Dánsko bez větru dováželo až 75 % elektřiny. Nebyl to problém, mělo odkud

Asi bychom ani mezi zarytými odpůrci obnovitelných zdrojů nenašli nikoho, kdo by klausovsky zvedal obočí nad větrnými elektrárnami v Dánsku. K začátku loňského roku mělo „království větru“ 4,7 GW v suchozemských instalacích a 2,3 GW v offshorech, dohromady tedy 7 GW. Není divu, že když na severu foukne, Dánové mají tolik elektřiny, že by mohli vyhřívat chodníky. Mimochodem, když vezmeme v úvahu pouze onshory, při poměrně malé rozloze země vychází jeden větrník na každých 6,8 km2, což odpovídá rozloze jedné menší obce…

Výsledek známe a není důvod nad ním nejásat, ať už v energetice fandíme Spartě, Slavii nebo třeba zelené Bohemce. V loňském roce dodal vítr do dánské sítě parádních 58,88 % elektřiny a letos třeba ve středu 24. ledna 2024 ve 13:00 dosáhl výroby na úrovni odpovídající 111 % zatížení. Numerolog by zaplesal, že? To snad naplánoval sám Njörd, severský bůh moře, větru a kupodivu i plodnosti…

Ten samý bůh si ale občas musí vzít dovolenou na zotavenou a možná má za rok na výběr i víc než ze čtyř zákonných týdnů. Stejně tak si bere tu a tam „dovču“ i bůh Slunce. Ale nepředbíhejme.

Inuité prý rozlišují přes 30 druhů sněhu. Qiqumaaq je sníh se zmrzlým povrchem po jarním tání, ale pozor, nepleťte si ho s qiasuqqaqem, to je pro změnu roztátý sníh, který znovu mrzne s ledovým povrchem. Podobně rozlišují některé indiánské kmeny desítky různých způsobů, jak jet na koni, Rob McKenna ze Stopařova průvodce galaxií přesně 231 druhů deště a fotbalisté Sparty tři různé způsoby jak namazat soupeři na gól.

Je fascinující sledovat, jak vývoj jazyka odráží preference či problémy daného národa. Kontrolní otázka: Víte, co znamená německý novotvar die Dunkelflaute? Doslovný překlad zní „temné bezvětří“. Překladatel, který si zaslouží výplatu, by to však už dnes přeložil jako „nesvítí, nefouká“.

Když do Googlu zadáte překlad Dunkeflaute do dánštiny, dostanete něco jako „mørk rolig“, ale asi to nic neznamená, protože při pokusu vyhledat tento termín vyběhne jen nějaký výrobce kamen… Nicméně ono je to asi logické, protože k tomu, aby se dostala do problémů, nepotřebuje dánská energetika kombinaci bezvětří a zatažené oblohy. Bohatě stačí to bezvětří.

Krátká bezvýznamná odbočka: Přes velmi nepříznivou zeměpisnou šířku mají Dánové docela slušně „nainstalováno“ i ve fotovoltaice. ENTSO-E uvádí k začátku roku 2023 slušných 2,3 GW (a podle výrobních grafů to vypadá, že letos už se podařilo překročit hranici 3 GW). Koeficient ročního využití je ovšem tak mizerný, že se slunce v ročním úhrnu podílí na výrobě elektřiny běžně sotva 10 %, takže když v zemi zrovna nesvítí, rozhodně to žádná tragédie pro dánskou síť není. Abychom však byli spravedliví: Nelze zpochybnit, že fotovoltaika celkem pomáhá Dánsku stejně jako ostatním zemím vyrovnávat denní průběh spotřeby.

Pojďme ke klíčové otázce: Co dělají Dánové, když jim nefouká? Odloží mytí nádobí a praní prádla na příští týden? Nebo snad spustí nějaké ty staré dobré „špinavé“ záložní zdroje? Kdepak. Oni ten problém prostě outsourcují, jinými slovy hodí ho na sousedy a ti si s ním většinou snadno poradí.

V týdnu od 16. září 2024 v Dánsku fakt nefoukalo. Dobře je to vidět na onshorech (světle modré fleky), které dávaly průměrně jen něco přes 250 MW (minimum 45 MW, maximum 623 MW). Ani offshory (trochu tmavší modré fleky) to však nevytrhly – průměrných něco málo přes 400 MW (minimum 93 MW, maximum 1 204 MW) není žádná větrná hitparáda. Podíl větru na celkové výrobě elektřiny v tomto kritickém týdnu dosáhl pouhých 27,8 %.

Dostali jste nápovědu, a tak vás asi nepřekvapí, že ten dominantní bílý flek reprezentuje dovoz. Souhrnně v týdnu od 16. září 2024 pokryl přes 43 %, v některých okamžicích však dosahoval až 75 %. Představte si to – tři čtvrtiny elektřiny z dovozu! To je jako kdybychom v zimě přišli o celou jadernou a skoro celou uhelnou flotilu… Zaplaťpánbůh aspoň za docela zodpovědný výkon solárů v daném období.

Když se podíváme blíže na fyzikální toky elektřiny a jejich původ, vyjeví se nám jednoznačný závěr: Naprostou většinu dovozu do Dánska zabezpečují Norsko a Švédsko! V některých hitových chvílích dosahuje norský a švédský příspěvek dohromady přes 3 GW. Tu a tam se objeví pár přeshraničních výpadů z Německa (když tam zrovna zasvítí), ale také spousta přetoků norské či švédské elektřiny opačným směrem do (deficitního) Německa a (neméně deficitní) Británie.

Za této situace je pochopitelně žádoucí připomenout si, z čeho vyrábějí elektřinu Norové a Švédové. Jednoduchá odpověď zní: Norové z vody, Švédové z jádra a z vody. Tu složitější a se zohledněním reálné výroby v týdnu od 16. září 2024 najdete níže.

Zbývá už jen zanalyzovat, jak jsou na tom Dánové s vlastními řiditelnými zdroji. Když posčítáme biomasu, černé uhlí, topný olej (!), zemní plyn a odpad, horko těžko se doplazíme přes 7,5 GW, což je jen o 1,5 GW víc než činí maximální dánské zatížení. Vezmeme-li však v úvahu, že nikdy nemůže jet všechno najednou (něco je v odstávce, něco se využívá na služby výkonové rovnováhy) a že značnou část zmíněných zdrojů reprezentují teplárny, které mimo topnou sezonu rozhodně nejedou na plný výkon, a nebo zařízení, která mají ještě mnohem vyšší emise než uhlí, dospějeme k názoru, že i kdyby se Dánové rozkrájeli, bez dovozu by se neobešli.

„To se nám to hoduje, když nám lidi půjčujou,“ říká feldkurát Katz ve Švejkovi. Ani dánské hodování však rozhodně není zadarmo. Dánská elektřina patří dlouhodobě k nejdražším v Evropě. Když nefouká, navyšuje ceny intenzivní transport elektřiny a s ním související síťové služby. Když fouká až moc, je to často ještě horší, protože kromě síťových služeb zdražuje elektřinu nucené vypínání části větrné flotily (které investorům musí někdo zaplatit). V neposlední řadě pak samozřejmě hraje roli i provozní podpora větrné energetiky.

Nicméně z hlediska energetické bezpečnosti nelze popřít, že Dánové jsou na tom díky spolehlivým sousedům dobře. Otázka zní, zda by si mohli vyskakovat, kdyby místo Norů, Švédů a Nizozemců měli za sousedy Poláky, Rakušany a Slováky a kdyby byli intenzivněji propojeni s čím dál víc deficitními Němci. Při vší úctě k rakouským horám: Opravdu nejsou tak vysoké jako ty norské (OPRAVA: tak efektivně energeticky využité). Při vší úctě k slovenské jaderné flotile: Opravdu není tak robustní jako ta švédská.

Existenci levné elektřiny ze zahraničí jako takové samozřejmě nezpochybňuji, jen se s ohledem na výrobní data z minulých měsíců a let prostě nemohu zbavit dojmu, že na ni nelze spoléhat. Přesněji řečeno ve středoevropském regionu dokonce nelze spoléhat ani na to, že bude v dostatečném množství k dispozici (natož aby byla ještě levná). Tak co s tím? Asi nám opravdu nezbude nic jiného než začít stavět něco vlastního.