Francie musela kvůli vyrovnání soustavy vypnout fabriky. Cena? 6400 €/MWh!

Kdybychom po vzoru olympiády rozdávali medaile v energetice, přimlouval bych se za disciplínu poměřující energetickou přebytkovost (neplést s přebytečností!). Francie by v ní byla ověšená jako norský běžkař Johannes Høsflot Klæbo. Od roku 2015 by získala v kategorii čistých fyzikálních exportů osm zlatých a dvě stříbrné. Jen v roce 2022 zaznamenala předposlední 43. místo, holt nebyla forma. Ale jinak naprostá dominance.

Zato v závodech ve spotřebě, kam až paměť sahá, zvítězili v Evropě vždy Němci a Francouzi skončili druzí, byť někdy to bylo těsné jako kalhoty po Vánocích (třeba v letech 2024 a 2025). Do třetice, disciplína celkové roční výroby byla v posledních deseti letech tak napínavá, že si zaslouží kompletní graf. A nesmějte se moc nahlas. Ani se nechce věřit, že v současnosti dávají Francouzi Němcům nášup o 100 TWh, že?

Abych ještě víc zvýraznil francouzskou dominanci nad zbytkem Evropy v elektroenergetice, připomenu vám loňskou mapu ročního salda vyjádřenou ve fyzikálních tocích.

Z těch 91 TWh šla přitom většina elektřiny fyzikálně do Itálie, Německa a Británie, menšina pak do Švýcarska a Belgie. Jedině se Španělskem má Francie v podstatě vyrovnanou bilanci.

Jinými slovy Francie vloni opět rozdávala neviditelné zlato plnými hrstmi na všechny strany – Švýcarsku pokryla 26 % spotřeby (ponechme stranou fakt, že značnou část tvořily dodávky, které se pod Helvétským křížem ani neohřály a pokračovaly do Itálie), Belgii 12 %, Itálii 9 %, Velké Británii 8 % a Německu 5 %.

A víte co? Budu ještě větší parchant a představím svůj oblíbený dezert, tedy čtvrthodinové řezy. Na konci loňského roku vykokrhal Gallský kohout v rekordní čtvrthodině až neuvěřitelných 21,7 GW, z nichž švýcarský bernardýn nasytil 50,2 % (!) svého okamžitého hladu, belgický lev 28,3 %, italská vlčice 13,3 %, britský buldog 8,6 % a německá orlice 7 %.

Nevím, jak vy, ale vždycky když mi někdo vypráví o tom, že Francie v roce 2022 uvrhla Evropu do energetické krize, mám chuť mu názorně vysvětlit, kde bychom bez Francie byli, pomocí hlavního jističe…

Sorry za dlouhé entrée, už lepší nebudu a s věkem se to zhoršuje.

Bylo úterý 10. února 2026, u vítězného oblouku Arco della Pace v Miláně už plál olympijský oheň a hokejista Radko Gudas spekuloval, že český tým může porazit kohokoliv (skoro měl pravdu, že?). Ve Francii byl krásný zimní den a na dispečinku provozovatele soustavy RTE dispečeři zívali u kafe a uzavírali sázky o tom, jak dopadne Éric Perrot ve vytrvalostním závodě biatlonistů na 20 km (nakonec stříbro). Nic totiž nenasvědčovalo tomu, že by měli náročnou šichtu (byť zatížení bylo vysoké a vnitrostátní i přeshraniční sítě vytížené).

Po obědě se však začalo od pultu ozývat čím dál častěji „oh là là“, případně „putain“ (což nemá s Putinem nic společného, ale klidně by mohlo…) a později možná i „merde“. Ve 12:15 překročila čtvrthodinová nerovnováha 500 MWh, což odpovídá nedostatku výkonu ve výši přes 2 000 MW. Situace se však zhoršovala a ve 13:15 už chybělo 839 MWh, tedy skoro 3 400 MW! Což už odpovídalo čtyřem velkým reaktorům…

Na dispečinku zavládlo mrzení, protože bylo zřejmé, že z biatlonu nic nebude (startovní čas Érica Perrota byl 13:31:30).

Důležitá poznámka: Tohle sem dávám jen pro přibarvení příběhu, fakt nevěřte tomu, že by dispečer přenosové soustavy mohl při řízení čumět na bednu…

Už kolem poledne museli Francouzi ždímat výkonovou rezervu, co to dalo. Nejspíš hlavně nejflexibilnější plynové, vodní a přečerpávací zdroje. Automatická regulace (aFRR) však brzy nestačila (o primární FCR se vůbec nebavme, ta je na krátkodobé výkyvy), a tak musela nastoupit ta manuální.

Dispečeři přitom podobně jako při incidentu 1. dubna 2025 (píšu o něm zde) doháněli chybějící výkon především pomocí tzv. specifické rezervy pro obnovení frekvence (specific mFRR). Tedy nástroje, který není součástí společného evropského trhu s balanční energií (MARI platformy) a používá se právě v případech, kdy provozovatel docela spěchá a potřebuje okamžitý cílený zásah u konkrétního zdroje v mimotržním režimu.

Ve čtvrthodině mezi 13:15 a 13:30 aktivovalo RTE 216 MWh v aFRR a 643 MWh ve specific mFRR, dohromady tedy 859 MWh. Výkonově 3 438 MW. To je jízda, co?

Přitom evidentně nastala situace, že napřed došly levné vyrovnávací zdroje a pak i ty drahé, takže nakonec musely nastoupit ty nejdražší. Už ve 12:30 vystoupila marginální cena na neuvěřitelných 4 500 eur/MWh a ve 12:45 dokonce na 6 400 eur/MWh. Vydržela tam hodinu a pak spadla na 2 000 eur/MWh do 16:00. Na tuto hranici se přitom ještě na další hodinu vrátila večer.

Jen pro ilustraci: Těch 6 400 eur/MWh odpovídá 160 Kč/kWh. To je sprcha pro celou rodinu za pětikilo…

Ptáte se, co tak šíleného ve Francii proboha jelo? Elektrárna na diamanty či žíně z jednorožců? Obří mlýnské kolo poháněné gallskými kohouty? Nebo snad zahradní diesel samotného Emmanuela Macrona? Kdepak. Bylo to úplně obráceně. Doslova.

Dle vysvětlení Montel Analytics RTE jako poslední instanci aktivovalo tzv. Demand Side Response (DSR), a právě to vyhnalo ceny někam mezi Andromedu a Pegase. I analytik Clément Bouilloux popisuje dění na francouzském vyrovnávacím trhu jako „something crazy“.

Teď ještě co přesně to to DSR je, že? Zní to jak digitalizace stavebního řízení, což by u nás marketingově moc nezabodovalo… Zjednodušeně řečeno je to reakce na straně spotřeby. Nejde přitom o nouzové odpojování ani rolling blackout, ale o řízené snížení zátěže. V praxi to vypadá tak, že provozovatel soustavy nařídí nasmlouvaným fabrikám, aby omezily či úplně vypnuly provoz po nezbytně nutnou dobu, a tím odlehčily nedostatkové soustavě.

Ředitelé dotčených podniků přitom v těchto situacích neodcházejí na půdu s konopnými lany, spíš naopak sahají do lednice pro Champagne (nebo aspoň Crémant). Provozovatel jim totiž za tuto službu dobře platí. V tomto případě až pohádkových 6 400 eur/MWh. Takže při odběru 30 MW to za hodinu mohlo koštovat v přepočtu skoro 5 milionů korun! Což samozřejmě nic nemění na tom, že objem a doba aktivace DSR byly minimální a celkové finanční dopady incidentu nejspíš zanedbatelné.

Když se přitom podíváme na přeshraniční toky, může nám aktivace DSR dne 10. února ve Francii připadat jako naprostý bizár. Francouzi měli tradičně brutální exporty skoro na všechny strany (kromě té španělské), a přesto doma vypínali fabriky?

Vysvětluji si to tak, že za této situace šlo o nejrychlejší a systémově nejbezpečnější řešení, které bylo v dané chvíli levnější než nouzová výpomoc ze zahraničí spočívající ve snížení exportu. Je totiž dost možné, že nešlo jen o kombinaci vysokého zatížení, nízké rezervy a napjaté výkonové bilance, ale také o riziko přetížení některých vnitrostátních linek. Pokud to bylo takto, ani snížení exportu by situaci vyřešit nemuselo.

Nezbývá než pokusit se rozluštit hádanku, co přesně se ve francouzské soustavě odehrálo a kvůli čemu zničehonic zmizely 3 GW. A tady se přiznám, že to vezmu trochu hopem, protože 1) už je to dlouhé a 2) bude to čistá spekulace, nic potvrzeného nemám.

Z grafu výroby nás může jímat tak leda závist, nevyčteme z něj nic.

Z denního trhu jakbysmet - mimo jiné kvůli tomu, že je to fakt blbě vidět. Ale když objevíme tu modrou čáru zjistíme, že závidět můžeme ještě mnohem víc.

Když ale zabrousíme do prognóz a porovnáme je s realitou, myslím, že jsme doma. V den D ve Francii kolem poledne svítilo o 1 000 MW míň, než slibovala předpověď.

Podobně se sekla i predikce větru, a proto onshory dodávaly v poledne o cca 1 000 MW míň, než se čekalo…

…a offshory prohloubily nečekaný deficit minimálně o pár dalších stovek MW.

Do toho se úplně netrefila ani prognóza spotřeby (byť tato chyba se v masivní míře začala projevovat až odpoledne).

Když se tedy toto všechno sečetlo, manko přes 3 400 MW bylo na světě a fanoušci biatlonu z řad energetiků měli po žížalkách. Toť tedy aspoň moje hypotéza. Máte-li jiný nápad, diskutujme.

Závěr bude tradičně nejednoznačný, jak jsme v energetice zvyklí. DSR sice principiálně není nic nového pod sluncem (využívalo se i v socialistickém Československu), v současnosti se však v důsledku čím dál rozhoupanější energetiky stává důležitou součástí regulačních mechanismů. Z hlediska rychlosti a efektivity jde objektivně o jeden z nejsilnějších nástrojů, který má provozovatel soustavy k dispozici.

Francouzská zkušenost však poukazuje na to, že v případě zapojení velkých odběratelů může tato služba vyjít na jednotku regulované energie extrémně draho. Druhým dechem dodávám, že se pořád nějak nemohu zbavit dojmu, že DSR není žádný pokrok, ale z nouze ctnost. Úplně vidím tu podnikovou nástěnku v kanceláři pana ředitele se statistikou, kolik hodin v roce si fabrika nechala platit za to, že nic nevyráběla…

Nezatracujme DSR, ale ani ho neglorifikujme coby svatý grál, který to všechno zachrání. Je to prostě opatření, které má svá pro i proti, a proto stojí za to ho dále rozvíjet. Nic víc, nic míň.

Zda napjatou situaci v úterý 10. února 2026 skutečně způsobila chybná predikce, nevíme. Víme ale jistě, že jde o skoro nejčastější příčinu cenových výkyvů, ať už na běžném obchodním či v tomto případě vyrovnávacím trhu. Neopovažujte se to však brát jako další klacek na nebohé meteorology, kteří zrovna teď třeba v Česku neprožívají nejšťastnější období. Samotné předpovědi se s technologickým pokrokem i zlepšujícím se know-how zcela určitě zpřesňují. Je však velký rozdíl, zda podle nich odhadujeme výrobu desítek větrníků a solárních farem nebo stovek tisíc instalací.

A jak já s oblibou říkám: K selhání předpovědi počasí stačí i taková drobnost, že zapomenete doma deštník… Když však koukám na tu nadcházející, skoro bych to klidně risknul. Přeji krásný slunečný víkend!