Článek
Hvězdy Severní Makedonie se dělí do čtyř kategorií. Do té první s názvem „na ty bych si vzpomněl“ patří snad jen Alexandr Makedonský, nejúspěšnější vojevůdce všech dob (proti němu je autor nejdelší třídenní speciální vojenské operace v dějinách naprostý čučkař). Do kategorie „no jo vlastně“ Goran Pandev, nejúspěšnější fotbalista severomakedonské historie a vítěz Ligy mistrů z roku 2010. Kategorii „cože, fakt jo?“ vévodí Matka Tereza. A konečně v nejpočetnější kategorii „cože, kdo?“ se tísní stovky jistě významných, ale pro nás zcela bezejmenných osobností. Třeba Stojan Jakotyč, který studoval s vyznamenáním. Ne, to byl vlastně Černohorec.
Nebudu vám lhát. Navzdory zvláštní zálibě v zeměpisu zrovna o Severní Makedonii skoro nic nevím a ani jsem tam nikdy nebyl. Nejblíž jsem se ocitl cca před 18 lety, když jsem se dvěma kamarády, či spíše šílenci, stanoval někde v pohoří Prokletije na černohorsko-albánském pomezí. Takže když mi minulý týden jeden energetický expert (kterého tímto zdravím a děkuji za námět) poslal odkaz na zprávu ENTSO-E s titulkem Grid Incident in North Macedonia on 18 May 2025, trapně jsem googlil, protože jsem měl jen matné tušení, že jde o ten flek pod Kosovem, co se před pár lety přejmenoval. To není středoevropská povýšenost, jen upřímnost.
Dokument o tloušťce 90 stran reprezentuje faktickou zprávu, jakou už známe třeba ze Španělska. Tak tedy napřed holá fakta:
V neděli 18. května 2025 ve 4:59 se v severomakedonské síti oddělily přenosové linky 400 kV a 110 kV a zatímco ty první zůstaly v provozu, ty druhé, s nimiž místní energetika stojí a padá,… padly. Komplet. Výsledkem byla tedy stoprocentní ztráta zatížení na napěťové hladině 110 kV, což odpovídalo rozpadu 79 % celého systému.
Napájení se podařilo obnovit až v 7:47, takže rozsáhlé části země byly bez proudu skoro tři hodiny. Příčinou nebyla „chebná elektrónka é třenáct ze závoda Katoda Skopje“, nýbrž přepětí, tedy to samé co ve Španělsku, byť příčina příčiny byla jiná. A mohlo být ještě veseleji. Ve stejný den vyhlásili na dobu osmi hodin pohotovost v Bulharsku kvůli vysokému napětí v západním regionu.
Přepětí však nepřišlo do Severní Makedonie náhle jako podzim do Krušnohoří. Provozovatel přenosové soustavy MEPSO s ním zápasí minimálně od roku 2023, a to zejména v noci, kdy klesá na minimum zatížení, výroba i přeshraniční toky, a zároveň chybí elektrárny k regulaci jalového výkonu. Jen za poslední měsíc před blackoutem se na čtyřech z pěti transformovnách 400/110 kV pohybovalo napětí nad úrovní 440 kV po dobu desítek hodin.
Transformovny s překročeným limitem napětí (počet hodin)
Provozovatel to napřed řešil odpojováním jedné 400kV linky, v týdnu před incidentem už to ale nestačilo a musel přijmout další opatření, například zvýšit prahové hodnoty pro přepěťové ochrany. Jenomže v neděli 18. května 2025 nad ránem už nezabralo ani to.
Dispečeři MEPSO prožili pernou noční směnu: vypínali vedení, zapínali kompenzační tlumivky a fandili všem běžícím tepelným elektrárnám, aby pokud možno co nejúspěšněji regulovaly napětí. Jejich kolegové v okolních zemích taky neměli zrovna čas mastit preferans– dohromady museli povypínat linky o délce dálnice z Bělehradu do Soluně!
Vypínání přenosových linek v zahraničí
Že to s tím napětím měli Makedonci divoké už od předcházejícího dne, o tom svědčí následující graf. V sobotu se pohybovalo v pásmu 420 – 435 kV a po půlnoci už se vydalo někam k 450 kV, odkud už nebylo návratu.
Vývoj napětí v den D
Bylo jen otázkou času, kdy se soustava začne sypat. Ve 2:26 se kvůli přepětí poroučely dvě transformovny 400/110 kV, jedna v Bitole, druhá ve Skopje. Za pár minut se je podařilo nahodit, ovšem když následně Bitola klekla podruhé, opětovný restart už byl neúspěšný a ten samý osud následně postihl i zařízení ve Skopje. Výsledkem bylo ve 4:59 oddělení sítí 400 kV a 110 kV.
Vtipné je (a uznávám, že je to energetický humor po vzoru H2SO5), že zatímco linky na hladině 400 kV, v nichž přepětí vzniklo, zůstaly naživu, o patro níže na úrovni 110 kV zdechlo komplet všechno. Ale je to vlastně logické. V transformovnách vyskákaly přepěťové ochrany, takže 110kV síť neměla odkud brát.
Barvy v mapce celkem vystihují realitu: Všechno černé šlo do tmy, všechno fialové fungovalo dál. Pozoruhodné je, že se neodpojily ani přeshraniční linky do Řecka, Bulharska, Srbska, Albánie i Kosova, takže svítící pozůstatky netvořily klasické ostrovy, nýbrž vzájemně propojené torzo.
Topologie severomakedonské sítě
V základní síti 110 kV se zřítilo zatížení o téměř 485 MW a výroba o 313 MW. S čím by si v Česku hravě poradila regulace, to odpovídalo v severomakedonských podmínkách téměř kompletnímu blackoutu.
Vývoj zatížení v den D
Taky vám tam něco nesedí? Klid, i já jsem si docela dlouho lámal hlavu s otákou, kde je těch zbylých 21 % zatížení. No právě na napěťové úrovni 400 kV v oněch „ostrovních“ režimech, které fakticky ostrovní nebyly.
Tohle je nesmírně zajímavé. Přehled výroby v průběhu dne prozrazuje, že před incidentem jelo něco málo ve větru a ve vodě a pak dva uhelné bloky elektrárny Bitola. Zatímco jednička s vyvedením do sítě 110 kV neměla šanci, trojka s 400kV přípojkou ustála přepětí a udržela se na vlastních otáčkách, takže se mohla podílet na procesu obnovy napájení.
Vývoj výroby v den D
Jinými slovy MEPSO nemuselo startovat ze tmy do „mrtvé sítě“ jako španělská REE. Úkolem provozovatele přenosové soustavy bylo „pouze“ stabilizovat napětí a znovu nahodit transformátory 400/110 kV.
A právě v tom mu velmi pomohlo, že Bitola 3 ustála blackout a pokračovala ve výrobě, čímž jednak dost usnadnila a urychlila obnovu 110kV sítě na jihu země, a jednak vnesla do systému jakous takous výkonovou rovnováhu a setrvačnost. Pokud by i tento blok padl, startoval by „ze studena“ 4-6 hodin (ostatně jednička se probrala až večer) a veškerý stabilizující tepelný výkon by se musel do Severní Makedonie tahat „po drátech“ ze zahraničí.
A co že to je za krasavici ta Bitola? Se třemi bloky a celkovým netto výkonem 699 MW suverénné největší zdroj elektřiny v zemi, který je sám schopen utáhnout téměř celé průměrné zatížení. Celkem důležitá elektrárna, že? To ale ani pro Makedonce není důvod, proč jí v „klima“ plánu nenaplánovat ambiciózní pohřeb v roce 2027 (s možností prodloužení života do roku 2029). Náhrada je přitom spíš na papíře než ve výstavbě a k adjektivu „plnohodnotná“ má přinejmenším kapacitně dost daleko.
Instalovaný výkon podle zdrojů
Když všechny tyto informace poskládáme na jednu hromadu, zjistíme, že blackout v Severní Makedonii odignorovala média dost neprávem, byť z pochopitelných důvodů. Význam incidentu totiž rozhodně přesahuje horizonty Balkánu – lze z něj odvodit minimálně pět znepokojivých zjištění o celoevropské energetice.
1) K blackoutu už dnes není potřeba řádění živlů, sabotáž či selhání několika velkých zdrojů. Stačí přepětí vyvolané nízkým zatížením, nízkou produkcí, nízkým provozem na přeshraničních vedení a nízkým počtem regulujících prvků.
2) Přeshraniční propojení je dobrý sluha, ale zlý pán. Byť v severomakedonském blackoutu sehrálo zcela jistě pozitivní roli, stačilo málo a bylo to naopak. Bulhaři nedrželi osm hodin pohotovost jen tak pro nic za nic…
3) Koncept náhrady uhlí ve stylu „kus za kus“ bývá dost často i v našich končinách vysmíván coby nestrategický či zbytečně předimenzovaný. Chápu sice myšlenku, že když odstavím něco, za co nemám náhradu, motivuje to trh k tomu, aby náhradu sehnal. Jenomže přes noc to asi nebude a to čekání může být delší a temnější, než se na první pohled zdá.
4) Nějak mi není jasné, kdy že si tradiční energetika v novodobé historii vlastně má šanci „odfrknout“. Na podzim a v zimě musí makat, protože vysoké zatížení a Dunkelflaute (tedy vlastně spíš Дункельфлауте). Na jaře a v létě je ale také nepostradatelná, protože riziko přepětí, nízká setrvačnost, málo regulujících zdrojů v tržním provozu…
5) Dokonce i země, která se rozhodně nemůže pochlubit vzorově se transformující energetikou, potvrzuje celoevropský trend. Minimálně dvacet let jsme dělali vše pro to, aby se rozvíjely na počasí závislé zdroje, a skoro vůbec nic pro to, aby se rozumně reprodukovala tepelná či vodní zdrojová základna. Prvním trestem za tento přístup byly extrémně vysoké ceny, druhým nestabilita, mezní situaci či dokonce blackouty.
Vím, že jsem s tím už otravný, ale opět musím vyzvat ke změně diskuze o energetické bezpečnosti. V první fázi bude dobré, když si přiznáme, že máme systémový problém. A že když zavřeme oči, ten problém nezmizí ani se nezmenší. A že když ho navzdory tomuto vědomí budeme nadále ignorovat, ani ty oči nebudeme muset zavírat, protože tma bude všude kolem nás i tak.
