Novinky o iberském blackoutu: Selhaly i větrníky a ve Francii padla jaderka

Máte-li jako já občas pocit, že žijeme v hrozné době, pusťte si pár vhodných historických filmů a ono vás to brzy přejde. Třeba slovenský seriál Dunaj o období Slovenského štátu nebo český seriál Zdivočelá země odehrávající se převážně v rozmezí let 1945-1989. Zůstane-li ve vás i potom přesvědčení, že ta naše doba je stejně nějaká divná, nebičujte se za to. Ona fakt divná je.

Díky internetu a umělé inteligenci máme na dosah ruky nepřeberné množství informací, ale dost často je nám to úplně k ničemu, protože stejně polovině z nich při vší snaze nerozumíme. Je sice objektivně skvělé, že v zájmu transparentnosti si i skladník ve šroubárně může přečíst nejen Vergilia v originále, ale také Sektorovou analýzu farmaceutického průmyslu (77 stran), Dlouhodobý záměr vzdělávání a rozvoje vzdělávací soustavy 2023-2027 (236 stran), nebo dokonce Vnitrostátní plán v oblasti energetiky a klimatu (501 stran). Že by mu to ovšem nějak pomohlo v tříbení názorů a zapojování do veřejné diskuze, to je přinejmenším diskutabilní. V žádném případě to přitom není chyba nebohého skladníka, neřkuli šroubárny.

Chcete-li se setkat s klasickým renesančním člověkem, který se vyzná v bylinkách, matematice i hudební harmonii, doporučuji brzo vstávat. A tím brzo vstávat mám na mysli přibližně 17. století. Tak nějak to píše i můj oblíbený kanadský vědec českého původu Václav Smil v první kapitole knihy Jak svět doopravdy funguje (Václav Smil, 2023), když poukazuje na to, že v návaznosti na technologický a komunikační rozvoj společnost přirozeně tíhne k totální atomizaci znalostí a rekrutování čím dál úžeji zaměřených specialistů. Přitom se nabízí zásadní otázka: Usnadňuje nám tento přerod veřejné rozhodování? Odpovídat netřeba, už to za nás udělal Smil: Ani náhodou (vzpomeňme na covid).

Soutěž myšlenek v demokracii, tom nejméně přiblblém, ale přesto pořád přiblblém zřízení, je však až existenčně závislá na tom, že občané mají dostatečně relevantní informace a aspoň trochu chápou, jak svět kolem nich funguje. Jak to ale sakra mají zařídit, když stahování obřích pdf v hatmatilce jim moc nepomůže?

Jednou možností je víra. Rychlý, nenáročný a veskrze přívětivý to nástroj, uznávám. Ale taky dost zrádný. Daleko lepší je věcná a srozumitelná argumentace. Pomalý, náročný a veskrze otravný to nástroj. Zato však nedocenitelný. Jenomže popsat složitou věc jednoduše, ale přitom nemanipulativně a zároveň ještě stravitelně, to je dobově řečeno výzva.

Přiznám se, že právě o to se pokouším v energetice a přiznám se, že mi to občas nejde. Ale nepředbíhejme.

Na začátku října vydala Evropská síť provozovatelů přenosových soustav elektřiny (ENTSO-E) pod „rakousko-uherským“ vedením (v čele byli vskutku zástupci rakouské APG a maďarského Maviru) dlouho očekávanou, ale o to větší zklamání přinášející zprávu o španělském blackoutu. Dlouho očekávanou, protože dosavadní počiny stejného žánru od španělské vlády, provozovatele španělské soustavy či výrobců působily poněkud „cinkle“. Zklamání přinášející, protože ani nenaznačuje, zda za blackout může Beatriz nebo spíš Pedro (jména vybrána čistě náhodně).

Jde totiž pouze o první faktickou zprávu, nikoliv o závěrečnou analýzu příčin. Takže 264 stran, vyšší desítky grafů, nespočetně čísel, mraky technických popisů, prostě jen odborné doktorské pindy, strohá fakta, data a žádné vysvětlování. Ideální čtení do šroubárny…

Ne, fakt nemám ambici plnohodnotně interpretovat tento dokument. Připadá mi však užitečné vytáhnout z něj tucet pozoruhodných laicky srozumitelných a dosud zcela neznámých či méně viditelných příběhů a představit je laskavému čtenáři. A abych vás donutil dočíst to celé, slíbím vám na závěr svůj osobní tip na skutečnou příčinu blackoutu.

V den D, tedy 28. dubna 2025, byla ranní špička na španělském a portugalském denním trhu s elektřinou pro výrobce asi stejně atraktivní jako snídaňové menu v mekáči: Když máš fakt hlad, jdeš do toho. Ale stejně se nemůžeš zbavit dojmu, že kvůli tomu tam fakt nechodíš a že když si nedáš, tak se nic zvláštního nestane. Poledne už pak vypadalo jako KFC po návštěvě Jana Tuny… To Francie aspoň po ránu připomínala útulnou kavárničku.

V důsledku ranních slev a poledního výprodeje elektřiny doslova „za odvoz“ bylo v době těsně před blackoutem v provozu naprosté minimum tepelných a vodních zdrojů. Což byl malér, protože soustava měla velmi nízkou setrvačnost, a tedy i nízkou schopnost odolávat nejrůznějším nepředvídatelným průšvihům.

Podle níže uvedeného grafu nabídl den D dokonce jednu z nejnižších synchronních výrob mezi 12. a 13. hodinou od začátku roku! Pravda, úplné minimum to nebylo, ale argumentovat tím by bylo na úrovni ožraly za volantem, který byl „kolikrát nametený i víc, a nic se nestalo“…

Na dispečincích se v hodinách před blackoutem bojovalo především o udržení napětí a jalového výkonu v bezpečných mezích. A boj to byl opravdu lítý. Podle záznamů z faktické zprávy dispečeři vykonali mezi 9:00 a 12:32 dohromady neuvěřitelných 124 úkonů! To vychází na více než jeden za dvě minuty… Kdo nestihl kafe či cigárko před devátou, měl smůlu (a ještě hůř na tom byl už jen ten, kdo si nestihl odskočit).

Naprostou většinu opatření reprezentuje připojování a odpojování tzv. kompenzačních tlumivek a vysokonapěťových linek. Připojení kompenzační tlumivky a odpojení vedení snižují jalový výkon a napětí. Odpojení kompenzační tlumivky a připojení vedení tyto parametry naopak zvyšuje. Je to čirá magie a na dispečincích sedí kouzelníci, co vám mám povídat…

Pokud vám první tři postřehy připadaly jako warm-up, nebudu vám to vymlouvat. Ostrá jízda začíná teprve tím čtvrtým. Na straně 47 analytici ENTSO-E rozdělili Španělsko na tři části a ke každé sesumírovali výrobu a spotřebu ve 12:32. Nejdivočejší čísla vypadla z jihozápadní třetiny zahrnující Andalusii: výroba 19 350 MW, spotřeba 8 260 MW. Převis přes 11 000 MW! Přitom samotná fotovoltaika dodávala 12 860 MW a větrníky dalších 2 810 MW. Naopak stabilní zdroje produkovaly nikterak oslnivých 3 680 MW.

Jen pro představu: Ta jihozápadní třetina Španělska má zhruba stejnou rozlohu a spotřebu jako ČR. Tak si představte, že soláry a větrníky u nás samy o sobě vyrábějí skoro 190 % zatížení, a všechny zdroje dohromady dokonce 234 % zatížení. Těch 11 000 MW by za stávajících podmínek ani nebylo technicky možné přenést do zahraničí, a to jsme fakt dobře propojeni…

Týdny a měsíce po blackoutu se hovořilo pouze o počátečních výpadcích fotovoltaických elektráren či rozvoden. Zpráva ENTSO-E však jasně konstatuje, že v období 12:32:00-12:33:18 vypadávalo ve Španělsku kdeco (možná i zuby):

V první minutě zdechlo 208 MW ve fotovoltaikách a větrnících na severu a jihu. K tomu vzrostlo čisté zatížení o 317 MW, akorát není jisté, na kolik se na tom podílelo zdechnutí malých střešních fotovoltaik. To máme dohromady minus 525 MW.

Bezprostředně poté se poroučel i transformátor v oblasti Granady a s ním i výrobu z dalších fotovoltaických, termosolárních a větrných zdrojů. Minus 355 MW.

Po necelých dvaceti vteřinách klekly dvě rozvodny u Badajozu, do nichž vyvádějí výkon další fotovoltaiky a termosoláry (když je kam). Minus 725 MW.

Uplynula jediná vteřina a padla spousta dalších fotovoltaických a větrných elektráren. Minus 930 MW.

Dohromady minus 2 535 MW. Většina výpadků má jasnou příčinu v podobě přepěťové ochrany, u některých však zůstává neznámá (kdybych tu zprávu psal já, implicitně tam naklepu „indukované atmosférické vibrace“).

Dva grafy pro opravdové fajnšmekry: kumulativní ztráta výroby mezi 12:32:00 a 12:33:24 proložená maximálním napětím. První minuta ještě relativně klidná, 2 000 MW pryč a napětí něco přes 420 kV. Pak se to ovšem „rozjelo ze svahu“, jak zpívá Marek Eben. Ve 12:33:18 narostlo napětí nad kritickou mez 435 kV a do pěti vteřin vypadlo dalších 8 000 MW. Následně během zlomku vteřiny to samé množství znovu a pak už se to zhroutilo celé. Když to sesumírujeme, Španělsko ztratilo během necelé minuty a půl 18 000 MW, tedy tři čtvrtiny zatížení. To by nevydržela žádná soustava na světě.

Pamatujete ještě na tento graf? Evokoval hned několik mylných dojmů: Že zatížení nešlo na nulu, že se ve Španělsku nějaká výroba přeci jen udržela a že s nahazováním sítě vydatně pomohly soláry a větrníky. Dnes už všechny tyto teze můžeme bez obav označit za naprosté blbosti.

Správně ten graf totiž vypadá takto.

Na opravu dat se ovšem čekalo dlouhé měsíce, a tak lidová tvořivost dala vzniknout neuvěřitelnému množství sci-fi příběhů.

Koho by nebavily posměšné tanečky nad chybami ostatních. Ale aby to bylo fér, zatancuji si i nad jednou vlastní (a tady se vracím k té snaze vysvětlovat složité věci jednoduše, která holt občas nedopadne). V tomto textu jsem se pozastavoval nad tím, že Portugalci v době blackoutu krmili horní nádrže přečerpávacích elektráren. Připustil jsem, že z energetického, ekologického a ekonomického hlediska to bylo naprosto v pořádku, z hlediska bezpečnosti mi to však připadalo nevhodné, protože přeci jen šlo o uměle vyvolanou obří spotřebu.

Přiznám se bez mučení, že jsem neměl ani tušení o frekvenčních ochranách, které při poklesu frekvence v síti pod kritickou mez automaticky vypínají režim čerpání, čímž velmi efektivně odhazují zátěž, která by soustavě v těžkých chvílích zbytečně komplikovala život (a jestli jsem to dobře pochopil, zároveň umožňují využít dotčené zdroje opačným způsobem, tedy k výrobě).

Portugalský System Defence Plan jasně říká, že v pásmu 49,8 – 49,3 Hz přečerpávačky přestávají nabíjet, pod hranicí 49,2 Hz se odpojuje energeticky náročný průmysl a mezi 49,0 – 48,0 Hz přichází na řadu řízené odpojování zákazníků. V praxi samozřejmě nemusí všechny ochrany zafungovat tak, jak mají, ovšem 28. dubna to z naprosté většiny dokázaly, takže čerpání vody do konce nakonec opravdu problém nebyl. Že plán nakonec portugalskou síť nezachránil, je jiná věc.

A teď jedna lahůdka, o níž jste nejspíš neměli ani tušení. Španělské přepětí se pochopitelně po přeshraničích vedeních rozšířilo i do Francie a mělo potenciál způsobit tam též slušnou šlamastyku. Na straně zatížení však vedlo pouze k relativně zanedbatelné ztrátě 7 MW (to odpovídá jednomu ospalému baskickému městečku). Horší to bylo na straně výroby – padlo dvanáct menších vodních elektráren a jedna velká jaderka. Graf níže potvrzuje, že šlo o reaktor Golfech 1, toho času s výkonem 1 290 MW. Zpráva doplňuje, že úřadovala přepěťová ochrana.

Ale pozor, zapomněli jsme vysvětlit jednu hrozně důležitou věc. Co vlastně zabránilo tomu, aby se blackout nerozšířil do celé Francie, a tím pádem i do zbytku Evropy? Zpráva odkazuje na francouzský systém Débouclage suite à Rupture de Synchronisme, který v případě ztráty synchronizace je schopný na hranici okamžitě izolovat poškozenou část sítě od té funkční. A protože rozhoupaná španělská frekvence evidentně vedla k desychnronizaci vůči té francouzské, ochrana zafungovala a Pyrenejský poloostrov byl v kritickou situaci úspěšně odpojen. Do té doby však stihl vyhodit malou část zatížení, jaderku a pár vodních zdrojů. Země s tak obří setrvačností, jako je Francie, se nicméně s takovými ztrátami dokázala velmi rychle vypořádat. V malé části postižené výpadkem bylo obnoveno napětí do 15-20 minut.

O obnově španělské či portugalské soustavy po blackoutu a roli podání napětí ze zahraničí, vodních elektráren schopných autonomního startu či flexibilních plynových elektráren schopných přijmout podané napětí už jsem napsal několik textů, například tento a tento. Laická představa přitom může být taková, že jde o jednoduché procesy typu „pustím vodu, zmáčknu čudlík a možná počkám na jeden telefonát z dispečinku“. Zpráva ovšem přiznává, že ne všechny pokusy o blackstart byly úspěšné a že některé elektrické ostrovy musely být po výpadcích opět budovány znovu od nuly. Až po 15:30 se podařilo úspěšně vytvořit osm relativně stabilních ostrovů, z nichž se následně pospojovala soustava do původního celku.

Jak to konkrétně vypadalo, to krásně ilustrují gify, které jsem vytvořil ze zprávou publikovaných snapshotů. Hustý, co?

Ze zprávy ENTSO-E by se dala vytáhnout ještě spousta dalších pozoruhodných faktů, ovšem to už by mi to nevycházelo tak hezky do tuctu. Proto už zmíním jenom jednu z oblasti komunikace mezi provozovateli evropských soustav. Velmi aktivní byla francouzská RTE, která tušila „velký špatný“ už v 9:08:

Zde je důkaz, že frekvence celé evropské kontinentální soustavy skutečně cvičila na obě strany velmi nestandardně.

Zpráva o délce 264 stran vyhodnotila přes 300 GB dat od provozovatelů přenosových i distribučních soustav a výrobců elektřiny. Podílelo se na ní přes 75 expertů. Přesto na tu nejdůležitější otázku neodpověděla, protože šlo pouze o zprávu faktickou.

Oficiální odpověď na otázku, proč 28. dubna 2025 došlo k největšímu blackoutu v Evropě za posledních 20 let, se dozvíme až za čtyři měsíce. To už by ENTSO-E mělo vydat finální zprávu, která už bude zahrnovat podrobné informace o původních příčinách, regulaci napětí či chování různých aktérů během incidentu. Čili do kalendáře si dejme upozornění na leden či únor.

Když dnes někdo říká, že příčinou blackoutu bylo přepětí, je to asi stejně objevná myšlenka, jako kdyby hasič konstatoval, že budovu zničil oheň. A stejně jako příčina vzplanutí u požáru nás ve skutečnosti zajímá příčina onoho přepětí při blackoutu.

Až dosud jsme sledovali velmi nepřehlednou interpretační přestřelku mezi REE, vládou a výrobci elektřiny, při níž se všichni shodnou především na tom, že za to mohou ti druzí. Snaha zachránit si kůži je přirozená, vždyť osm lidí zemřelo a škody se vyšplhaly nad 100 miliard korun…

My, kdož umíme číst provozní data, jsme se celou tu dobu pousmívali nad tím, jak po 28. dubnu ve Španělsku zázračné zesláblo slunce i vítr a ožily klasické zdroje. Případně nad tím, jak tamtéž v téže době dramaticky rostly náklady na podpůrné služby a další mimotržní mechanismy.

To všechno však byly jen nepřímé důkazy o tom, že španělskou síť destabilizoval příliš vysoký podíl OZE a příliš nízký podíl klasických zdrojů. Přímý důkaz přišel teprve tento týden, kdy se REE obrátila dopisem na Národní komisi pro trhy a hospodářskou soutěž s tím, že potřebuje vytunit pravidla hry v mimotržní oblasti, protože napětí se začalo kývat úplně stejně jako na jaře a hrozila španělská siesta č. 2…

Přesto bych byl nadále hrozně opatrný s pověstným ukazováním prstem. Na vině nejsou technologie, ale způsob, jakým je používáme. Povede-li vyšetřování k lynči OZE, budu to považovat za velmi nešťastné propásnutí příležitosti posunout debatu o transformaci tam, kde už dávno měla být – k zajištění bezpečnosti a spolehlivosti provozu.

Už několikrát jsem napsal, že dotaz „kdo za to může“ je v případě blackoutu skoro vždy trochu nemístný a stále si za tím stojím. Ano, vyšetřit konkrétní příčiny je důležité. Ale ještě mnohem důležitější je zjistit, proč systém v kritické chvíli neodolal a jak ho učinit bezpečnějším. A především: Jak se z toho všeho poučit do budoucna v celé Evropě.

Netvařme se, že jde pouze o problém Španělska. To samé v bledě růžovém řeší Němci, Britové, Dánové, Belgičané i my. Budujeme novou energetiku, která bude přirozeně mnohem náchylnější k rozhoupání. Je na čase si to přiznat a následně se i zamyslet, jestli to nedělat trochu jinak.