nějaké fabriky si nechaly zaplatit za to, že posunou práci na jindy.

Prapříčina však samozřejmě tkví v počasí. Ano, v tak pokrokové době žijeme. Teploty už nejsou úplně na krátký rukáv, takže zatížení leze nahoru, slunce slábne a chodí později na šichtu a dřív domů a do toho si vítr vybírá i několikadenní dovolenou, a to nejen v Německu, ale v podstatné části Evropy. V úterý 14. října pokrývaly větrníky pouze 7 % evropské spotřeby. V největrnější dny to bývá až k 30 %.

A teď to nejzajímavější. Mám hypotézu, že současné cenové infekce mají v zásadě tři ohniska: Německo, Balkán a Pobaltí. Německo, protože Dunkelflaute. Balkán a Pobaltí, protože chronické (a téměř permanentní) deficity.

Zaměřme se teď výhradně na bod cenové kulminace v úterý 14. října v 18:45.

Německo na úrovni fyzikálních toků dováželo elektřinu ve velkém zejména z Francie, Švýcarska (což byla částečně převlečená francouzská elektřina), Nizozemska a Norska. Zvláštností byl výrazný export do Polska, které se ocitlo taktéž v deficitu, protože vítr se tam pohyboval podobnou rychlostí jako čeští fotbalisté při přechodu do útoku v kvalifikačním utkání na Faerských ostrovech.

Maďarsko konzumovalo přes dva hrnce brynzových halušek ze Slovenska a skoro plný „šafing“ řízků z Rakouska a posílalo rendlík guláše do Rumunska.

A do třetice Pobaltí při bezvětří nemělo moc na výběr než vysávat Finsko, jak ukazuje přehled fyzikálních toků Estonska.

To byly země, které lze slovníkem Václava Bartušky označit za „součást problému“ a určitě bychom mezi ně mohly zařadit spoustu dalších (hlavně Dánsko a Velkou Británii). Jejich efekt už byl však spíše doplňkový, za původce nákazy bych skutečně označil regiony Německo – Balkán – Balt. A asi vás nepřekvapí, že ve všech těchto zemích (s výjimkou Belgie a Rakouska) vylétly ceny v inkriminovanou čtvrthodinu do pásma 300-600 eur/MWh.

Teď přijdou na řadu země, které by Václav Bartuška označil za součást řešení.

Podmořské kabely z Norska byly v úterý večer rozžhavené jak rib-eye steak na pánvi Zdeňka Pohlreicha (než se vytvoří kůrka) a vydatně živily přibližně rovnoměrně Británii, Německo a Dánsko.

To Francie kromě Británie a Německa zachraňovala Itálii a Belgii…

…a Švédsko pomáhalo hlavně Norsku a Finsku.

A teď se podívejte, jak skoro všichni tito zachránci byli za svou štědrost spravedlivě potrestáni. Respektive ono je to samozřejmě složitější – výrobci z daných zemí rozhodně neskuhrali. Spotřebitelé na spotu (kterých je třeba v Norsku většina) už by měli zase jiný názor.

Už dříve jsem psal, že v jižním Norsku je málo vody a že se to může projevit na cenách. Tak už je to tady. V nejjižnější cenové zóně NO2 zasvítilo téměř 300 eur/MWh, v NO1 něco přes 200. Fun fact? Zbývající zóny s nadbytkem vody a bez napojení na kontinentální Evropu měly v tutéž dobu velmi nízké, či dokonce záporné ceny!

Velmi podobný případ nastal ve Švédsku. Jižní zóny SE3, SE4 nad 500 eur/MWh, severní SE1, SE2 skoro na nule.

V ani jednom případě přitom k tak dramatickému zdražení elektřiny na první pohled nebyl důvod – Norsko i Švédsko bylo významně přebytkové. Jenomže když vám dochází voda v rezervoárech a musíte ji pouštět kvůli vývozu do zahraničí, něco to holt stojí. Lze jen spekulovat, jak blízko se Norové ocitli od řízeného omezování exportu, před nímž i po volbách varovali.

Zdaleka nejlépe se s první Dunkelflaute letošní sezony popasovali Francouzi, kteří prostě jen štěpili víc jádra (a to na rozdíl od vody zatím není zrovna nedostatkový materiál). Díky tomu si ničeho zvláštního nevšimla Itálie.

Úplně nejhůř ze všech pak dopadlo Finsko, které chytlo naplno „baltskou mutaci“ infekce. Dle dostupných dat muselo spustit více zdrojů na biomasu, ale také na plyn, či dokonce rašelinu.

Kompletní graf potvrzuje, že v Česku jsme pro změnu okusili nám již dobře známou „německou mutaci“. A to jsme stejně jako Finové rozhodně netrpěli deficitem…

Když to tedy shrnu: Elektřina se při první letošní Dunkelflaute valila hlavně z Francie, Norska a Švédska směrem do Německa, na Balkán a do Pobaltí. Cenová infekce postihla nejen své původce, ale i země, přes které jen přecházela, a dokonce i regiony, které se ji snažily vyléčit.

Namítnete-li, že se tady patlám ve statistickém výkyvu, který navíc zkresluje přechod na patnáctiminutové obchodování, klausovsky zakroutím hlavou a napodobím jeho typické „néééé“. Oba výše uvedené grafy z Německa svědčí o plošném nástupu vysokých cen – ostatně i průměrná hladina stoupla skutečně na nejvyšší hodnotu od minulé zimy.

Za pár týdnů bude samozřejmě hůř. Byť beru vždy s rezervou veškeré zprávy typu „přichází nejhorší zima od doby ledové“, z energetického pohledu je nevyhnutelné, že zatížení půjde nahoru a produkce solárů dolů. Připojí-li se k těmto jevům bezvětří, troufám si tvrdit, že na čtvrthodinovém spotu dřív nebo později uvidíme i ceny nad hranicí 1 000 eur.