Sucho v jižním Norsku může na podzim vyšponovat ceny elektřiny i v Česku

Výhledově budou schopné vyrábět elektřinu na export za jakéhokoliv ročního období a počasí pouze tři země v Evropě. Nevěříte? Tak se na to společně podívejme postupně od Cabo da Roca po Narusėnai, tedy od západu k východu:

· Portugalci jsou odjakživa „amigos“ se Španěly a je to s nimi přesně jako z toho vtipu: Vy je teda musíte mít rádi! Jo, musíme…

· Španělé ztratí exportní potenciál, až řeknou „adios“ jádru

· Britové si mnoho let velmi úspěšně pěstují klasickou „catch-all“ energetiku (ve smyslu bereme od všech sousedů)

· Belgičané sice zbrzdili svůj „la sortir du nucléaire“, ale navzdory tomu se už letos stávají čtvrtými největšími dovozci Evropy

· Nizozemci se sice pyšní největší koncentrací solárů a větrníků na světě, ale když je „kalm“ a „bewolkt“, mohou si je tak maximálně vyfotit a vyzdobit s nimi coffeeshopy

· Švýcaři sice v návaznosti na iniciativu „Jederzeit Strom für alle“ otevřeli cestu ke zrušení zákazu výstavby nových jaderných bloků, ale ani zdaleka se na ni nevydali a stávající reaktory jim mezitím pomalu míří opačným směrem do důchodu (omlouvám se za inflaci slova „sice“)

· Němci mají nejvíce sousedů (devět) ze všech evropských národů a jen díky tomu si mohou „lajsnout“ tak ambiciózní projekt, jakým je Energiewende

· Italové jsou už hodně dlouho energeticky totálně „cantare“ (A víte, že to slovo používáme blbě? Ve skutečnosti vychází z romského termínu kantaré / kandare, tedy unavený / vysílený)

· Dánové mají „druk“ (což je dánský ekvivalent pro českou pijatiku) ze všech směrů po každé, když přestane foukat

· Rakušané sice říkají, že jádro je „Gefährlicher Irrweg“, v zimě a při déletrvajícím suchu si však ochotně zavdají z Dukovan

· My, Češi, jsme si předrželi uhlí tak „dočasně“, že už absolutně netušíme, čím ho honem nahradit (jak říká bývalý vyslanec pro energetickou bezpečnost Václav Bartuška, teď jsme součástí řešení, ale staneme se součástí problému)

· Poláci jsou jako jediní v Evropě pořád přesvědčeni, že uhlí je „bardzo fajne“, ovšem ani kdyby ho spalovali donekonečna, bůhvíjaké přebytky elektřiny z něj nedostanou

· Slováci budou díky Mochovcům „čo skoro“ vyrábět „takmer“ 70 % elektřiny z jádra jako Francouzi, nicméně na víc než na nasycení vlastního hladu (a části toho balkánského) to stačit nebude

· Maďaři a stejně tak prakticky všichni Balkánci by zasloužili už řadu let pořádný „világoš“ za výkonové deficity, zatím to však nevypadá, že by s tím něco hodlali dělat

· Pobaltští energetici poté, co řekli До свидания svým ruským kolegům, rozhodně nemají elektřiny na rozdávání (spíš naopak: berou, kde se dá)

· Konečně Finové po odchodu od Ruska a od uhlí budou mít problémy pokrýt vlastními silami běžné zatížení (natož aby nadělovali ještě někam jinam než do Pobaltí)

Úplně zbytečná poznámka: Ha, u toho Finska jsem vynechal jazykový fór. Tak tedy: Lyö löylyä! To je finská fráze znamenající „Chrstni vodu na rozpálené kameny v sauně!“. Celkem chápu, proč je to v originále tak krátké…

Ne tak úplně zbytečná poznámka: Všechny výše uvedené výkřiky jsem nevytáhl z ChatGPT, nýbrž z vlastních textů o téměř všech evropských energetikách. Sám se divím tomu, že jen o Slovensku jsem zatím nic nenapsal. Slibuji, že to do konce roku napravím!

Kdo nám tam tedy ještě zbývá? Francie, Švédsko a Norsko. Fakt jen tři země! První je pořád světovým lídrem v oblasti jaderné energetiky (byť na počet reaktorů už ji letos nejspíš trumfla Čína) a kromě roku 2022, kdy měla odstavenou většinu flotily, byl na její exporty vždy absolutní spoleh. Formidable! Druhá je jadernou a vodní velmocí, která snad nikdy v historii nebyla ve výkonovém deficitu. Skål! A o té třetí bych vám chtěl vyprávět dnes, protože právě z jejích fjordů se vynořila pozoruhodná energetická aktualita. Hei hei!

Ona tedy ta aktualita není jen nějak nudně akademicky pozoruhodná, ale na podzim a v zimě má slušný potenciál zasáhnout celou Evropu, takže může být mnohem zábavnější, než bychom si dokázali představit.

O co jde? V jižním Norsku je takové sucho, že trollům praská kůže, vikingské lodě váznou ve fjordech a obyvatelé Stavangeru trumfují Brity v suchém humoru. Na stránkách Statnettu, „norského ČEPSu“ lze s týdenním zpožděním sledovat aktuální stav vody v přehradách. Je to blbě vidět, tak vám legendu raději převyprávím: červená = dvacetileté maximum, zelená = dvacetiletý medián, svěle fialová = dvacetileté minimum, žlutá = rok 2024, modrá = rok 2025.

Ještě rychlý „tahák“, jak vypadají severské, respektive norské obchodní zóny (NO1-NO5).

Tento graf ještě vypadá celkem optimisticky. Aby ne, vždyť znázorňuje celé Norsko…

…včetně nejsevernější zóny NO4, v níž letos rezervoáry přetékají rekordními objemy.

O to větší bída pak vládne v jižních zónách, kde stav rezervoárů již klesá k dvacetiletým minimům.

To samozřejmě promlouvá do produkce vodních elektráren. Podle výroby je v Norsku největší Tonstad a to se nám zrovna hodí do krámu, protože příhodně leží v nejjižnějším výčnělku země (tedy v zóně NO2). Letos v srpnu vyrobila srovnatelné množství elektřiny jako v covidovém roce 2020, kdy byla nízká poptávka, a o desetinu až čtvrtinu nižší než běžně (s výjimkou extrémně suchého a problematického roku 2022).

Řekli byste si: Co je mi do nějakých fjordů? Na ryby tam nejezdím, babičku v Bergenu nemám, závody sobů mě neberou…

Připomeňme si napřed bezprecedentní situaci z loňského prosince, kdy odběratelé v zóně NO2 okusili doposud nepředstavitelných bezmála 900 eur/MWh. Norové tehdy skoro celý týden vyváželi dohromady až přes 6000 MW do Německa, Dánska, Velké Británie a částečně i Švédska či Nizozemska. Všechny tyto země se totiž kvůli obzvláště výživné Dunkelflaute potýkaly s výkonovými deficity. Lze jen spekulovat, co konkrétně spustilo cenovou infekci.

Mohly to být norské vodní zdroje, které původně chtěly odpočívat, ale za ty prachy se přemohly a naskočily. Ceny v řádech stovek eur už ale spíš vyvolaly nějaké fosilní zálohy v Německu (mazuťáky?), případně fabriky, které za úplatu ochotně odložily výrobu na víkend. Tak jako tak byl příčinou nedostatek výkonu v kontinentální Evropě, respektive možná v Británii.

V důsledku pak Norové zjistili, že elektřina nemusí být zadarmo a začali diskutovat o tom, jak je to možné. Což nikdy nevěstí nic dobrého. Pak už jen stačilo, aby po Novém roce v zóně NO2 párkrát zasvítila nějaká ta mastnější částka…

…a aby se v Norsku zrovna projednávala třaskavá část energetického balíčku, která slibovala těsnější propojení s kontinentální Evropou. A politický malér byl na světě. Na konci ledna 2025 se rozpadla vláda. Fakt kvůli cenám elektřiny a fakt v Norsku! Protože norská ústava nezná nic jako předčasné volby, po odchodu euroskeptické Strany středu dovládli až do řádných voleb Labouristé sami a energetika se stala jedním ze žhavých témat předvolební kampaně. A právě ony řádné volby proběhly toto pondělí. Ale nepředbíhejme.

Představa, že norská mediální (ale mimořádně docela pravdivá) story „Němci a Britové nám zdražují elektřinu“ vznikla teprve na přelomu loňského a letošního roku a hned zbořila vládu, zní uhozeně i na zemi Vikingů. Ve skutečnosti je poněkud staršího data. Už v roce 2021 Norové otevřeli dva hodně tlusté podmořské kabely. NorthLink do Německa a NorthSea Link do Británie, oba po 1400 MW. Tímto se zvýšila exportní kapacita Norska o 47 %. V předvečer energetické krize!

Ve zpětném zrcátku zřetelně vidíme, že o moc horší načasování si Norové vybrat nemohli. Pomocí oněch slavných kabelů si totiž do země dobrovolně zavlekli cenovou infekci z kontinentální Evropy. Při této příležitosti si připomeňme, co ji objektivně způsobilo: Putinovy deskové hry zvané „Osadníci z Kremlu“ a „Monopoly: Gazprom Edition“, patálie francouzského jádra, zdražování emisních povolenek, bezvětří v Německu, pocovidové oživení asijské ekonomiky a… brutální sucho v Norsku.

Snad to nezakřiknu, když si zaprorokuji, že letos se toho tolik dohromady nesejde. Na druhou stranu z Evropy za poslední čtyři roky zase ubylo docela dost regulujících zdrojů, takže i kombinace sucha v jižním Norsku a klasické podzimní či zimní Dunkelflaute může vyvolat slušné cenové rošambo v celé Evropě.

Od závěru roku 2021 tedy norská elektroenergetika pravidelně padá do stavu megaexportů, z nichž nejvyšší nastal letos v lednu (skoro 8000 MW, k stálým zákazníkům z Německa, Británie a Dánska se mimořádně přidalo i Švédsko).

Není divu, že Norové už v roce 2023 schválili nový energetický zákon, který jim umožňuje přistoupit k omezení či úplnému zamezení exportů elektřiny v případě, že hladina v rezervoárech poklesne pod kritickou mez a zemi by hrozily vysoké ceny.

A právě v kombinaci aktuálního sucha v jižním Norsku s tímto poněkud radikálním nástrojem vidím důvod, proč ceny v Německu, Británii, Dánsku a koneckonců i Česku a dalších zemích Evropy mohou v letošní topné sezoně růst častěji a do vyšších úrovní než vloni.

Namodelujme si zcela reálnou situaci. Je prosinec, jižní Norsko je stále suché jako Martini Jamese Bonda, Evropu postihuje výživná Dunkelflaute a Norové přistupují k omezení exportů. V Německu se spouští záložní uhelky, případně mazuťáky, v Británii starší plynovky, v Dánsku elektrárny na kanadské šišky, a pokud by to pořád nevycházelo, tak všude možně se třeba přesune na víkend nějaká ta náročnější výroba. Kam až vystoupají ceny ve špičkách na day ahead trhu? Prolomí i psychologickou hranici 1000 eur/MWh? A kam až se dostanou vnitrodenní trhy? Až k absolutnímu maximum? (to už tu taky bylo)

Na závěr mi dovolte vrátit se k pondělním volbám do Stortingu, tedy norského parlamentu (neplést se Sportingem, ten se věnuje úplně jiné hře v opačném koutě planety). Zvítězili opět Labouristé (v originále Arbeiderpartiet a nemá to nic společného s apartheidem), kteří pravděpodobně sestaví vládu se Stranou středu, Socialistickou levicí, Zelenými a Rudými (jako fakt, v originále Rødt). Asi uhodnete, proč se tomuto různorodému uskupení přezdívá „tutti-frutti“.

Zde je stručné shrnutí jednotlivých „kabelových politik“:

- Labouristé: nové kabely spíše ne, stávající zachovat, ale regulovat, nejstarší vedení do Dánska po roce 2026 zaříznout

- Strana středu: nové kabely jen přes jejich mrtvoly, nejnovější kabely do Německa a Británie co nejvíc omezovat (nejradikálnější poslanci tvrdí, že tyto kabely neměly nikdy vzniknout a chtějí je odpojit)

- Socialistická levice: nové kabely jedině za podmínky, že se vyřeší dopady na ceny, stávající zachovat, ale regulovat

- Zelení: nové kabely ano (jde o urychlení evropské dekarbonizace), stávající taky ano (hustý)

- Rudí: nové kabely jen přes jejich mrtvoly, stávající z většiny zavřít nebo alespoň „přiškrtit“

Čili staré Skagerraky do Dánska to mají v příštích letech nejspíš spočítané a NorthLink s NorthSea Linkem rozhodně nebudou tak rozžhavené jako v předchozích letech. Možná vás to překvapí, ale vlastně to dopadlo ještě docela… proevropsky (zdráhám se napsat dobře, protože bych to nedokázal obhájit před sebou, natož před čtenáři). Kdyby ve volbách uspěla populistická Strana pokroku, mohlo by skutečně dojít i na přehodnocení propojek do Německa a Británie. Strana je totiž velmi silně proti všem kabelům a opakovaně volá po odpojení všech exportních linek a maximální orientaci na pokrytí domácí spotřeby.

Dobrá zpráva na závěr: V Norsku tento týden začíná pršet! Toto tvrdí samotní Norové o lokalitě Tonstad v příštích dnech…

Výše uvedený text samozřejmě ani náhodou neklade za vinu Norsku, že nám v kontinentální Evropě opět hrozí zjančení silovky. Spíše jde o další zamyšlení na téma: To jsme to dopracovali. Už se nemodlíme jen za slunce a vítr, ale i déšť…

Ámen.