Španělskou síť neoživil Chuck Norris pomocí FVE, ale vodní a plynové zdroje

Tak schválně…

Pokud jste graf zaznamenali, nepřišlo vám na něm něco divného? Striktní interpretace by totiž zněla nějak takto:

Ve skutečnosti je ten graf blbě. Jak to? A jak to můžu vědět? Inu, jeden z dobře informovaných zdrojů mi prozradil, že když se kácela síť, některá data v systému „zamrzla“ a zpětně dosud nebyla revidována. Správce soustavy Red Eléctrica měl nejspíš něco důležitějšího na práci než revizi energetické statistiky. Nechápu co. Možná odstraňování námrazy z vedení po vzácném meteorologickém jevu…

Řada odborníků velice brzy začala upozorňovala na to, že španělské zatížení v den D (nebo možná v den B a nemyslím tím den Blbec) padlo na naprostou nulu a tuto skutečnost následně oficiálně potvrdila i tisková zpráva evropské sítě provozovatelů přenosových soustav ENTSO-E. Na otáčkách se neudrželo nic, generátory se zastavily v elektrárnách štěpících uran, honících vodu či vítr, spalujících plyn, uhlí i šišky z Iratského lesa. Ne, ani tu fotovoltaiku Chuck nezachránil, z té na střechách se rázem staly takové značně předimenzované sněhové zábrany a z té ve volné krajině překážkové dráhy pro náročné… Výjimku tvořily samozřejmě systémy s bateriovými úložišti.

Jenomže ono potvrzení ze strany ENTSO-E přišlo až 1. května a do té doby vedla nakopnutá data k tvorbě neuvěřitelných příběhů. Přiznám se, že to byla tak těžká písemka, že i já jsem s ní měl co dělat a po zralé úvaze čestně uznávám, že ku příkladu moje srovnání výroby ve 12:30 oproti 13:45 byla fakt kravina. Kam se ale hrabu na tuto story, podle níž obnovitelné zdroje pomohly při obnově soustavy tím, že flexibilně reagovaly na změny poptávky (to adaptabilní roztáčení vrtulí a zakrývání panelů podle spotřeby by podle mě nezvládl ani Chuck).

Pokud na zamrznutí dat stále nevěříte, mrkněte přímo na „reďáckou“ verzi výrobního grafu. Nebudete tomu věřit, ale ta dýňová polévka, která se rozlévá až někam za půlnoc (!), to je fakt fotovoltaika. A ne, nejde o tzv. CSP (termosolární) zdroje, které jsou schopné jet i pár hodin po západu slunce. Pro ty má provozovatel zvláštní kategorii a vykresluje je tou „rtěnkovou“ červenou.

Takže zhaslo opravdu celé Španělsko a stejně jako celé Portugalsko a část Francie čekalo na obnovu centrální soustavy? To zas ne. Zcela bez újmy vyvázly Baleárské a Kanárské ostrovy, jejichž soustavy jsou do značné míry oddělené od té centrální. A například v odlehlé horské severošpanělské obci Oseja de Sajambre, kde dávají dobrou noc kamzíci kantaberští, se podle deníku Ileón podařilo už do 45 minut zprovoznit energetický ostrov pomocí malé vodní elektrárny a vlastní distribuční sítě. Nutno však dodat, že obec byla na tuto situaci připravená a že ostrovní systém vybudovala (za ne úplně zanedbatelné peníze) kvůli častým výpadkům v zimním období. Kromě Oseja de Sajambre se po přepojení sítě rozsvítilo ještě několik okolních obcí.

Jenomže zkuste tímto způsobem rozsvítit Madrid, Barcelonu, Valencii a další velká města. To by chtělo Tři soutěsky a zadrátovat půlku Španělska. Nastala vskutku situace, na kterou je sice každý energetik připraven a pravidelně školen, ale přesto doufá, že k ní nikdy nedojde. Red Eléctrica aktivovala plán obnovy a střihla si naostro start ze tmy, neboli blackstart. Údajně poprvé po padesáti letech!

Pojďme na analýzu. Bude to sice opět trochu o přebírání „cinklých“ dat a spekulacích, ale když se budeme držet fyziky a ověřených faktů, třeba to nebude úplně mimo.

Než začneme, dáme si takové teoretické minimum. Nahození soustavy z beznapěťového stavu, to je klasický problém typu Hlava 22, vytáhnout sebe sama za tkaničky či převoz pacienta z nemocnice domů bez příkazu, který vám může vydat pouze zavřená kancelář. Všechny plány obnovy v Evropě k řešení přistupují stejně nebo velmi podobně.

Napřed startuje zdroj, který to umí úplně sám – nejčastěji menší vodní elektrárna, která následně pomůže své větší sestře, nebo to ta větší sestra zvládne napřímo. Další možností je přečerpávací vodní elektrárna. Ve všech těchto případech se běžně využívá dieselagregátů pro rozběhnutí čerpadel, ale ani to nemusí být pravidlo. Existují i zdroje, které lze spustit zcela manuálně (to se tedy ale bavíme o těch opravdu malých). Pro úplnost: Ve výjimečných případech je schopná zcela autonomního startu i plynová elektrárna, u níž už je přítomnost dieselagregátu samozřejmě podmínkou. V Česku patří do této vzácné kategorie třeba teplárna Kladno.

Máme napětí. A máme zdroj, který pokryje vlastní spotřebu. Hurá! Ale to ještě zdaleka není vyhráno. Teď musíme udělat něco, čemu dobře rozumí kuřáci. Cosi na způsob „připálení“ cigarety. Autonomně nastartovaný zdroj takzvaně „podá napětí“ nějakému tepelnému zdroji, nejčastěji klasické plynové či uhelné elektrárně, a to typicky pomocí přenosové soustavy. Žádná obnovená výroba přitom nemůže jít „do zdi“, ale proti zatížení, tedy spotřebě určité omezené oblasti.

Z toho vyplývá, že je třeba postupovat docela pomalu a opatrně, aby se dařilo udržovat rovnováhu mezi nabídkou a poptávkou. Pokud se to totiž nepodaří, frekvence se vychýlí, ochrany generátorů popadají a můžeme se do toho s gustem pustit znova od nuly. Pokud se to daří, postupně rozsvěcíme ostrovy, ty spolu navzájem propojujeme, a když pánbůh dá, nakonec se dobereme k původnímu synchronnímu celku. Pro úplnost dodávám, že podat napětí lze samozřejmě i ze zahraničí.

Ale teď už vzhůru do Grünbachu, totiž na Pyrenejský poloostrov.

Z elektráren ani ze zahraničí ani ťuk. Vedení po celé zemi jsou ideálním biotopem pro ptáky…

Už krátce po 13:00 se podařilo obnovit spojení s Francií a díky tomu se už ve 14:00 valilo do Španělska z východu krásných 472 MW. Mezitím energetici nastartovali první přehradní elektrárny (modré), a to na výkony maximálně v řádech jednotek megawattů, aby to „nepřežhavili“.

Import z Francie už překročil hranici 1000 MW, přidávají se další přehrady a ty, co už jely předtím, dodávají výkon v řádu desítek MW. Připojuje se první přečerpávací elektrárna Sallente Estany Gento. Startuje první plynovka Arcos de la Frontera (oranžová).

Francouzi už posílají na Pyrenejský poloostrov 1466 MW, všechny již zapojené zdroje utěšeně zvyšují výkon. Až na jedinou výjimku – přehrada Cortes šla zpět na nulu. Že by přežhavení? Těžko říct. Síť vítá další přehradu a plynovku.

Import z Francie se zastabilizoval, připojuje se další přečerpávačka a nové plynovky i přehrady. Řada elektráren už jede na tříciferný výkon.

A tak dále. Když to shrneme, španělskou síť obnovila především kombinace vodních a plynových zdrojů a samozřejmě dovozu. Někdy nad ránem dodávaly vodní elektrárny (včetně přečerpávaček) přes 8600 MW a plynovky přes 12 000 MW, dohromady 73 % zatížení. Do toho tam v mezičase skočilo nějaké uhlí, biomasa a další zdroje. Zřejmě někdy v podvečer pomohl i import z Maroka v řádu vyšších stovek MW. První jaderka (Vandellòs) se vzbudila až druhý den navečer.

Vím, co vás zajímá, ale zklamu vás. Jakou roli sehráli klasické obnovitelné zdroje, tedy fotovoltaika a vítr, to z dostupných dat vůbec nelze vyčíst. V tomto případě bych důvěřoval názoru odborníka na sítě Karla Noháče, který ve speciálu Vysokého napětí přiřkl fotovoltaikám a větrníkům roli „pozorovatelů“. Je sice pravda, že solární panel i vrtuli pustíte mnohem snadněji než cokoliv jiného. Ale otázka zní, k čemu vám to je, když nemáte pod kontrolou, kolik vyrobí, a nedodává to setrvačnost ani další systémové služby, které zrovna při startu ze tmy dost zoufalo potřebujete. To se pochopitelně netýká termosolárních zdrojů, které zcela určitě nějakou pomocnou ruku podaly.

K výše zmíněné analýze ještě připojuji doznání, že jsem kvůli nedostatku dat zcela vynechal průtočné vodní elektrárny. Jinak bych ale řekl, že to celkem sedí, protože naskakování prvních zdrojů lze potvrdit z regionálních médií.

Na závěr nezbývá než před španělskými energetiky smeknout. Prožili asi jednu z nejdelších nocí svého života, ale výsledek stál za to. Do rána byla síť skoro kompletně obnovena a život se vrátil do starých kolejí. A to kdyby nebyly tři z pěti vodních elektráren, které zvládají autonomní spuštění, odstavené kvůli údržbě, obnova by byla ještě rychlejší. Chucku Norrisi, zezelenej závistí!

¡Buen trabajo, chicos!